Oko ďábla

Dostal jsem chuť na nějaký giallo kousek. A proč právě nezkusit film kterej položil základní kameny pro další giallo filmy. Hned od prvních minut mě snímek zaujal. Po příletu do Římazačíná nastupovat taková nepříjemná atmosféra která graduje smrtí " tety ".Na to přichází okradení a vražda ( v roli pozorovatelky ). Tomu říkám den blbec. Potom ale příběh zvolní a počáteční atmosféra začíná trochu vyprchávat. Nora totiž začíná pátrat na vlastní pěst. Posléze přichází scéna s pudrem a provázky která na mě působila lehce komicky.o jsem si i já říkal holka vyser se na ty detektivky nebo se z toho zblázníš. Následné pátrání po vrahovi sice nenudí ale film už ani zdaleka nedosáhne prvotní nepříjemné atmosféry. Rozzuzlení a smrt skutečného vraha mi přijde nešťastný. Film je potom zakončen scénou jak z nějaké komedie. Inu všechno někde začíná a pokud je tohle start pro giallo filmy nezbývá než zatleskat. Když pominu tento fakt tak je to slušnej průměr kterej M. Bava v budoucnosti vypiloval k dokonalosti. (15.05.2020)

Oko ďábla je údajně prvním filmem, co předznamenal a započal žánr giallo. Sem tam mi herecké výstupy převelice půvabné Letície Román přišly trochu úsměvné a přehrávané, ale to nemění nic na tom, že příběh přes své stáří vůbec neztratil napětí a potemněle budovanou atmosféru s překvapivým rozuzlením. Hrdinka, která je svědkem vraždy je všemi brána za bázlivou a balancuje se tak na hranici její domnělé halucinace, což jsem vůbec nečekal na snímek z 60. let. Krůček po krůčku se snaží poodkrývat indície, aby rozlouskla, kdo za tím stojí a jestli se jí to vůbec nezdálo. Závěrečná odlehčená tečka mě ze srdce pobavila, která odkazuje na začátek filmu. Mario Bava se pěkně vyšvihl! (06.03.2014)

Příběh, svou snahou být každou chvíli něčím jiným, až se zvrhl v dost podivný mix se stejně podivnou pointou (přesto pro tento žánr tak typickou), mě pravda zrovna moc nenadchl. Čímž však nechci říct, že by byl nějak špatný, vlastně nebyl, jen to nebylo zrovna to, co mě na filmu zaujalo. Pravdou je, že ona jakási podivnost příběhu a až komická ujetost point, tolik typické pro gialla, mě vždycky docela bavily (v tom komickém smyslu), ale asi to k tomu patří. Co mě rozsekalo, kromě např. hodně dobré hlavní hrdinky, je atmosféra filmu silně podpořená černobílým formátem (na ten já nedám dopustit). Ta je naprosto úžasná a pohlcující. Kouzlu těchto starých kumšt filmů se prostě nedá odolat. Až mě mrazilo. Tohle je asi jeden z mála případů, kdy filmu dávám plný počet, i když mu mám co vytknout. (28.04.2013)

Základní kámen subžánru gialla - nebo lépe řečeno první černobílý kamínek do pozdější barevné mozaiky. Přece jenom tu Mario Bava jak po stránce děje, tak po stránce vizuální pořád zkouší, co všechno může z propojení detektivky a hororu vzejít. Pro pozdější dobu je zvláště netypické prolamování čtvrté stěny, jednak pomocí vypravěče, který nám až příliš často sděluje, co si hrdinka myslí, ale rovněž nás upozorňuje, které své nápady vyčetla v šestákových krvácích. Ostatně příběh je založen na tom, že hrdinka je vášnivou čtenářkou brakových detektivek, a v příběhu se objevují prakticky všechna typická klišé podobných příběhů, přičemž občas je i paroduje. Kvůli tomu ovšem nelze film tak docela brát vážně ani v napínavých scénách. Po několika falešných lekačkách už je člověk přece jen otrlý a nečeká, že by z toho teď něco opravdu vylezlo. A když vyleze, nejedná se o šok. FIlmu nepomáhají moc ani cestopisné pasáže - hrdinka je Američanka v Římě a s doprovodem italského lékaře město poznává. Ne, že by nás přímo otravovali historickými výklady, ale přece jen po napínavé scéně střihnout na prosluněné záběry římských zákoutí... Paradoxní také je, že Američanku Noru hraje Italka Leticia Román, kdežto Itala Marcella hraje Američan John Saxon. Pokud čekáte, že tento bude hrát násilnou postavu, pletete se - hraje mladého blbečka, který co chvíli od zbrklé Nory omylem dostane ránu (jak se rozmachuje rukama). Ale oba jsou pořád ještě vtipní a ne otravní. Na rozjezd to nebylo nejhorší, ale přece jen jsem začínal na vybroušenějších kouscích. (02.09.2017)

Absence barvy tentokrát není překážkou, tohle je totiž i přesto povedená záležitost. Bava zde položil základní kámen gialla, který vybrousil do diamantu rok nato svým Blood and Black Lace. Ještě tu sice chybí kožené rukavice a ženská nahota, ale ostatní prvky právě narozeného subžánru tu jsou jasně cítit. Ústřední dvojice (Román, Saxon) je navíc zvolena trefně, právě díky nim je tu zastoupen příjemně odlehčující humor. Jinak hlavní hrdinka je nefalšovaná sympaťačka a tím, že je milovnicí detektivních románů, tak podle toho i jedná. Před hrozícím nebezpečím se například osamocená v bytě důkladně připraví na možný vpád vetřelce. Jak je už zmíněno, perličkou je také úplný závěr s krabičkou cigaret. (06.04.2012)