Oko ďábla

Snimek, ktery stal u zrodu gialla jako takoveho. Pribeh vasnive ctenarky detektivek Nory zacina jejim prijezdem do Rima za nemocnou tetou. Tady se mozna stava svedkyni vrazdy. Proc mozna? Protoze po prozitem soku a neustalem ujistovani okoli, ze se ji to vse jen zdalo zacina i ona verit, ze se stala obeti halucinace. Aby znovu nabyla klid a pohodu rozhodne se Nora pobyt nejakou dobu v byte sve nove pritelkyne Laury. Postupne zjistuje, co se tenkrat v noci vlastne stalo... Pribeh je spravne tajemny a i pres to, ze je film cernobily (u Bavy to muze byt nevyhoda) kouka se na nej moc pekne. Na to, o jaky jde zanr a rezisera me prekvapilo pomerne velke mnozstvi vkusneho jemneho humoru, spojeneho predevsim s postavou, kterou hraje mladicky John Saxon, pozdejsi otec Nancy Thompsonove . (22.05.2005)

Tento film robí pre Rím to, čo Prázdniny v Ríme alebo Sladký život. Teda robil by, keby ho nepoznali len priaznivci gialla a Bavu. Ide ešte skôr o detektívku než o giallo plné krvavých explicitných scén, o horor v pravom zmysle slova teda nejde. Doprevádza nás komentár ako vystrihnutý z knižných detektívok, ktoré tematizujú obľubu hlavnej hrdinky v podobnej literatúre a je to chytré. Zápletka je však tak nejak priemerná, dejú sa tu málo pravdepodobné veci a osobne ma mätúci záver, ktorý nám akože dáva vybrať, k akej verzii priebehu udalostí sa prikloníme, presvedčil o nižšom hodnotení, aké by si film možno zaslúžil. 70% (03.10.2021)

Absence barvy tentokrát není překážkou, tohle je totiž i přesto povedená záležitost. Bava zde položil základní kámen gialla, který vybrousil do diamantu rok nato svým Blood and Black Lace. Ještě tu sice chybí kožené rukavice a ženská nahota, ale ostatní prvky právě narozeného subžánru tu jsou jasně cítit. Ústřední dvojice (Román, Saxon) je navíc zvolena trefně, právě díky nim je tu zastoupen příjemně odlehčující humor. Jinak hlavní hrdinka je nefalšovaná sympaťačka a tím, že je milovnicí detektivních románů, tak podle toho i jedná. Před hrozícím nebezpečím se například osamocená v bytě důkladně připraví na možný vpád vetřelce. Jak je už zmíněno, perličkou je také úplný závěr s krabičkou cigaret. (06.04.2012)

Prvé giallo, resp. niečo na pomedzí noiru a gialla. Spôsob vyrozprávania príbehu cez vstupy rozprávača je síce trochu naivný, no príbeh by obstál aj v neskorších giallo filmoch. Čo je ale na filme najúžasnejšie, to je Bavova réžia, konkrétne úžasná kamera a neskutočne nasvietené scény. Jeden z najkrajších čiernobielych filmov, čo som videl. Číra slasť pozerať. Toto s prehľadom tromfne aj vizuálne najvychytenejšie americké noirovky. (21.09.2016)

Oficiální počátek gialla jako filmového žánru, ale vlastně jen úplně typický film-noir. Reaping the Hitchcock se vším všudy - hra světla a stínu, zápletka, dokonalá gradace, finále, voiceover, zamčené dveře, vášnivá čtenářka detektivek a psychicky labilní charaktery. Kdyby se nemluvilo italsky, asi by mě nikdo nepřesvědčil, že to Bava neukradl Hitchcockovy ze sejfu. Pocta dovedená k dokonalosti. A ten vtip na konec je neskutečně nadčasová pecka. (29.08.2009)