Já, Simon

Film, po kterém chci být gay. Love, Simon je bez všech pochybností na hony vzdálený realistickému ztvárnění "běžného coming outu", ale to přeci od určitého typu coming of age filmů chceme (nebo alespoň já ano). Upřímná naivita snímku je tak vlastně jeho esenciálním tahounem a dodává mu chvílemi až auru pohádky. Nereálný svět, ve kterém by bylo krásné žít. Svět, ve kterém vždy dobro zvítězí nad zlem (často i téměř neškodným). Pokud nesnášíte homofobii, budete patrně filmu vlastně už jen z principu fandit a pokud překonáte tu určitou porci nevinnosti a naivity, budete snad i dojatí. 7/10 (27.06.2018)

Dost mě naštvalo, že film vyzývá k toleranci a pochopení, aniž by z něho nějak vyplynulo, že by Simon Martinovi odpustil. Přitom to byl vlastně jenom nevyrovnaný naivní chudák. Nakonec mi byl sympatický víc než Simon. Tvůrci to totiž strašně přehnali. Z pohodového pozitivního filmu, udělali ke konci přeafektovaný kýč ze zábavného parku. Klíšé, klišé, klišé! A to není nic proti gayům. (01.11.2018)

Od Vianoc sme si s kamarátkou hovorili, že na toto určite pôjdeme do kina. Vychystali sme sa na jedno z posledných premietaní a bohužiaľ, ešte predtým sme zašli do obchodov, že veď na chvíľku ... a tak som Love, Simon videla až teraz, doma (ale hlavne že mám nové oblečenie ...). A nakoniec to bolo aj lepšie - pretože toto je presne ten film, ku ktorému si sadnete jeden pekný víkendový večer a oddýchnete si. Ale nie tak, že by ste museli úplne vypnúť - toto nie je hlúpa komédia, z ktorej sa cítite každú sekundu trápne (takých momentov bolo naozaj minimum). V ten správny moment zahrá na vážnu strunu a v správny moment sa zas vráti k svojej pozitívnosti. Feel-good film ako sa patrí. Dúfam, že Nicka Robinsona nevidím poslednýkrát a rovnako dúfam, že Katherine Langford nebude hrať iba nešťastne zamilované študentky, inak sa z tej škatuľky už nikdy nedostane. PS: Prečo v skoro každej tínedžerskej komédii sú rodičia tak strašne "cool", moderní a majú sexuálne narážky? To v hollywoode neexistuje iný typ rodičov? (01.07.2018)

Přiznat se k homosexualitě jistě není v dnešním medializovaném světě nic snadného, ale k zobrazení tohoto dilematu volí tvůrci krajně neuvěřitelné a kostrbaté cesty. Ne že bych se Simonem místy nesoucítil, ale výstavba filmu mě spíše nutila strhávat pozornost na jeho vztahy s dobře prokreslenými kamarády, nežli na jeho předvídatelný vnitřní boj. Titulní konflikt s dementním intrikářem Martinem je uměle navozený a poučení "nikoho nedonutíš, aby se do někoho zamiloval" sice hezké, ale pro nedostatečně rozvedené vedlejší linie zároveň prvoplánové. Oceňuji pozitivní feeling a úmysly, ovšem některá rozhodnutí jsou zkrátka jak z imbecilní béčkové komedie (nesnesitelný zástupce ředitele, řada trapných situací, které příliš tlačí na pilu). 60% (26.01.2019)

Ačkoli mi námět přijde nesnesitelně fádní (skutečně mě v kině překvapilo - na film jsem šel zcela nedotčen informacemi, oč v něm půjde - že dnes někdo natočí film o těžkostech s coming outem - jako by snad sexuální orientace v r. 2018 ještě pro někoho byla téma... i když v puritánské Americe, kdo ví...), jeho zpracování mě kupodivu bavilo. Líbilo se mi obsazení (na Nicka Robinsona mě vyloženě baví koukat, největším objevem zde ale pro mě byla 16 letá Talitha Eliana Bateman v roli Simonovy sestry, která mě - ačkoli se zde mihne jen v pár scénách - bezmezně nadchla, a ihned jsem zahořel touhou vidět ji znovu v dalším filmu) a celková pohodová a pozitivní atmosféra, kterou je celý snímek prodchnutý. Ačkoli mi tam některé věci poměrně vadily, ve výsledku nad nimi nemám problém mávnout rukou. Mimochodem toto je zcela první film, u něhož jsem byl naměkko z polibku dvou mužů - ten megaromantický závěr na pouti prostě nemá chybu. (07.06.2018)