Roma

Ráno jsem vstal, nasnídal se, spláchnul ranní hygienu, poseděl si na záchodě, kouknul, jak čilí osmáci zase prokousali kus svého obydlí, a vrcholem dopoledne pak bylo vyvrtání dvou děr na pověšení obrazu. Nechce o tom někdo natočit celovečerní film? Název nechám na něm, ulici klidně prozradím. Opravdu nechci být zlý, chápu, že se mexický tvůrce Alfonso Cuarón vrací ke svému dětství, k rodnému jazyku, k meritu věci. Ovšem mě ta jeho cesta minula. Dokážu pochopit, že nosným tématem je úděl ženy a její síla, když se zrovna nedaří, jenže ke mně ty emoce nedoputovaly. A to jsem se na nejnovějšího Cuaróna díval s ženou, které rozhodně není dvacet, má děti a rozhodně neulítává na Avengerech. Jsme v Mexico City, Cuarón stejně jako jeho souputník Alejandro González Iñárritu v Amores Perros zachycuje jeho náladu a atmosféru, ač zdaleka není tak zemitý a drsný. Nikam nespěchá (asi jako služebná s úklidem), vše si pečlivě předchystává. Jenže počáteční nevlídnost pokračuje a pro mě osobně děj nijak nerozpohyboval. Sledovat denní úkony a rituály velké rodiny mi nevadí, pokud NĚCO. A to NĚCO rozhodně nepřišlo ani s partnerskými otřesy pánů domu, ani s nečekaným těhotenstvím hlavní hrdinky-služky. To, jak režisér (a zároveň kameraman) pracuje s obrazem a jeho hloubkou, je obdivuhodné. Stejně jako zvuková stopa. Zbytek je prázdný. A nestydím se za to, že si opravdu kromě několika silnějších momentů pamatuju jen dvůr posetý psími exkrementy. Filmy o obyčejných věcech mám rád, jenže tímhle si Netflix jen posiluje artovou prestiž a tvůrci volají po umělé pozornosti. A rozplývání se diváků úplně nerozumím. Asi jsem barbar. (02.01.2019)

Priebežne za 80%. Hyperočakávania so sebou prinášajú takmer vždy mierne sklamania, v tomto prípade ale len veľmi mierne. Skrátka Roma nie je pre mňa najlepší film desaťročia, ako som v kútiku tak trochu dúfal. Vidieť ho pred celým tým šialeným hypeom, asi by som so stovkou neváhal. Opačný prípad sa mi stal so Shape of Water, kedy som si po projekcii na MFFB myslel, že film zapadne a bola by to škoda. A som rád, že som ho videl "pred". Takže Yalitza Aparicio hrá jednu z najsympatickejších postáv za dlhé roky, Cuarónova kamera je jedna z najlepších za posledné roky a skutočne budete mať dojem, že sledujete dobový mexický film z roku 1971, ale po prepísaní do HD kvality. Príbeh je síce jednoduchý, ale natoľko dôverne známy z reálneho života, že sa voči tomu nedá nič namietať. (07.03.2019)

Dlouho si nepamatuji, že bych od premiéry filmu slyšel ze všech stran takové neutuchající ódy. Zákonitě jsem tak očekával něco velkého a výjimečného, zvlášť když je autorem Alfonso Cuarón, jehož Potomci lidí jsou pro mě osobně jedním z nejlepších filmů historie. Roma tak zcela logicky zůstala poněkud za očekáváním, ač nemůžu říct, že by pro mě byla tak velkým zklamáním, jako pro řadu lidí okolo mě. Cuarón nevypráví příběh, naopak se snaží zachytit životní okamžiky a momenty a za pomoci několika pojících linek dává dohromady dílo, které je především o pocitech a emocích. Je cítit, jak moc osobním snímkem Roma pro Cuaróna je. V mnoha scénách díky tomu dokáže zachytit vše, co zachytit jde, jindy ho naopak citová zainteresovanost trochu podráží a dělá z Romy větší bizar art, než by se asi slušelo. V několika momentech jsem se i docela nudil, jindy jsem byl naopak stržen vizuální obratností a Cuarónovou schopností manipulace s předkamerovým prostorem. Událostí roku pro mě Roma rozhodně není, výjimečným filmem ale bezpochyby je a bude. 7/10 (29.01.2019)

„MÁME TĚ RÁDI, CLEO…“ /// Po půlhodině, kdy jsem si asi 3x málem rozsekal hlavu o …(cokoliv), jak nudou přecházela ve spánek, jsem se rozhodl, že požádám Cuaróna, aby přijel za mnou. Posedíme, popijeme a dám mu asi tak … prostě hodně podnětů, aby mohl natočit můj život. Klidně to můžeme spáchat ve španělštině, a nemusí to bejt ani barevně (jestli nechce). Jen budu trvat na tom, aby ten děj měl nějakej děj. Aby tam byl prostor pro emoce nejen v poslední… prostě na závěr. Nevím, jestli o to ocení kritický publikum, včetně Mirky Spáčilový, páč tam asi nebude místo pro psa seroucího v průjezdu, taky služku jsme neměli, takže tam nemusíme dávat pasáže s úklidem (navíc ji nikdo nemůže naštěkat do boudy)… na návštěvě u příbuznejch nám neshořel nikomu nic neříkající (a téměř zbytečnej?) les, doma jsme se smáli, chodili ven… takže pro někoho asi nuda, ale já… Jasně, je to film vo vobyčejnejch věcech. Vo životě „těch druhejch“. A hlavně aby to bylo smutný… Ale já u tohodle nemasturbuju… to snad už je lepší Díra u Hanušovic. Taky píčovina, ale aspoň naše… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju nudu! Navíc mě baví na ni čumět. 2.) Jsem (nebo chcu bejt) filmovej akademik. 3.) Thx za titule “stanbb“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.12.2018)

Cuarón se po Gravitaci vrátil černobíle do doby svého dětství, ale ten zdánlivě s odstupem vyprávěný příběh služky jedné rozpadající se rodiny nakonec naplní nejen technicky famózní filmařinou, ale taky silnými emocemi. Jestli nechcete do kina, tak si to doma pusťte na co největší obrazovce, tenhle film to fakt potřebuje. (16.12.2018)