Frigo staví dům

Mé první setkání s Frigem a hned takový náklep. Strašně se mi na tom líbí to, že Keaton sám o sobě není (oproti jiným komikům té doby) nijak extra komický, naopak, je to prostě obyčejný týpek s kamennou tváří, že ten humor nespočívá na něm a jeho taškařivém chování (jako je tomu např. u Chaplina nebo Lloyda), ale jde v podstatě o situační humor, kdy on jen jako by vystupuje v humorné situaci, kterých je tady požehnaně a místy člověk až zírá (padající dům apod.). A scéna s mýdlem, nádhera.... (02.06.2010)

Málokedy dám storočnému kúsku plné hodnotenie, navyše keď netrvá ani pol hodinku, ale pokiaľ by som si mal len zopár vybrať, jedným z nich by bol jednoznačne tento Frigo a jeho neposedný dom, ktorý s ním rozohrá neskutočne vtipnú, rozmanitú a vynaliezavú hru, pri ktorej sa to geniálnymi nápadmi len tak hýri. Vidno, že stavba domu nie je nič ľahké, no o to väčšia sranda to v Busterovom podaní je. (01.01.2021)

„The wedding bells have a such a sweet sound, but such a sour echo..“ Nápadité kaskadérské scény s promyšlenou realizací, vtipná cenzorská dlaň a disproporce interiéru jak u haciendy Oggyho a švábů. Poučením pro novomanžele je nikdy nekolaudovat prefabrikovaný svatební dar v pátek třináctého, protože pak budete mít ložnici s výhledem na všechny světové strany.. (30.10.2020)

Jak jsem již psal v předchozích komentářích ke groteskám s Frigem, Frigo mě mile překvapil a jeho grotesky mě velmi baví. Každá je (svým ztvárněním) trochu jiná a proto jsem neskončil u jedné, ale pustil si i další. Bohužel Frigo staví dům mi přišla slabší než předešlé. Nezpochybňuji jeho znamenitou komiku a pár skvělých nápadů, přesto mi to jako celek tak skvělé už nepřijde. Možná to chce opět trochu pauzu. Nicméně stále jde o vydařenou grotesku zasluhující tři hvězdy. (16.10.2017)

A pak že je dnešní svět zvrácenej. Vždyť lidi se tenkrát smáli absolutně morbidním věcem - fyzický bolesti hrdinů, jejich existenčním problémům a neúspěchům. Keaton a spol byli skutečně artisti. Od začátku to má úžasné tempo, skvělé ovlivňující se a na sebe navazující dějové zvraty i nápaditou "akci". S kolaudační párty ale dochází One Week dech. Vrtochy počasí i přemisťování barabizny jsou na tak krátkou stopáž zbytečně zdlouhavé a jednotlivé situace už se víceméně opakují. (23.11.2015)