Kult hákového kříže

Pro vrcholný zážitek doporučuji dabing. Není nic lepšího než čekat, kdy se při samožroutských monolozích o migrantech konečně ozve "Rimmere, ty seš ale pako." Prozradím vám malé tajemství: jenom proto, že se film tváří, jako že je proti extremismu a nacismu, to ještě automaticky neznamená a) že je kvalitní a b) že je skutečně proti extremismu. Problémy Kultu hákového kříže se dají shrnout do třech kategorií, z toho dvě jsou tvůrčí a jedna ideologická. 1) hlavní postava. REALISTICKÁ figura se kvůli jedinému rozhovoru s otcem nezmění z liberálního kloučka na konzervativce, konzervativci se nezačne přes noc zamlouvat myšlenka vraždění menšin a nácek nezahodí své životní přesvědčení a nezmění se v liberální otcovský model jen proto, že potkal přátelského černocha. Hlavní postava je z psychologického hlediska nevyrovnaný, beznázorový, myšlenkově nezakořeněný a nepřemýšlivý blb (dá se vztáhnout bez problémů i na bratra), film se nám ji nicméně snaží prodat jako ztracenou ovečku, která je ve skutečnosti hluboká, citlivá a ve své přemýšlivosti jen svedena inherentně zlými argumenty. Derek i Danny jsou povrchní a hlavně neprocházejí žádnou skutečně hlubokou vnitřní a názorovou změnou, jinak by nemohli své přesvědčení měnit jako fusekle. Ve skutečnosti tvůrci nejde o to stvořit životnou postavu, ale prázdné plátno na které by mohl promítat své naivní a nepřesvědčivé představy o závažných problémech. 2) kýčovitost. Kult hákového kříže se tváří, že vypovídá o drsné realitě, jedná se ale o zcela nevěrohodný a vymyšlený konstrukt. Zdání uměleckosti mají napomáhat i neodůvodněné obrazové orgie a burácivá dramatická hudba, které ve skutečnosti řvou KÝČ už na dálku. Prolhanost a manipulativnost obsahu se tedy v souladu se slavnou poučkou promítá i v technické rovině. 3) ideologická manipulace, za niž by se nestyděl ani Goebbels. Ukážu na hlavní stolové scéně – velice málo z toho, co Derek řekne, by se dalo charakterizovat jako rasismus nebo nacismus; jediné, čeho se v této scéně Derek dopouští, je odidealizovaný a, ó hrůzo, KONZERVATIVNÍ náhled na problematiku, již je dnes slušnost vidět prizmatem multikulturalismu, politické korektnosti a historické viny (o zjednodušování, demagogii nebo populismu Derekových řečí se můžeme dohadovat). Jeho legitimní argumenty jsou nicméně ztotožněny s hitlerovskou rétorikou a jak takové se spravedlivým rozhořčením odsouzeny přirovnáním Dereka k členu KKK. Poselstvím této scény a celého filmu tedy je, že jakákoli nesouhlasná reakce vůči právě vládnoucí ideologii vás klasifikuje jako nácka, který potají masakruje černochy a onanuje nad Mein Kampf, a že není rozdílu mezi tím, když řeknete, že „pozitivní diskriminace je prasárna“ a „negři jsou smradlavé méněcenné opice“. Tím, že v diskuzi nepřipouští více neextremistických náhledů na jednu věc, film extremismus neodsuzuje, ale naopak je sám extremistický. Závěrem: Kult hákového kříže je budovatelsky a propagandisticky manipulativní tím, jak divákovi lže ohledně toho, proti čemu stojí (nikoli proti neonacismu, nacismu nebo extremismu obecně, ale proti konzervatismu a ideové opozici), tupým brainwashingem vychovává vládnoucímu systému novou třídu nemyslících obdivovačů neschopných přijmout nesouhlas a opačný názor, a já tak bez špatného svědomí z přehánění můžu říct, že je to ten nejhorší a nejnebezpečnější film, jaký jsem kdy viděla. (06.08.2010) (méně) (více)