Korunní princ

Klasicky podprůměrná nová vánoční pohádka České televize. Sem tam se zableskne nějaká slušnější scénka, ale mechanicky sestavený scénář z pohádkových klišé nedává možnost, aby se z filmu stalo něco lepšího. Typický příklad: princ Karel je ubytován v hostinci, do kterého přijde i korunní princ Jan. Jako divák čekám, k čemu to tvůrci využijí. A výsledek? Ti dva se vůbec nepotkají. Takže nakonec kvituji aspoň to, že Karel Janák s oblibou obsazuje krásné dívky (Eva Josefíková, Kristýna Boková a nějaké ty roztleskávačky, nebo jak se jim říká při zápasech). (24.12.2015)

Jsou lidé, kteří označují Karla Janáka jako novodobého Antikrista. Já s ním problém ale nemám. Neříkám, že se mu daří vše, na co jeho režisérská ruka sáhne, ale Korunní princ se mu podařil. Skvělé je především herecké obsazení: oba královské páry, princ Jan (co na tom, že moc nehraje, mně se jako princ líbí), princ Karel (konečně vidím Kryštofa Hádka v záporné roli a jde mu to skvěle), Gandalf Josefa Abrháma nebo princezna (jak se vlastně jmenovala?) Evy Josefíkové, která je sázka na jistotu. Jo, trochu se tam šišlalo (pana Mrkvičku jsem jen tušila), hodně se tam zdravilo ("Dobrý den"), malinko se kouzlilo a kazily to snad jen ty roztleskávačky a tribuna z Příběhu rytíře. Ale vlastně proč ne. Já tohle od českých televizních pohádek, které se vysílají (nejen) o Vánocích, chci: aby se hlavně nebraly vážně. A to Korunní princ splňuje. (25.12.2015)

Tohle se povedlo, aneb vřelé díky ve jménu libovolného božstva čt za to, že díky nim je vánoční nabídka alespo%n trochu zajímavá. A Janák, jak se zdá, se v téhle tvorbě taky našel a je otázkou, jestli nedospěl k tomu, aby mu byl producentstvem ČT předhozen celovečení kinorozpočet, možná by pak příště mohlo pár korun zbýt na nějakej model draka, místo odpudivého cgi plaza, co vypadá asi stejně kvalitně jako v roky starém polském zaklínači a i tam vypadaly triky jako cosi hrozně zastaralého z intra PC hry na začátku tisíciletí. A ve zkratce, herci povedení (Kříž! Plesl!!), princové a princezna fajn a obzvlášť padoušský Hádek si to vyloženě užívá, humor vyvolává úsměv a ne trapnoškleb a příběh je docela fajn, přestože není nijak hyperoriginální, tak to stále není kopírka tisíckrát viděného. A palec nahoru za dost povedený dřevcový turnaj. (25.12.2015)

Výtvarně vydařená pohádka, kde hezkou princeznu nakonec získá sympatický princ, který statečně zvítězil nad opelichaným kašírovaným drakem. Téma drog, resp. elixírů, je tu zvládnuto lépe než ve Třech životech, rivalita dvou bratrů dává vzpomenout na to, Jak se budí princezny a rytíř Lavice připomíná Příběh rytíře. Dnes je Korunní princ pohádkové novorozeně, třeba jednou bude drnkat na strunu nostalgie, stejně jako Tři oříšky pro Popelku nebo šílená princezna, tedy šíleně smutná. (24.12.2015)

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)