1922

Když chce v roce 1922 vaše žena prodat vaší farmu a vzít vám vašeho syna, máte jedinou možnost - podříznout tu mrchu tím největším kuchyňským nožem, který v kredenci najdete. Holt tenkrát byla taková doba. I když já si teda myslím, že by to bývalo šlo i jinak, civilizovaněji... Třeba jí nejdřív něčím jebnout přes šišku a pak jí uškrtit, nebo tak nějak, prostě nenásilně, humánně. A nezasvinit si krví celou ložnici. Ale furt lepší než dneska - tahat do toho právníky a nechat tu bestii, aby se vám nakonec smála do ksichtu po tom, co vyhraje soud. Blbý ovšem je, když vám z tý řezničiny následně hrábne a vy si to začnete příliš vyčítat. Staří Heléni měli Erínye, Římani Fúrie, my zase máme svědomí. Takže jestli chcete někoho vodkráglovat, musíte na to mít vod přirození pajšl. A i když je Thomas Jane naprosto ukázkově omezenej a primitivní vidlák, na tohle prostě neměl náturu, natož jeho nekňubovitej synátor. A co se filmu týče - skoro je mi až líto toho, že je tak dobře zahranej, vizuálně hezkej, precizně natočenej a má celovečerně velkofilmovou a žádnou televizní formu (Netflix válí). Protože na tuhle Kingovu povídku by stačila hoďka něco a ty prachy a tvůrčí invence se mohly využít ke zpracování nějakýho jinýho, ještě o něco zajímavějšího příběhu. (22.06.2018)

Velice příjemné a překvapující zpestření. Zmínky o tom, že se jedná vlastně o zfilmování předlohy od Kinga, jsem si všiml až později, nicméně primárně mě zaujal především ten mysteriózní námět a maník v hlavní roli. Thomas Jane je velice zvláštní typ herce, dokáže udělat film filmem a nezapomenutelně ztvárnit klíčovou roli (tady a například v Mlze), na druho stranu se ale dokáže pravidelně objevovat i v totálních filmových lůzách a propadácích. Ale ok, doba je zlá a peněz není nikdy dost. 1922 se mi líbí ze dvou důvodů - jednak ono balancování hlavního hrdiny mezi realitou a halucinacemi (způsobené především špatným svědomím pochopitelně) a jednak jak prdel na hrnec padnoucí brutální přízvuk hlavního herce. Se spolusledujícím kamarádem jsme se jednohlasně shodli, že podobně dokáže utkvět v paměti například hlas Toma Hardyho a stejně jako on, průměrný film stává se v tu chvíli nadprůměrným a tady tomu není jinak, obstojně reálné depresívum....................moje hodnocení = 8 z 10. (19.06.2018)

Velmi depresivní chuťovka pro milovníky krys a tíživé atmosféry, kde od začátku tušíte, že slunce nad farmou Willfrieda Jamese jednou zajde a nastanou temné časy. Tomas Jane je můj oblíbenec a jsem rád, že zde opět potvrdil, že se do podobných rolí prostě hodí. Kingova povídka je malinko jiná, ale to nevadí. Tvůrci udělali pár změn a musím říct, že tím vůbec nic nepokazili. Vznikl film, který pojednává o tom, že temné síly občas člověka přemohou, že vás nepustí a nakonec si to s vámi pěkně vyříkají. Kdo nahlédne do propasti, i propast nahlédne do něho. (04.02.2018)

Už někdy v páté minutě filmu je jasně naznačeno, co se stane a o čem to pak asi všechno bude. Takže člověk doufá, že to bude jinak anebo když už to má být takhle, tak ať je to alespoň nějak sofistikované nebo v dalším vývoji něčím překvapivé. Jenže tůdle nůdle. Po marném čekání na spasení se objeví krysy, které překvapí jen tím, že si je King neodpustil. A ta návštěva ze záhrobí je pak překvapivá asi jako zima v lednu. Z tohohle námětu by těžko vykřesal něco víc i mnohem větší tvůrce než je Zak Hilditch (jehož These Final Hours přitom vůbec není marná záležitost). Výchozí materiál by možná stačil na půlhodinový kraťas - pak by z toho snad byl alespoň průměrný snímek. Ale 100 minut? Ti, kdo se nechali nalákat zjištěním, že muziku dělal Mike Patton, známý coby zpěvák Faith No More a člen různých avantgardních hudebních projektů jako Mr. Bungle nebo Fantomas, asi taky nebudou soundtrack k 1922 považovat za nějaké jeho zásadní dílo. Celkově je to jedna z nejslabších a nejzbytečnějších kingovin, jaké jsem kdy viděl. Na závěr si neodpustím dva vzkazy zdejším přidavačům žánrů: 1) Pochybuju, že takhle si někdo představuje "krimi". 2) Já vím, že na csfd musí být vše, co je "horor" zároveň automaticky i "thriller", ale co kdybyste s tím už šli konečně do prdele a nechali se nahradit někým, kdo umí používat vlastní mozek? (29.07.2020)

Horor říznutý thrillerem s notnou dávkou přímo až nechutných momentů plných krve (ale nejen, ty scény s krysami, u těch i na toho nejotrlejšího člověka půjdou menší mdloby, prostě hnus.). Tíživý soundtrack plný hutných tonů, které se na vás sypou ze všech stran a vám přijde, že na vás někdo hodil tunovou deku jako slušné závažíčko. A k tomu všemu musím přiznat, že Jane mě svým výkonem jednoduše ohromil a zároveň uhranul (možná to z 90 % zajistil ten skvělý buranský jižanský přízvuk). Jinak film nenabídne nic strhujícího. Napínavosti jsem se dočkal skoro až přespříliš, ale ta samotná zápletka mě jaksi minula. Pár momentů se snažilo zacílit i na emoční stránku, no a holt se vždy nevydařilo (dobře, scéna se smrtí syna i ženy dost drsná, tam emoce zaplály). Ke konci filmu docházel dech, bylo vidět, že tvůrci se snaží film natahovat jako nějakou gumičku, ale spíše už začali vařit z vody. Viděl jsem mnoho horších snímků na podobné téma, ale taktéž se musím přiznat, že i lepší existujou, a není jich málo. Když ne kvůli ničemu jinému, podívejte se na 1922 z důvodu výkonu Janea. Ten vás nenechá chladným. Za mě dávám 64 % (21.07.2018)