Máš ji!

Moc jsem od toho necekal a moc jsem samozrejme nedostal. Proste takovej oddechovej film, kde se nic moc nedeje, sem tam se povede nejakej for a obsazeni je banda sympataku, ktery se chovaj jak dementi. Trochu nad prumer to zveda jednak inspirace pravdivejma udalostma, takze vydrzte az do konce filmu a hlavne nahaneci akce ala Sherlock Holmes, ty nemaj chybu. Ale jinak by filmu prospela kratsi delka nebo sviznejsi tempo, pripadne vetsi mnozstvi forku, ale jako oddechovka na jedno skouknuti to ucel plni. (09.09.2019)

Je mi líto, nesmál jsem se, takže nemůžu jinak. Banda kamarádů (tady si nejsem moc jistý tím označením, když si neustále psychicky a fyzicky ubližují) spolu hraje rok co rok po celý jeden měsíc už tři dekády na babu a dětskou hru povznesla na úplně jinou úroveň. Letos se klání odehrává ve stejném termínu jako svatba dosud neporaženého hráče. Docela atraktivní námět, že? Jen humor se nějak vytratil. Nějaké to pozitivní poselství a všeobjímající závěr tady sice máme, ale zbytek zoufale chybí. Postavy jsou ploché, dialogy mizerné. Alespoň tempo nemá moc velké výpadky, střihové sekvence jsou fajn a Jeremy Renner si svou roli dosavadního vítěze užívá. Když jsem ale dal Kazišukům dvě hvězdy, tady nemůžu jinak. Za mě místy až otravný průšvih. (27.08.2018)

Noční hra byla mnohem vtipnější. Osobně jsem byl zvědavý zda mě dokáže Renner přesvědčit o svém komediálním talentu, ale to se nestalo. Jeho angažmá v komediích beru jako úlet mimo. Představoval jsem si že Warneři, kteří tyhle dospělácké komedie většinu umí, si celou tuhle taškařici lépe pohlídají. A přestože bych si to moc přál, tak jsem se u této hry na honěnou vlastně vůbec nezasmál. 40% (29.08.2018)

Před tím než vám z pusy vyskočí slovo WTF berte na vědomí fakt, že tento film je založen na skutečné události! Je samosebou otázkou jak moc volně ale je prostě fakt, že na svět opravdu žije parta přátel kteří tuto hru hrají už přes 30 let. A když v lednu 2013 vyšel o této partičce článek ve Wall Street Journal. ihned na to obdržela parta přátel nabídky na to jejich eskapády ztvárnit. A tak vlastně Máš ji! vzniklo. A vlastně je to i celkem fajn. Je to pořád ztřeštěná komedie (protože jinak to snad už ani udělat nešlo) ale ten film má překvapivě občas i velice zajímavou hloubkovou myšlenku o tom jestli se vůbec má dospívat, jestli se dá zůstat dítětem i po letech nebo prostě není jednou čas dospět. A všechno toto v Máš ji! je. Pět přátel v podání Jeremyho Rennera, Eda Helmse, Jona Hamma, Hannibala Burrese a Jake Johnsona mají perfektní chemii a dá se věřit, že se jedná o opravdické přátelé. Slušně je doplňuje Isla Fisher jako šílená manželka Helmsovy postavy a Annabelle Wallis jako novinářka která tuto partu doprovází a chce o nich napsat článek. Problém visí možná v tom, že Máš ji! přeskakuje mezi žánry. Chce být hodně zábavná komedie a zároveň skáče do vážnějších not. A po hodince je tohohle přeskakování už vážně moc. Po konci mě navíc napadlo, že se asi přece jenom měli jít jinou cestou. Pozitivní je ale ten fakt, že debutant Jeff Tomsic dokáže režii ukočírovat tak, že se objeví pár zajímavých záběrů a vizuálně zábavných nápadů (postava Jeremyho Rennera trpí šestým smyslem ve stylu Sherlocka Holmese v podání Roberta Downeyho Jr.) díky kterým je ten film jednoduše lepší a alespoň občas se opravdu snaží o něco jiného. Ten film možná neví čím chce být a všechno sází tak na jistotu, zároveň ale slušně pobaví, divák se nebude cítit zneužit a navíc je vidět, že jde o komedii s hloubkou. Ta sice není patřičně využita a jedna se o celkem řadový průměr, stojí však rozhodně za to to vidět. (15.06.2018)

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda. (04.09.2018)