Střídavá péče

Na malinkatý moment, když se dostaneme na oslavu narozenin, ztrácí film své neskutečné tempo a neuvěřitelnou tenzi. Vypadá to, že Legrand je velikou nadějí francouzského filmu. Má to však háček, svým celovečerním debutem si sám nastavil laťku tak vysoko, že je téměř nemožné ji někdy v budoucnu překonat. (07.10.2019)

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

V téměř všech ohledech se jedná o zcela průměrnou, místy až podprůměrnou podívanou, která ve svých nejlepších momentech dokáže leda tak vytrhnout z letargie, kterou navozovala po téměř celou stopáž. Jusqu'à la garde totiž téměř vůbec nefunguje, což je bolestně citelné zejména díky chabému scénáři a laxnímu vyprávění. Závěrečná "živější" část už bohužel pošramocené renomé snímku moc nenapraví. Škoda. (10.11.2018)

Z počátku to vypadalo, že role rodičů zůstanou nevyhraněné a divák bude hádat, jestli je matka manipulativní mrcha či otec psychpatický násilník. To mě bavilo. Nicméně tohle vzalo celkem rychle za své a příběh se stal vlastně tuctovým. Na co mohl film sázet především byla tísnivá atmosféra a herecké obsazení, ale nemohu si pomoct, vzdor silnému tématu na mě občas zazívala prázdnota. Celkový dojem napravil až vyhrocený konec, ale i přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání. 70% (01.10.2018)

Pri posudzovaní toho, v koho opatere má byť v prípade nedohody rodičov dieťa, a aká ma byť striedavá starostlivosť, sa do úvahy vraj berie najmä záujem dieťaťa. Aspoň formálne. Faktom je, že tými, čo argumenty predkladajú, sú rodičia. Preto v skutočnosti sa rozhodovanie nesie v duchu ich záujmov. Tu je vysoko nespokojný otec, ktorý túži mať syna v striedavej otcovskej starostlivosti. Aspoň počas víkendov. Ale niečo drhne. Už od začiatku. Nedá sa nevšimnúť ockova nervozita, potlačované vnútorné napätie a neriešený konflikt s členmi rodiny. Postupom času vidieť, že sa prostredníctvom preberania syna na niekoľko dní snaží otec predovšetkým osloviť matku svojich detí. Postarať sa nie ani tak o synovu spokojnosť, ale predovšetkým o doriešenie rozchodu matkou. Potlačované umiernené správanie otca sa však stáva viac stáva doternejším. Voči synovi, dcére aj bývalej manželke. Konflikt sa stupňuje. Dáva tušiť dramatickému vyvrcholeniu. Výborne spracovaná rodinná dráma o dôsledkoch neriešenia psychických problémov dospelých rodičov. O nedoriešení rozrušenej vzťahovej väzby. Medzi partnermi, medzi otcom a deťmi. (23.07.2020)