The Florida Project

Portrét svobodné matky samoživitelky, která žije se svou dcerou v levné motelu na Floridě poblíž Disneylandu. Film je rozdělen do dvou rovin, kdy sleduje příběh z pohledu dětí a na druhou stranu z pohledu života dospělých, kteří musejí řešit záležitosti každodenního života. Je to v podstatě taková krátká epizoda ze života lidí v motelech, neměl jsem pocit, že sleduji film. Silný konec, kdy sociálka odvádí Moonee od její matky je velmi dojímavý. (20.01.2018)

Pozitívne pastelové farby pulzujúce celým filmom v dokonalej harmónii s bezstarostným životom detí vyrastajúcich vo farebných moteloch. Na druhej strane veľký kontrast s každodennými drsnými životnými podmienkami ich rodičov. Detská milá naivita verzus “dospelácka” nevôľa skutočne dospieť a stať sa zodpovedným. A rozprávkový Dineyland iba na krok z malej plesnivej izby motela. (29.10.2018)

Dospělé záležitosti, očima malých dětí v odpudivém prostředí zaplivaného motelu kousek od Disneylandu. Překvapivě kvalitní film, o nezodpovědné matce a její malé dceři, které sice mají hluboko do kapsy a každý den nový problém, ale přesto jsou spokojené a každý den si dokáží užít. Ale samozřejmě to nemůže mít dlouhého trvání. Film nemá pevně stavěný příběh a je to spíše sled na sebe navazujících epizod, kterými nás provází výborní herci v čele s úžasným Willemem Dafoe v jedné z jeho nejlepších rolí. (02.12.2018)

To, co nevidíte přes plot, když jste v zábavním parku. Dětský film s dospělým pohledem. Nebo dospělý film s dětským pohledem. Vyberte si sami. Tohle mě pěkně sežvejkalo. Charakterově i herecky (na to, že je tohle první role Brii Vinaite a dostala se k ní vlastně jako slepá k houslím, tak to tedy smekám) skvělá záležitost. Myslím, že děti si natáčení toho filmu fakt dost užili. Tohle je prostě skvěle naladěný a odehraný koncert. (21.04.2020)

Americké nezávislé sociální drama jako sonda do života floridských white trash... Už dlouho jsem neměl chuť někoho tak profackovat! Musím předeslat, že tenhle žánr s oblibou vyhledávám a obvykle empaticky souzním s hlavními hrdiny postiženými sociálním vyloučením či existenčními problémy, ovšem v případě této ústřední dvojice - potetované socky a její rozmazlené dcerky a toho neustálého ječení a nadávek - jsem v sobě nenašel ani zrnko soucitu a souznění, obě mě neuvěřitelně iritovaly. Výslednému vyznění nepomohl ani zvolený scénaristický bezdějový koncept, který by se dal bonmotem pojmenovat názvem staršího českého seriálu - Byl jednou jeden dům. Objektivně vzato je asi tento nezávislý snímek blízek realitě a sociální dno státu Florida zobrazuje věrně, divácky to ovšem bylo k nevydržení. A nezachránily to ani zjevné řemeslné a umělecké kvality díla - skvělé herecké výkony, přesná režie či estetika amerického nezávislého filmu...tohle bylo utrpení... (18.02.2018)