V přístavu

Když byl ten film novej, tak musel asi působit mmnohem lepším dojmem, než dnes. Dnes už ničím nepřekvapí. Víte, jak to dopadne i ten meziděj. Takže zub času na tom zanechal šrám v podobě nudy a předvídatelnosti. Marlon Brando jako mladičká mlátička je to jediný, co mě na tom zaujalo. A taky ti holubi (ne z nosa). Jinak průměr. (18.05.2008)

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

Přestože se v tomto filmu vytáhl Elia Kazan, přestože Eva Maria Saint a především Rod Steiger odehráli jeden ze svých životních výkonů, přes vynikající scénář, kameru i Bernsteinovu hudbu celý film stojí a NEPADÁ na osobě Marlona Branda, který tu, snad i díky novátorské Stanislavského metodě, předvedl jeden z nejcitlivějších, nejpropracovanějších a nejsilnějších výkonů celé filmové historie. Téma boje jedince proti všemocné skupině, zvláště vděčí-li jí právě onen jedinec za mnohé, konfliktu mezi vztahy rodinnými a láskou samo o sobě může vyznít úplně jalově, pokud ovšem vnitřní přerod hlavní postavy není ztvárněn tak přesvědčivě, jak se to zde podařilo geniálnímu Brandovi. (12.01.2005)

Reziser Elia Kazan /Na Vychod od Raje, Divoka Reka, Tramvaj do stanice Touha/ natocil vyborny film o spinavych praktikach prijimania zamestnancov v akomsi pristavnom meste. Skvostne herecke vykony, Brando bol herec par Excelance, ale tesne mu na paty slape vyborny Rod Steiger /In the Heat of the Night - po Brandovi moj dalsi oblubeny herec starej generacie/. K tomu este perfektne dialogy a vyborne vystihnuta atmosfera pristavneho mestecka : 89 % (07.01.2017)

Kazanova variace na neorealistické téma, pohybující se na pomezí realismu a idealismu (neskrývavě melodramatické finále), není ikonicky padesátkovým filmem jenom svým socio-kritickým příběhem (pro jehož docenění je dobré znát neslavnou úlohu Schulberga a Kazana v McCarthyho protikomunistickém tažení). V přístavu dobu svého vzniku nejintenzivněji připomíná hereckými výkony. Kvůli pojmu „method acting“ nemusíte listovat tlustými knihami o historii filmu. Stačí sledovat, v jedné učebnicové scéně vedle další, jak Brando hraje. Koncentrovaně, přitom s lehkostí. S býčí zarputilostí a femininní senzitivitou zároveň. Právě citlivost dělá z Terryho pozoruhodně ambivalentní postavu. Na jednu stranu ho oslabuje, na straně druhé je díky ní v očích mužů navenek silnějších, ale vnitřně slabších, mravní autoritou hodnou následování. Obě složky protagonistovy osobnosti se nikdy neruší. Díky Brandovi jsou v dokonalém souladu. Málokdy od té doby bylo možné vidět podobně souznění herce s jeho postavou. 85% Zajímavé komentáře: GilEstel , swed (27.12.2013)