Krvavá zátoka

Tak toto bolo ináč rozohrané. Vrah o ktorom si myslíte,že to má dobre premyslené je tiež vzápätí zabití a ani tento vrah nemá istotu či zachviľu tiež nebude zabitý.Bolo tu veľa podozrivých ale už pri konci nikto z nich nežil.Film by som rozdelil na 2 polovice.Jedna je slasher z prvkami gialla a tá druhá je giallo z prvkami slasharu.Vraždy ma tu fascinovali boli rýchle,drsné a niektoré aj kruto prevedené a aj krvavé.Príbeh je komplikovaný a až prekombinovaný.Je tu pár nezmyslov a film ma aj značné rezervy čo sa týka chovania postáv ale skĺbenie gialla a slasheru ma vždy poteší a to bol aj tento prípad.Trocha nadhodnotím ale proste Bava ma baví. (29.12.2014)

Označiť toto za proto-slasher len preto, že v priebehu asi 20 minút tam umrie partia sexuchtivých tínedžerov mi príde riadne prehnané. To už radšej Torso. Mimo toho je to priemerné giallo, ktoré má chvalabohu krátku minutáž, takže veľmi nenudí. Hlavným pozitívom sú vizuálne príťažlivé vraždy (hlavne úvodná, potom bežiaca tínedžerka a skvelý záber na chobotnicu plaziacu sa po mŕtvole). Výrazným záporom je záver, ktorý je chaotický a nezaujímavý (motív vrážd á la Scooby Doo) a úplný záver je taký absurdný až smiešny. (23.06.2015)

Desivej atmosféry to v sebe nemá za máčny mak. O to je zábavnejšie sledovať režisérom rozohranú hru s diváckymi očakávaniami. Vrahovia, podozriví i obete sa v absurdne vystavanom kolotoči postupne stávajú obeťou vlastnej mamony, medzi ktorú možno rátať aj odpudivé správanie mladých pojašených hipíkov ich následné vlámanie sa do luxusnej chaty. Záverečná bodka len istí celý ten výsmech konzumno peňažnému naháňaniu sa za dedičstvom. Mimochodom aj 43 rokov po vzniku filmu tvoria spory o dedenie veľmi častú príčinu psychologicky krvavých rodinných konfliktov. Vojny na nože končiace dlhoročným ba až doživotným mlčaním, vyhýbaním sa, odmietaním kontaktu. Všetko vďaka tak pominuteľnej hodnote akou je majetok tvoriaci súčasť Dedičstva. Možno aj preto mi absolútne žiadnej mŕtvoly vo filme nebolo ani trochu ľúto. Každý z hajzľov si zaslúžil presne to, čo druhému v živote za galibu narobil a v mene čoho žil. (18.08.2014)

Mario Bava patří neodiskutovatelně mezi nejlepší a nejzásadnější hororové režiséry všech dob. Hororový žánr ovlivnil jako málokdo jiný a jeho film A Bay of Blood je ukázkovým příkladem jeho vlivu, jelikož ho lze považovat za praotce slasherů, který skoro o dekádu předběhl celý ten slasherový boom započatý Carpenterovo Halloweenem v roce 1978. Jeho vliv navíc umocňuje fakt, že filmu vzdává hold série Friday the 13th a to rovnou 2x – v prvním i druhém díle série bylo vždy jedno zabití zinscenováno přesně po vzoru A Bay of Blood a není divu, že si tvůrci vybrali zrovna ty dvě nejvíce pamětihodné vraždy. A Bay of Blood se na tu dobu vymyká i mírou násilí a gore scén, které za žádných okolností neuhýbají, ale naopak nám jsou servírovány v celé své krvavé kráse. Bava měl režii v malíku a navíc si film i sám snímal. Nečekejte tedy žádnou nudnou a rutinní práci s kamerou – Bava si nápaditě pohrává se záběrováním a společně s úžasným střihem posouvá snímek do nadstandardních vod i po technické stránce. K tomu všemu pro většinu italských hororů klasicky zdařilý a atmosféru podtrhující soundtrack. Příběh je sice těžce překombinovaný, ale má jednu obří výhodu – ani chvíli nenudí a donutí vás netrpělivě očekávat, kam až se to celé posune. Mysteriózní aspekt funguje na výbornou a opravdu jsem dlouho netušil, kdo za vraždami stojí a kdo jde proti komu. Troufám si říct, že i příběhově je film jedinečný a dozajista dokáže překvapit. Korunu tomu všemu nasazuje silně WTF konec, který jsem opravdu, ale opravdu, nečekal. Musím však podotknout, že po prvotním zklamání ho začínám doceňovat, minimálně za zdvižený prostředníček divákovi – dokážu si barvitě představit Bavovo lišácký úšklebek, když tam tohle úspěšně zakomponoval. Krvák A Bay of Blood je černým koněm Bavovo filmografie a zasluhoval by být častěji zmiňován ve výčtu vrcholných děl tohoto nestora italského hororu. (18.07.2019)

Nic naplat, říkám to furt a znovu jsem si to potvrdil - já tyhle sedmdesátkový béčka prostě většinou nějak nevstřebávám, nebaví mě, neoslovují mě, jejich filmový jazyk je mi cizí, a to i přesto (nebo snad právě proto?), že třeba tenhle kousek je jen o málo starší než já. Ale objektivně musím uznat, že má něco do sebe, tahle zamotaná vyvražďovačka všech proti všem je určitě ten lepší sedmdesátkový průměr. Líbily se mi vraždičky, líbila se mi hudba, nadchla mě chobotnice plazící se po xichtíku mrtvoly, a dozvěděl jsem se taky pár zajímavostí - třeba že už tehdy se točilo rozklepanou ručkou, nebo že už tehdy si některé pokrokové ženské holily bobra. Jeho bizarní konec mě však příliš nenadchnul, protože celý film rázem posunul z thrillerového žánru kamsi k sociálně-kritické grotesce. / A ostatně soudím, že plánované cenzurování "sprostých" slov v komentářích musí být KURVA zničeno! (25.09.2015)