Střídavá péče

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)

Každý film pôsobí na človeka osobito a individuálne. To, ako ho vníma, závisí aj od jeho aktuálnej nálady a rozpoloženia, od množstva a kvality doposiaľ videných filmov, od životných skúseností a od ďalších xy iných faktorov. Keďže som kedysi bola dieťaťom, ktoré sa stalo súčasťou rozvodu vlastných rodičov, Striedavú starostlivosť som prežívala dosť intenzívne. Našťastie to v našej rodine ani zďaleka nebolo vyhrotené až tak, ako v tomto prípade, no mala som k tejto téme asi predsa o niečo bližšie ako tí, ktorí ostré hádky rodičov nikdy nezažili. Na začiatku príbehu si nie ste istí, na ktorú stranu sa prikloniť, kto v tomto prípade zohráva rolu dobrého rodiča. A to ma práveže veľmi bavilo. Páčilo sa mi, že sa film začína obdobím, v ktorom sú manželia už po rozvode. Dieťa je zverené do starostlivosti matky, no otec bojuje o striedavú starostlivosť. Neviete, čo sa stalo predtým, čo všetko bolo príčinou rozvodu, úsudok si tvoríte postupne a chvíľami pochybujete, či je správny. Hercom nie je čo vytknúť, obzvlášť perfektný výkon podáva otec, ktorého stvárňuje Denis Ménochet. Úprimne som nečakala, že sa celý konflikt k záveru vyhrotí až do takých extrémov. Každopádne je táto snímka varovným signálom pre každého rodiča. Nech sa deje čokoľvek, nikdy nemôžete dopustiť, aby sa dieťa stalo nástrojom, cez ktorý budete riešiť svoje vlastné konflikty. Môže to mať na neho obrovský dopad nie len v jeho detstve, ale v celom živote vôbec. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Jsem moc rád, že jsem tohle osobně nikdy nezažil. A troufnu si tvrdit, že už (snad) ani nezažiju. Vůbec si netroufnu odhadnout, jak bych v celé věci postupoval a tak jsem se mohl aspoň seznámit s dramatem, kterých je skoro všude na světě stále víc, než dost. Dramatem, ve kterých se dítě hodně často stává rukojmím, nebo prostředníkem a je někdy zhola nemožné z tohoto rozjetého vlaku vystoupit. A nebo možná je, ale za jakou cenu... Tahle výtečné psychologické sonda, které Vás stiskne jak svěrací kazajka, je toho víc, než zářným důkazem. (22.07.2018)

Ako vacsina francuzskych filmov poslednych rokov - najhorsi je zase biely chlap, heterosexual. Ono vlastne trend je i v dalsich statoch /USA, Velka Britania, Nemecko/ - zlo je biely chlap, hetero, homofob, xenofob, rasista a uplne najhorsie je ked je protestant /napriklad evanjelik/. Teraz este par slov k filmu - mno, ne, neveril som im to utrpenie, bolo prilis -... divadelne, asi ako predstavenie v divadle, divadelna hra. A herci sa moc nesnazili, polovica dialogov len vatovo plane plky. Ten "stupnujuci sa konflikt " medzi rodicmi ma tak brutalne zaujal, ze som pocas tohoto ... zaspal. Dopozerane len s najvacsou namahou . 50 % (30.10.2018)

Z počátku to vypadalo, že role rodičů zůstanou nevyhraněné a divák bude hádat, jestli je matka manipulativní mrcha či otec psychpatický násilník. To mě bavilo. Nicméně tohle vzalo celkem rychle za své a příběh se stal vlastně tuctovým. Na co mohl film sázet především byla tísnivá atmosféra a herecké obsazení, ale nemohu si pomoct, vzdor silnému tématu na mě občas zazívala prázdnota. Celkový dojem napravil až vyhrocený konec, ale i přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání. 70% (01.10.2018)