Frigo na mašině

Jih proti Severu s překrásnou hudbou Tokijského symfonického orchestru. Mé první setkání s Busterem Keatonem. Jeho filmy se těm s Haroldem Lloydem nebo Chaplinem lehce vyrovnají. Škoda jen, že zde nebylo ještě víc gagů. Je pravda, že ty které tu jsou, jsou dokonale vypointované, ale to už beru tak nějak jako samozřejmost. Každopádně je to velkolepý a rozmáchlý film, v čemž překonává všechny ostatní grotesky, co jsem dosud viděl a je to právem oceňovaný film. (13.05.2009)

Keaton není tolik vtipný jako Chaplin. A nebo - je jinak vtipný. Skromněji. O to víc pak vynikne velkolepé inscenování některých scén, skvělá práce se zadní projekcí a strhující příběh, který je vlastně jednou dlouhou vlakovou honičkou. Mně osobně se do paměti nejvíc vryla scéna, kdy Frigo rozmáchle štípe dříví na jedoucím vlaku, zatímco se mu za zády v protipohybu přesunují unijní armády. U takové podívané už by označení groteska znělo trochu nepatřičně. (10.01.2010)

Buster Keaton je takový „Wallace and Gromit“ reálného (potažmo filmového) světa – v podstatě veškerá jeho komika je založena na jeho kutilství a vynalézavosti. A to ať již mluvíme o různých mechanických kulisách, pohyblivém prostředí a vlastně celém rozvržení mizanscény. Nutno podotknout, že v tomto ohledu je Keaton takřka nedostižný - ostatně málokterý z komiků němé éry se dodnes těší takové oblibě, jako on - snad s výjimkou Chaplina. Zatímco Chaplin však nezestárl kvůli svému velkému humanismu, Keaton je ceněn především pro svůj technokratismus. V některých případech se divák ani nestačí divit, kam na ty své nápady chodí. Třeba jeho honičky dodnes patří k nejpropracovanějším vůbec. Jsou jako perfektně složené domino – vše je postaveno předem, tak aby jednotlivé dílky technologických vychytávek a „gatjetů“ do sebe zapadaly v dokonalých rozestupech. Pak už stačí jen příchod hybatele (samotného Keatona), který složitý mechanismus spustí a stane se (díky své akrobatické průpravě) jeho nedílnou součástí. Proto se příběhy Friga točí vždy kolem nějakého domu, lodi, vlaku a dalších neživých předmětů (v kontrastu třeba s Chaplinovým člověkem jako středobodem obrazu). Možná namítnete, že v tomto případě je ve filmu i milostná linie. A já si myslím, že jsou zde dokonce dvě. Jedna probíhá mezi Johnniem a Annabelle. Druhá pak sleduje láskyplný vztah Johnnieho k jeho lokomotivě. A já mám velmi silné podezření, že ta druhá je (přinejmenším pro Keatona) mnohem podstatnější. (31.03.2017)

Groteska, která nesází na minutové gagy a silné emotivní motivy, ale na detailně, píď po pídi a gesto od gesta rozpracované akční dobrodružství, které dokonalou kompoziční výstavbou, dechberoucím uspořádáním mizanscény a na svou dobu nevídaně soudržnou strukturou, kde hraje roli každý drobný motiv a událost, překonává z jisté cinefilní perspektivy i všechna vrcholná Chaplinova díla. Humor je výsostně inteligentní a nápaditý a samotné akční scény na lokomotivách jsou dodnes vzorem pro hollywoodský "action movement" - samozřejmě s minimem střihu (v roce 1926 bylo asi nemyslitelné snímat jednu akci sedmi kamerami), ale zato s obdivuhodným timingem a rozvržením záběru do více dějových plánů, což přináší několik těch vůbec nejkrásnějších a nejroztomilejších scén celé němé éry. Úžasný Keaton - režisér pak dorovnává svou genialitu i před kamerou a jeho kamenná tvář a titěrná mimika rozesmávají stejně účinně jako Charlieho stydlivé culení. Legenda, kterou lze sledovat pořád dokola a nikdy zcela neomrzí.. 100% (08.08.2013)

Friga na mašině jsem si oblíbil už jako malý, když jsem si ho často pouštěl u mého dědy z jedné ošoupané videokazety. Možná i proto je to dodnes můj nejoblíbenější Keatonův film a snad i mně nejmilejší film vůbec. Jeho síla není ani tak v komických situacích plných gagů, u kterých bychom se smíchy za břicho popadali, ale spíš v jeho atmosféře, v náladě jakou v nás vyvolává, v poezii a kouzlu, které obsahuje. „Na tomto filmu je možno obdivovat všechno: jeho jednoduchost i bohatost, jeho uvolněnost i napětí, jeho melancholii i humor. Všechny tyto pojmy vytvářejí celek.“ (Herbert Jhering) Doporučuji verzi se skvělou hudbou Carla Davise. Zajímavosti: Záběr s mostem a padajícím vlakem byl vůbec nejdražším záběrem v historii němého filmu. Delší 107 minutová verze je pouze pomaleji promítaná původní verze 75 minutová. (17.09.2007)