X-Men: Dark Phoenix

Spolky hysterických buzerantů a překorektnělá senzacechtivá média, pohoněné tolik moderním globálním padnikomupadni honem na čarodějnice #Gossiptoo, bez jakýchkoliv relevantních důkazů a jen na základě ziskuchtivého blábolení pár portorikánských pozornostních kurev, které dle vlastních tvrzení měly problémy se zavřením huby, a tak „proti své vůli vykonávaly orální sex“, odstřelily Brájena z pozice jednoho z nejtalentovanějších současných homorežisérů a nechaly mu procviknout snad i permici do solárka. Čímž poslaly směr prdel, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „směr Assvendžrs“ také jedinou dívatelnou seriózní homixovou sérii na světě. To tam je Zpěvákovo inventivní a logicky precizní vedení, ten tam jeho smysl pro dramatizaci a detail, Šimon se toho zhostil s neumětelstvím instalatéra, co se snaží zapojovat elektřinu, a i jako scénárista měl opět slabší chvilku Fantastické sračky na Lovu upírů. Výsledkem je plytká kolovrátková tupost ala Endgej, osazená navíc třemi nejprkennějšími, nejslizštějšími a nejvíc iritujícími neherečkami současnosti. Lórencka se svým unifikovaně zpruzeným výrazem štiplavě zapařené kundy v každé roli to měla naštěstí za pár, nicméně čumět skoro dvě hodiny do dětskou obrnou permanentně strnulého arogantního šklebu odpudivé Soustružníkovic Sofinky, netoužíte po ničem jiném, než se jí projít po xichtě v kanadách. A pak je tu ještě ta kreatura z nejodpornějších, navíc jako albín snad nejděsivější prkenná štěrbina zachycená na celuloid, peklotyčně hnusná královna obludnosti, kterou radši ani nebudu jmenovat, protože mi po tom traumatu dosud nesestoupily hrůzou zalezlé koule z břicha, na televizoru se mi znechucením sebevražedně vypálila polovina led diod, strachy oněměl levý reprák, pravý začal panicky koktat a upřímně bych z estetických důvodů mnohem raději sledoval třeba pitvu nafouklé, nahnilé a krysami ohryzané mrtvoly ženského pohlaví, kterou po měsíci vytáhli z kanalizační jímky. Brrrr. Takže chci zpátky pořádné KSmeny, a tedy Brájena. A hned! I kdyby na tom šprochu nějaké zblo pravdy bylo, nikomu to nezavdává důvod kurvit mi mé oblíbené filmy. Mnohem nezletilejší mininistranty dneska v poho píchá kdejaký flanďák, hnutí #GodToo to jednoznačně schvaluje jako bohulibé rozptýlení a kluci klidně kážou vodu dál! (03.09.2019)

(74%) Viděno v kině. Rozhodně se nejedná o žádný průser jak tu tvrdí mnoho uživatelů a všelijakých ostatních ohlasů mimo CSFD. Tento nejnovější a asi už jeden z posledních snímků o mutantech nesoucí podnázev DARK PHOENIX je bezpochyby hrdou součástí série. Není tu nic zásadního, co by se dalo kritizovat. Když začnu slabiny filmu, tak je to spíš o dost menší snímek. Nemá to tak výrazný děj a akci. Je to takové komornější, menší a temnější. A především se to soustředí na Sophii Turner alias postavu Jean. S čímž rozhodně nemám problém. S. Turner mě zde bavila víc než v seriálu Hra o trůny, kde mi chvílemi docela vadila. No, je tu vlastně jedna scéna, asi v cca 40.minutě, která mě málem shodila ze sedačky, ale postupem času jsem se s tím srovnal. To bych možná vytkl, jinak jsem se bavil od začátku do konce. Když rozpitvám AKCI, tak určo nezklamala. Nebyla tak dynamická a úderná vyjma skvělé finální a dlouhé sekvence ve finále, ale i tak se na ní hezky dívalo. Občas i nějaké ty efekty byly o něco slabší, ale i tak dobrý. Nechápu diváky, že si tu stěžují na minimum akce. Neříkám, že tu byla od začátku do konce, ale byla hezky rozložená po celém rozsahu snímku. Co se týče herců, nemám výtek. McAvoy je skvělý jako vždy i když už ne tak výrazný. Občas jsem se musel pousmát, neustále jsem v něj viděl několikanásobnou osobnost ROZPOLCENÉHO. Ostatní herci bez připomínek včetně skvělého M.Fassbendera, který se zde aspoň v jedné scéně nasadil tu svou skvělou helmu. Na závěr bych chtěl ještě pochválit vydařený soundtrack od mého oblíbence Hanse Zimmera. Opět a opět nechápu, proč někteří diváci kritizovali jeho hudbu. Mě se tento soundtrack líbil a to natolik, že jednu skladbu z tohoto filmu v posledních dnech samostatně poslouchám v mé MP4ce. Takže co k tomu ještě dodávat ? Není to až taková bomba jako předchozí 3 X-meni, ale zklamaný nejsem. Mohlo to dopadnout daleko hůře. Je to takové obyčejnější, ale nebudu mít problém to sledovat opakovaně. (15.06.2019)

Začátek ucházející, leč pro děj podstatný twist, který dá vše do pohybu, má mnohem menší emocionální zápřah, než by se slušelo. Pak to začne neuvěřitelným způsobem drhnout. Je ironií osudu, že se za kormidlo konečně postaví scenárista série, překvapí sebejistotou v akčních scénách a vůbec mu nefungují dialogy a vývoj děje. Naštěstí se i v té hrozně upachtěné a neučesané druhé třetině, kde jdou postavy často proti vlastní logice a do toho je příběh zbytečně zatížen story vesmírných panchartů, která vůbec, ale vůbec nikoho nezajímá, najde pár skvělých nápadů (z "chůze po schodech" mě vyloženě mrazilo). A pak se najednou téměř stane zázrak a Kinberg naservíruje jedno z nejlepších akčních finále celé série. Z konce je hodně cítit, že se dotáčelo na poslední chvíli (řešení konfliktu jde najednou stranou, protože už na důsledky není čas), ale finální setkání dvou starých přátel nad poslední partií, to mě dojalo. A byla to vlastně i milá tečka za celou X-Men ságou. (18.06.2019)

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný... (06.06.2019)

Mohlo to být mnohem horší, přesto mě nenapadá moc důvodů, proč Temného fénixe někomu doporučit. Ano, závěrečná akce je určitě živelnější, barevnější a svižnější než digizrůdnosti z Apokalypsy a Zimmerova hudba stále ví, kdy na sebe upozornit. Přesto však příběh o jedné nadané mutantce, která si musí vyřešit traumata a ukočírovat své schopnosti, nepřináší zhola nic nového a x-menovskou mytologii v zásadě žádným dalším směrem neposouvá. Nezáživný příběh je navíc prošpikován připitomělými dialogy, které jako by vypadly z učebnice scenáristiky pro zvláštní školy. V pokusech o psychologické přesahy se však ukazuje překvapivá plochost postav stejně výrazně jako necharizmatičnost Sophie Turner. Na Fassbendera a spol. se sice pořád hezky kouká, ale jak jsem psal na začátku odstavce – vážně nevím, proč bych někoho na tohle posílal do kina. Zbytečnost. (16.06.2019)