Režie:
M. Night ShyamalanScénář:
M. Night ShyamalanKamera:
Mike GioulakisHudba:
West Dylan ThordsonHrají:
James McAvoy, Bruce Willis, Samuel L. Jackson, Anya Taylor-Joy, Sarah Paulson, Spencer Treat Clark, Charlayne Woodard, Luke Kirby, Adam David Thompson (více)VOD (4)
Obsahy(2)
M. Night Shyamalan uvádí zcela nový thriller inspirovaný komiksem, nazvaný Skleněný. Spojuje tak dva samostatné úspěšné filmy Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016). Z filmu Vyvolený se vracejí herecké hvězdy Bruce Willis v roli Davida Dunna a Samuel L. Jackson jako Eliah Price, známý pod pseudonymem Pan Skleněný. Z thrilleru Rozpolcený se objevuje James McAvoy, který ztvárňuje roli Kevina Wendella Crumba a jeho vícenásobné identity, jež v sobě ukrývá. A právě narušeného Crumba se svými 24 osobnostmi sleduje v novém fantasy thrilleru David Dunn, který k tomu využívá své nadpřirozené schopnosti. (Falcon)
(více)Videa (11)
Recenze (668)
Chápu, kam tím vším režisér mířil. Bohužel ale nechápu, jak to všechno natočil. Zatímco Vyvolený je pro mě zásadní film americké kinematografie a Rozpolcený má k tomu taktéž nakročeno, tak Skleněný příběhy všech zúčastněních propojil tak, že kdyby je nepropojil, tak nejenom, že se nic nestane, ale ještě si nebudu mít důvod kazit dojem z předchozích dvou filmů, které skončily perfektně…a měly tak i zůstat. Jenže Shyamalan ze svých superhrdinů udělal takové zvláštní postavičky, že i když se mi živelné hraní McAvoye pořád líbilo, jako celek jsem z filmu byl hrozně nešťastný. Působilo to totiž jako totální zhovadilost. Pořád je to ale Shyamalan a tak, když vydržíte nudnej střed filmu z blázince, tak závěr docela dokáže po scénáristické stránce zaujmout. To se režisérovi odpárat rozhodně nedá. ()
M. Night Shyamalan natočil další kvalitní film, ale pro mě nejslabší díl trilogie. Konec zajímavý, čtyřlístky...sem zvědav jestli se to bude ještě dále někde rozvíjet. Prvních dejme tomu 40 minut úplně skvělých, byl sem nadšený. Potom blázinec a prvních pár slabších pasáží. Závěr uspokojivý. Sarah Paulson za mě nebyla příliš dobrá volba, James McAvoy zahrál skvěle...teď jedu Draka a hláška ,,tě volosím jak SaltBea,, - hehe. 75% ()
║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $111,035,005║Tržby Celosvetovo $246,985,576▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,467,831║ Tržby za predaj DVD v USA $4,163,357║ Shyamalan stále vie a spojenie troch hlavných protagonistov vyústi v slušné psycho. James McAvoy si rozpoltenú úlohu doslova vychutnáva. Svoje čaro tu spraví aj návrat postáv z predošlých dielov. Vyhrotené až do konca. /videl v kine: 100%/ ()
,,BYL JSI MIMOŘÁDNÝ.…“ /// Začátek super. Pak blázinec… - a děj… to jsou většinou slova. Exceluje James se svojí hordou a nejvíc keců má jedna strašně důležitá doktorka. Prostě doslova vyprávění (jako kecání…)… o hledání příčin jejich výjimečnosti. Hlavně teda dost nuda. Pak se konečně ke slovu (kurva, zní to v tomhle kontextu blbě… - takže do akce…) dostávaj naši „hrdinové“. Má to punc zajímavosti – asi víc pro znalce, než náhodný „posluchače“. Shyamalan to dokázal! Po 19ti letech uzavřel svoji trilogii. Limitovaná edice to sice není, ale originální celkem jo. A lepší už to nebude… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Shyamalanovi jsem nevěřil, že se David Dunn, Kevin Wendell Crumb a Eliah Price někdy potkají. 2.) Mám dar (a profesor X to ještě neví). 3. Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Galerie (60)
Zajímavosti (21)
- Bruce Willis a režisér M. Night Shyamalan jsou jedinými herci, kteří se objevili ve všech třech dílech trilogie Eastrail 177. (Darth Revan)
- Tento film na komiksy hodně odkazuje. Někteří z hlavních herců už mají zkušenosti s komiksovými filmy. Bruce Willis (Sin City), Samuel L. Jackson (Avengers) a James McAvoy (X-Men). (tyzmrde)
- James McAvoy se pro jednu ze svých osobností inspiroval mladou Saoirse Ronan, se kterou spolupracoval na filmu Pokání (2007). (TaNya_)
"Glass? Who gives a shit about Glass," prozřetelně zahlásí Bruce Willis v jednom kultovním vánočním filmu. Já bych si ale dovolil nesouhlasit, protože Glass (Skleněný) se sice nikdy nestane všeobecně uznávaným počinem, ovšem z estetického hlediska se jedná o nejpozoruhodnější (anglo)americký film od Niti z přízraků. Přitom důvody, proč završení trilogie (Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný) nebude nikdy populární, jsou přesně ty, proč jsou z toho studenti/studentky a absolventi/absolventky film studies skoro nadšeni._____ Populární dílo je podle některých naratologů a kognitivistů definováno jako takové, které uspokojivě odpovídá na položené otázky. Pozoruhodnost Skleněného spočívá první dva akty ve strategii, kdy je jednak divácká pozornost směrována zpět (k Vyvolenému, k Rozpolcenému - včetně flashbacků), jednak se systematicky vypouští dlouhé minuty budované vrcholy scén a na otázky je po jejich položení odpovídáno až po několika desítkách minut (přeživší z Rozpolceného a její osud, "superhrdina" z Vyvoleného a absence jeho ženy). V klasicky odvyprávěném filmu jsou podle některých teoretiků a teoretiček prvky motivovány s ohledem na potřeby vyprávění (tzv. kompozičně) a žánru i obecně konvencí uměleckých děl (tzv. transtextuálně), taktéž s ohledem na oporu ve skutečnosti (tzv. realisticky). Výlučnost Skleněného spočívá v tom, že prvních šedesát pět minut je publikum co do zvyklostí vyprávění frustrováno (titulní postava začne aktivně jednat a promluví po hodině, v osobní linii dalších dvou hlavních postav jsou desítky minut odpovědi odpírány, v pracovní zase potlačovány, potažmo vrcholy scén vypouštěny). Diváctvo by mohlo být aspoň potěšeno upnutím se na konvence spojené s žánrem, a to superhrdinského (Vyvolený) a/či exploatačního (Rozpolcený) bijáku. Na Skleněném je však ozvláštňující to, že dominantně transtextuální prvky z obou předchozích dílů přerámovává jako dominantně realisticky motivované (David nemá vize, nýbrž výborné deduktivní schopnosti, Kevin svede šplhat po zdech a stropech s ohledem na svou rešerši ohledně schopností horolezců apod.)._____ Po sledování značně nekonvenční první poloviny následuje polovina druhá, která záměrně přichází s tím omšelým, když velmi sebeuvědoměle brakuje konvence superhrdinských a útěkářských fláků. Nedopřává však jednoduchá divácká potěšení odvislá od naplňování žánrových postupů, protože publikum je nuceno k několikerému přerámování vnímání: 1.) Přerámování motivací: dominantně realisticky motivované prvky první poloviny se stávají dominantně transtextuálně motivovanými (superhrdina proráží ocel, padouch má nadlidskou sílu). 2.) Přerámování narativní: na místo elips se vše koncentruje do jednoho času a prostoru, kdy se v rychlém sledu zodpovídá velká spousta otázek pro odvedení pozornosti od jedné velké, přičemž dlouho předjímaná a budovaná očekávání jsou systematicky zklamávána (osud tria, místo střetu). 3.) Přerámování žánrové: z cross-overu o showdownu protagonisty a antagonisty se stává origin story. 4.) Přerámování světa příběhu: z civilní a empatické storky o deprivantech se stane část širšího universa. I kdyby byl někdo natolik vstřícný, že přistoupí na takto komplexní myšlenkovou hrou s nutností proměnit vnímání dosud viděného, film mu to neulehčuje značně neklasickými stylistickými postupy. Žádné snadné vedení pozornosti a noření se do (světa) příběhu, nýbrž postupy z předešlých dvou filmů v novém kontextu (snímání za pomocí odrazových ploch a přes různé objekty, obrácená kamera); vnitrozáběrová montáž umísťující atraktivní dění mimo prostor či do nezaostřeného druhého plánu; na sebe pozornost strhávající a z pohroužení se do fikce vytrhávající významotvorná práce s barvami a (de)centralizovaným rozmístěním postav vzhledem k ústřednímu tématu (viz níže); snímání očekávané - do vyprávění začleněné atrakce - střídáním distancovaného rámování v podobě celků a velkých celků s velmi detailními hlediskovými záběry (protagonisty i antagonisty), arytmické narušování vrcholů scén změnou hlediska a (sebe)uvědoměním postavy._____ Všechno to jsou důvody, proč je Skleněný formálně fascinující diváckou výzvou, která je ze všech Shyamalanových děl zdaleka nejkomplexnější. Šestý smysl "jen" chtěl, abychom napodruhé duchařský horor vnímali jako psychologické drama o dvou traumatizovaných mužích. Vyvolený "jen" chtěl, abychom tento comics of remarriage napodruhé chápali jako metafikci o dualismu superhrdinských příběhů. Skleněný vyžaduje, abychom k první cirka hodině přistoupili jako k Vesnici (dekonstrukce vyprávění, která si říkáme, abychom se vypořádali s traumaty ve společnosti), k druhé cirka hodině jako k Ženě ve vodě (rekonstrukce mytických vyprávění, která mají katarzní účinek). Přitom je metafikcí o komiksech jakožto fenoménu/jevu, který má reciproční vliv na jedince i na společnost, přičemž důležité je udržovat určité narativy v chodu. S tím souvisí v interpretacích opomíjený společenský význam, který ze Skleněného činí podobně v dobrém slova smyslu uvědomělé dílo, jakým byla před lety Vesnice i Žena ve vodě. Ústředním tématem je otázka ovládání, z toho vyplývajícího nastolení rovnováhy ve společnosti a potlačení možného chaosu, v čemž sehrávají roli instituce včetně médií. Epilog je pak demokratickým gestem pozitivního aspektu mediální propojenosti a role platforem v sesíťované společnosti - aspektu, který stojí v opozici k tomu negativnímu z úvodních titulků. Who gives a shit about Glass? I do! () (méně) (více)