1922

Je fascinující, jak si Thomas Jane naučil tu svojí roli absolutního amerického vidláka včetně toho hezky poslouchatelného, ale těžce srozumitelného dialektu. Opravdu fascinující. Škoda, ale že ač se jedná o povídku z Kingovy kapsy, což je na kvalitě námětu rozhodně znát, tak zpracování bylo značně ponuré a nekonečně pomalé. Na to, že film má 101 minut se v něm totiž nic zásadního nestane, až vlastně na jednu explicitní scénu. Všechno ostatní schramstne atmosféra a ta se opravdu nezapře s rokem 1922. Jednoznačně zajímavý kousek, který má svoje pro a proti, ale rozhodně stojí za shlédnutí. Navíc nelze si nevšimnout řady momentů, které odkazovaly na legendární Osvícení. Myslím si, že pro fanoušky Stephena Kinga je tento film jednoznačně povinnost. (16.04.2020)

King je teď v kurzu, o tom žádná a 1922 je zajímavé a napínavé, psychologické trýznění. Vynikající Thomas Jane, který na farmě maká, tomu nelze upřít a rád by makal dál, ale žena je proti, takže se synem se rozhodne jednat a od té chvíle se rozjede dost mrazivé ničení, otce a syna. Je tedy fakt, že King dost okatě vykrádá Lovecrafta, (Krysy ve zdech) ale efektivní to je, takže mu to lze i prominout, ale fakt ať King napíše něco sám za sebe a né že bude vykrádat hororového velikána. Největší svízel, tohle filmu je, že se to všechno neodehrává na farmě a v okolí, která je přitom v zimě perfektně strašidelné a film tak začne sledovat i druhou příběhovou rovinu, což působí zmatečně a rozvlekle. A však, ty lahůdkové masky a gore scény, ty to bohatě vynahradí. (23.03.2018)

1922 trpí syndromem celé řady kingovských adaptací. Autor používá paranormální a hororové prvky k prohloubení dilemat a duševních stavů postav, k umocnění dramatu, které má jinak "nehororový původ". 1922 je v jádru tvrdou baladou o vině a výčitkách, dramatem o lásce muže k synovi a zemi, která převáží nad láskou k matce. Navzdory skvělému vizuálu a dobrému obsazení je právě drama hodně kulhavé, vleče se a mocně si vypomáhá voice-overem Thomase Janea. Hlavně konflikt Wilfa se synem nevyzní zdaleka tak intenzivně, aby člověk prožil následné "sklepní zjevení" tak silně jak režisér plánoval. Krysy a přízraky prostě vyhlížejí spíš jako béčková proprieta a příliš okaté dořečení něčeho, co je jinak úzce spjaté s nitrem hlavní postavy. Thomas Jane je jako redneck dostatečně fotogenický, ale jeho výkon rozhodně nemá (a ani nemůže mít) parametry hlubšího dramatu. 1922 se drží v komfortní zóně a to platí i o soundtracku Mikea Pattona. Solidní práce, ale marginální výsledek. (22.10.2017)

Když to všechno děláte pro druhé, někdy si ani nestačíte všimnout, kolik za tím stojí egoismu.. Trademark autora literární předlohy (nadpřirozené prvky jako mocnitel útrap lidského svědomí) tady docela funguje a přesvědčivě stvrdí, že nemožnost „deratizace“ mysli farmáře Wilfreda Jamese bude tím nejvyšším trestem.. Držení těla, zpustlý vzhled, barva hlasu, mluva (vypadalo to na srolovaný kukuřičný list mezi spodním rtem a dolní dásní). Tím vším se Thomas Jane, jakožto nebraský balík, co se češe, čistí zuby i utírá zadek klasem kukuřice, ponořil do role vskutku ukázkově. S adaptacemi Kinga se v posledních měsících roztrhl pytel kostí a ta od Hilditche rozhodně patří k těm zdařilejším.. (08.11.2017)

Povídková sbírka od Kinga Černočerná tma je výborná, nicméně tato povídka mi tam přišla nejslabší. A zlepšení se nekonalo ani ve filmu, spíše naopak. Toto se podle mě moc nepovedlo. Shrnul bych to jednoduše: zdlouhavá nezáživná nuda. Jediné, co mě tak zaujalo, byl přízvuk hlavní postavy, ten byl parádní. 45% (01.01.2018)