Hello, Dolly!

Každý žánr má svou nezpochybnitelnou klasiku, DOLLY patří mezi její démanty. Barbra Streisandová tu určitě hraje jednu ze svých životních rolí. Vyjadřovat se ke kvalitě jednotlivých čísel a výstupů by bylo marnotratným plýtváním superlativy. Neodolatelná ženská strategie úsměvů, úhybů, upejpání a vrtění slaví zasloužený úspěch, v němž zaniká jedno: ženský mozek a důvtip, které by mohly být využity ve vhodnějších poměrech užitečnějším způsobem k obecně prospěšným věcem. Tím Dolly nechci hanět, naopak - vzdávám jí zasloužený hold. Vždyť každý - i muzikálová postava - má právo na štěstí. (31.12.2007)

Měla jsem tu možnost vidět muzikál naživo a byl to skvělý zážitek a pak jem viděla i film a řeknu narovinu, že je to boží. Dobové kostýmy a účesy herců jsou dokonalé. Barbra Streisand je skvělá herečka a obdivuji ji. Děj je jednoduchý ale i tak vás pohltí. Skvěle jsem se bavila a Dolly Leviová v podání Barbry Straisad vždy byla a bude tou nejlepší. (25.01.2013)

Dopredu rikam, ze divadelni verze je povedenejsi a slusi pribehu daleko vic nez filmove platno, protoze Dolly (dobre obsazene a hlasove nenapodobitelna Barbra Streisand) dohazuje napadniky tak dlouho az si jednoho za vlastniho vezme. Hlasove nevyvazeny muzikal s peknymi kulisami a tanecni choreografii. Tod na zaver. 60% (09.08.2010)

|| Scenár: Ernest Lehman | Hudba: Jerry Herman | Produkcia: Ernest Lehman | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Chenault Productions | Rozpočet: 25,335,000 miliónov $ | Tržby: 33,208,099 $ || Ďaľší klenot z dielne Kellyho, tentokrát s príbehom, ktorý až tak neuchváti, jak napríklad Singing in the rain. Samotné výkony sú skvelé, Streisandka síce trochu vo výškach piští, ale to je skôr vkusom doby, než jej neschopnosťou :) (16.12.2012)

Že byl Gene Kelly perfekcionistický šílenec, to jsem věděl. Ale že byl ještě k tomu megalomanský šílenec, to jsem se dověděl až teď:) Jistě, divadelní předloha byla už tehdy obrovský hit (10 cen Tony, to překonali až Producenti v roce 2001!) a 20th Century Fox nechtěli nechat nic náhodě, ale přesto - filmové muzikály už v té době měly éru své největší slávy za sebou, a tak gigantickou výpravu jako tady jsem v žádném starším filmu podobného ražení neviděl (snad se shodneme, že Vojna A Mír opravdu srovnávat nejde:)). Nejde jen o běžný ruch na ulici New Yorku roku 1890, o skupinová taneční čísla, ale zejména o scénu přehlídky cca v polovině filmu. To Vám prostě MUSÍ spadnout brada. Barbra Streisand zpívá a hraje jako o život, Walter Mathau dohání svým herectvím, co mu schází v hrdle, no a sluší se připomenout, že další hlavní roli má Michael Crawford, pozdější první Fantom Opery;) Marianne McAndrew je rozkošná, další dámy také, a říkáte si, co by vlastně mohlo dopadnout špatně, když kameru, hudbu i scénář mají na starosti ostřílení profesionálové - vycházející navíc ze zmíněné bomby, která srovnala Broadway se zemí. A to je právě kámen úrazu, respektive jablko sváru mezi obdivovateli a haniteli Hello, Dolly! Na příběh se můžete dívat z více úhlů - jako na operetní historku poplatnou původní frašce už z roku 1938, nebo na příběh silné ženské hrdinky, vyzbrojené těžkým arzenálem šarmu, vtipu a vyřídilky. A podobně to platí pro další věci - taneční čísla jsou velkolepá, ale tanečníci se záměrně pohybují v absurdně dětinských a přehnaných pózách, že to místy vypadá jak přenos z výročního plesu Ministerstva švihlé chůze:) Je to obdivuhodné, ale někomu tenhle komický záměr může přijít směšný až odpudivý. Já jsem se po chvíli uvažování přiklonil k obdivu k práci choreografů a řekl si, že to vlastně dokonale pasuje k řachandě a pitvoření, které se v jednotlivých scénách (bez urážky) odehrává. A byť vyústění příběhu je takové trochu WTF, jsem ochoten si říct, že Dolly Leviová byla mistryní v nasazování brouků do hlavy, a koneckonců Efraim Levi musel podle jejího vyprávění být naprosto dokonalý chlap, takže jí prostě přejete, aby jejímu smutku byl konec (a to není spoiler, svoje úmysly Dolly odhaluje už v úvodní scéně;)). Takže i když by film mohl naprosto v pohodě být o dvacet minut kratší (a Zpívání V Dešti bylo kratší skoro o tři čtvrtě hodiny;)), a stejně by byl napěchovaný umem tanečníků, hudebníků i choreografů až až, a na ději by se to nijak nepodepsalo, dám 80%. Ale je to hlavně zásluha Barbry Streisand, která mě dokázala přesvědčit, že by její Dolly mohla dokázat vládnout celému světu, nejen New Yorku nebo Yonkers (BTW to místo fakt existuje, a má dnes asi 200 000 obyvatel:D ). Ale naprosto chápu všechny, kdo tenhle film odmítají jako přeplácanou a příliš dlouhou šaškárnu. (21.06.2020)