Hastrman

Hastrman je ten typ filmu, pri ktorom prezeraní si nehybných záberov na obrazovke počítača mám silnejší zážitok, než pri ich pohyblivej variante v televízii, kde treba premýšľať aj nad ich kontinuitou. Neviem, kde sa stala chyba, že ani tak jednoduchý príbeh nemá drive a rozvíjajúca sa láska medzi "kráskou a zvieraťom" nemá gradáciu. To sa mali páni scenáristi radšej vykašľať na témy predlohy a poskytnúť len jej kostru, milostnú líniu. Tá je v takomto prevedení značne nepochopiteľná, prečo sa mladá, cca 25 ročná žena krátko po smrti svojej životnej lásky zahľadí do 50 ročného osamelého podivína s plešinou, je zrejmé asi len z predlohy. Na film sa ale celkom dobre pozeralo, pretože kostýmy, výprava aj casting sú OK. Bez druhej časti bude ale Hastrman navždy nekompletný. Len je otázka, či Havelka a spol. vôbec na niečo podobné pomýšľali. (19.09.2019)

Na první pohled to může vypadat jako vnitřní souboj osvícenského hastrmana, který neví, jestli u zvratného slovesa smočit použít morfém „se“ a nebo „si“, ale Moody Maker Ondřej Havelka tam dokázal dostat něco, co tady nebývá standardem. Balada s prvky romantismu o střetnutí živlů a vášní, rámovaná pohanským folklórem a cyklickými lidovými zvyky, boduje svou ambivalencí vůči postavám, mystikou, nenásilným ekologickým poselstvím i odvahou jít na tenký led, který neustále hrozil probořením do studených vod parodie (a že to chvílemi pod nohama praskalo). Čochtan Dobrý, rumulokaj Lábus i bohanebojná Zmrzlá obstáli ve svých nelehkých rolích na jedničku a povýšili režisérův filmový debut na něco, nad čím by se neměla jen tak zavřít voda.. (17.09.2019)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)

"Lásko má Zmrzlá, vodníkem zamražená, kdy pro mě roztaješ? Pohansky prdlá a božsky nadržená, se mnou se poměješ..." Bylo mi ho líto. Až na tu sběratelskou vášeň pro porcelánové hrnečky s pokličkami to byl docela sympaťák. Vzdělaný a sečtělý vodník gentleman, šlechtic se silnou vazbou k rodnému kraji a rybníkářství, navíc skromný a sympatizující s prostým lidem i s jeho pohanskými rituály. Bohužel kvůli jedné koketě v tom pěkně lítal, dlouho sušil a nesmočil, a bylo jasné, že nemá ánung ani o problematice sexuality pohanské divoženky ("Opřeš-li mne o strom v chtíči, tvůj prst s drápem bude v píči! :-)), ani o tom, jaké nástrahy skrývá neodborně provedená hibernace samice. Jó, zmrazit umí každej blbec, resp. blbě zamilovanej vodník, ale pak zase rozmrazit, to už chce fištrón. A taky správnou dobu a kraj. Mostecko nebrat! (25.03.2022)

Samotný motiv zamilovaného vodníka snad není nijak převratný, ale to, jak s ním Havelka naložil, za pozornost určitě stojí. Spíš než o thriller se jedná o psychologické drama, kdy se hlavní hrdina potácí mezi tím, po čem touží a tím, co nemůže. Zároveň stoprocentně funguje prostředí venkova 19. století, kde se křesťanská víra dosud pere se zažitými pohanskými rituály. Seděl mi i poetický tón, na který film nijak zvlášť netlačí, díky čemuž funguje zcela přirozeně. Mínusem je občasná rozvleklost, ale to k podobným filmům do určité míry patří. Herecky se konečně výrazně prosadil Karel Dobrý a je ostuda filmařů, že se tak nestalo mnohem dřív a také by mě zajímalo, kde byla doteď schovaná Simona Zmrzlá. Jen tak dál pane Havelka. 80% (23.12.2018)