Kursk

Rusáci vždycky budou přeborníci, v tom posílat vlastní vojáky na smrt, nebo se na ně vysrat, byť sou kousek od nich, proč je taky zachraňovat, to je práce navíc. A tak raději ze všeho obviní NATO, EU a USA, a to lhaní jim taky jde na jedničku, nemají problém lhát vlastním lidem do očí. Jako já se omlouvám, ale když sem viděl, jaký svinstvo Rusko valí na svoje vlastní lidi a úplně na pohodu, bez špetky sebereflexe či něčeho co by mohlo připomínat páteř, tak sem si několikrát znechuceně odfrkl. Ale natočený a zahraný, je to na jedničku a jediné co tak kazí dojem, ze zážitku, je to, že Rusáci tady mluví plynule anglicky, ale tak jasně, kdyby v tomhle hrál nebo to to točil někdo Ruského původu, asi by už nežil. Má to i pár "akčních scén" hledání kyslíků, otevírání poklopu a celé je to dost napínavé a znepokojivé. Matthias Schoenaerts co by ústřední postava, je opravdu parádní, a člověk mu to všechno věří a hned od začátku mi byl sympatický, tak sem si občas během filmu říkal, že by to mohl přežít. No Max von Sydow, si zase střihl parádní soudruha, který se po celou dobu filmu chová, jako arcizmrd, takže opět výborně zahraná postava. A celé to završuje, klavírní soundtrack, neustále přitažlivý Colin Firth a scéna v kostele. (23.01.2019)

Nevím, co si mám z tohoto filmu vzít. Naprostý průměr, není tam snad jediná scéna, která by člověku zůstala v paměti po dobu delší než velmi krátkou. Veskrze dobří, stateční a schopní námořníci, kteří mají manželky a děti, se vydají ponorkou na vojenské cvičení, kde vybuchne jedno torpédo předčasně v samotné ponorce. Následuje nevydařená záchranná akce (podfinancovaná ruská armáda nemá pořádné záchranné plavidlo a ze zcela pochopitelných – alespoň dle mého názoru – důvodů (strach o prozrazení vojenských tajemství či snaha o zachování si tváře) k tomu nechce přibrat západní záchranáře). Jak to dopadne se dá zjistit během pěti minut na wikipedii, ale i bez toho na to ti, kdo jsou alespoň trochu obeznámeni s Winterbergovou tvorbou, a vědí, že u něj po úvodní radostné svatbě musí přijít nějaký kontrapunkt, přijdou sami. Na Putina se to shodit nedá, byl v té době prezidentem jen několik měsíců, a pokud ta událost byla důsledkem něčeho, pak všeobecného rozkladu, který v jelcinovském Rusku probíhal po dobu celých 90. let. Tohle téma se tam ale téměř vůbec nerozebírá. Nakonec jsou hlavními viníky generálové ze sovětských dob, kteří, a to jim člověk může mít jen těžko za zlé, prostě dělali věci tak, jak na to byli zvyklí a jak to považovali za správné po celý svůj život (z našeho pohledu samozřejmě blbě (jde přece primárně o to zachránit námořníky), ale v jejich mentálním světě, všechny kroky, které podnikly, dávaly perfektní smysl). Možná kdyby Vinterberg upřímil svou pozornost právě na tento rozpor, mohl ten film být o něco zajímavější. Domnívám se však, že takové jiné pohledy na věc jsou naprosto mimo jeho možnosti a schopnosti. (10.02.2020)

Od nehody spojené s ponorkou Kursk uběhlo už téměř 20 let, tak je pochopitelné, že už se o ní konečně někdo rozhodl natočit film..... se zajímavým obsazením a i zajímavou režii (Vinterbergův Hon jsem pořád neviděl, ale viděl jsem alespoň jeho zpracování Daleko od hlučícího davu) pak navíc očekávání stoupli tak nějak automaticky. Co ve finále dorazilo? Dle očekávání dorazilo slušné řemeslo. Dobře natočené, herci parádně odehrané..... jen s tím zpracováním mám možná trochu problém. Stěžejní problém filmu je ten, že místo aby se soustředil na jeden dějový oblouk se točí kolem tří/čtyř a na tom by nebylo nic špatného, kdyby se tento směr zvládl ukočírovat. Linka s uvězněnými námořníky funguje, linka s Colinem Firthem funguje, linka s ruským námořnictvem nějak funguje, linka s Leou Seydoux ale ve finále vyzní tak napůl.... Jsem jinak schopný akceptovat, že rusáci opět mluví anglicky i přesto, že ve výsledku jedná o evropskou produkci a tak to jednou mohlo fungovat nějak uvěřitelně. Mírné zklamání, ale nic za co bych lámal vazy.... Herci jsou v pohodě, Matthias Schoenaparats je sympaťák, Firth vždycky super a Max von Sydow i na 89 let válí. Mrzí mě fakt, že scény zesnulého Michaela Nyqvista zmizeli a všiml jsem si ho tak jenom v jedné scéně a ještě úplně vzadu....škoda, ve finále jsem si ani při titulcích nevšiml, že by mu byl film nějak věnován. Vinterberg naštěstí dokázal nadělit pár vizuálně zajímavých scén a ve finále film funguje jako komorní dialogovka, která hodně prodává právě přes dialogy. Ve finále těsně mezi 4 a 3 hvězdami, dobrý řemeslo to je určitě! (20.01.2019)

Než dopustit akt vměšování, raději vyměšovat na vlastní lidi, aneb K-141: The Orphanmaker. Mohlo by se zdát, že spojení Vinterberg a katastrofický film podle skutečné události bude kompatibilní jako měď s mosazí a peroxid vodíku, ale i přes postprodukční inferno to nebylo zas až tak zlé. Procedurální část bych si dokázal představit poctivější, stejně jako vyprofilování postav, ale na zoufalé souši, která relativizovala pojem národní ponížení, to ve své intimitě docela fungovalo. Apropo, nechápu, kde byl v danou chvíli lovec amfor Laďa, když Barentsovo moře je pro něj teplé jak moč batolete a hloubka 108 metrů jak bazén na dači.. (18.02.2021)

Kursk se topí v očividně xkrát přestříhávaném postprodukčním pekle, kde není čas prakticky na nic, takže role postav jsou buď melodramatické, expoziční nebo prostředníky spravedlivého lidového hněvu, aniž bychom z nich měli možnost líznout si něčeho opravdového. Zejména sekvence s kvokajícími manželkami vyznívají až legračně ve snaze propašovat do celého příběhu nějak ženské postavy, které se postupně v oněch všech svých třech scénách nedozví, co se stalo s jejich manželi. Dle filmových fotek ze scén, které ve filmu vůbec nejsou (viz galerie), ale nejspíše jejich vzájemnému vztahu a následné zoufalé nemožnosti konání byl přikládán daleko větší význam. Jedna věc je ale na Kursku poměrně unikátní. Sledujeme totiž hrdiny, jež se ocitli v situaci známé z mnoha jiných snímků, z nichž jsme zvyklí na to, že ji překonají ve jménu šťastného konce a naší odměny za napínání. Scény z vnitřku ponorky mají úplně stejný charakter a vývoj jako všechny ostatní scény tohoto typu, akorát od začátku víme, že to nedopadne dobře a všichni zemřou. Přesto zažíváme stejné situace, velké oběti a neokázalá hrdinství, jež by v případě dobrého konce zdůraznily jejich důležitost v zachování charakteru protagonistů. Ovšem pocit, když zadržujete dech v podvodních sekvencích s hrdinou, který se snaží vytáhnout nad hladinu kamaráda v bezvědomí, ačkoli víte, že mají stejně akorát pár hodin života, vlastně nebudí toliko napětí, jako poučení o síle sebezachování tváří v tvář blízkému a naprostému konci. Sebezachování o kterém se nikdy nikdo nedozví, ale které dává existenci smysl do její poslední chvíle. (16.04.2019)