Korunní princ

Nové české pohádky moc nemusím, ale tahle pohádka byla zábavná a docela jsme se u ní s přítelkyní nasmáli. Herci si to očividně užívali, navíc takový Ladislav Mrkvička se zde objevil ve skvěle ujeté roli. Příběh také fajn, až mě překvapilo, že se z tohohle neoriginálního základu dá vymačkat ještě dobrý děj, který bude bavit. (25.12.2015)

Janák to zase dokázal, a dokonce překonal svého loňského "Písaře". Skvělý nápad s lektvarem zapomnění je využitý na sto procent, velkou pochvalu zaslouží celé herecké obsazení v čele s objevem Děrgelem (konečně má česká pohádka prince, na kterého se dá koukat) a hodně povedená Maxiánova hudba. Trochu mě nebavila pasáž s drakem, ale jinak bych se vsadila, že po "Bambitce" tu máme další vánoční evergreen. DOBRÝ DEN! (25.12.2015)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Výprava 9/10/// PLUS: velké překvapení, příjemné pokoukání, kvalitní a poutavý příběh, super casting a mám dojem, že si to herci užívají a hrají parádně, Josefíková i Děrgel jsou super pár MÍNUS: že to nešlo do kin s trochu větším rozpočtem/// Shrnutí: Tohle je pohádka, kterou jsem si ještě nadělil na letošní Vánoce a která mí několik let unikala. Jaká škoda, protože je naprosto skvělá. Janák prostě filmy (pohádky) umí. Jsou přístupné divákům, dokáží zaujmout i zabavit. Tím, že už jsem od Janáka viděl víc pohádek, tak v nich vidím čitelný rukopis a používání některých stejných postupů. Zároveň má dobrou ruku na volbu herců a jistě by si zasloužil točit pro kino, nejen pro televizi na zakázku./// Celkem 83%/// (31.01.2022)

Příjemné překvapení. V úhoru současných televizních i celovečerních pohádkových příběhů zastává Korunní princ tu přijatelnější formu, částečně také proto, že se dokázal vymanit ze zavedeného líbivého stereotypu (což je vzhledem k výběru režiséra přinejmenším podivuhodné). Příběh má spád, myšlenku a je na něm znát jistá scénáristická propracovanost, přestože leccos by se dalo ještě vylepšit. Jak už se ve svém obšírném pojednání zmínil kolega Adam Bernau, za nejslabší považuji překvapivě oba královské páry, které se stávají pouhou kulisou, přičemž jejich rozhodující slovo má nemalý význam. Tradičním nešvarem moderních pohádek je potom jejich záliba v rytířských turnajích, většinou stylizovaných do velkorysé akční podívané, ale v případě Karla Janáka je to přece jen posun k lepšímu (viz. jeho předchozí tvorba). Celkově nelze proti Korunnímu princi nic zásadního namítat, atmosféra je přímo pohádková, elixír zapomění bych ocenil jako jednu z nejzdařilejších ingrediencí současných českých pohádek a herci hrají své postavy s neskrývaným potěšením a elánem. Příjemně překvapili jak mladí, tedy Děrgel, Hádek i Josefíková, tak herci starší generace, především vynikající Kříž a Abrhám. Ten v roli půvabného čaroděje, tedy mimo svůj klasický záběr, naznačuje, že by mohl být vítanou posilou i lehčích žánrů. Po letech prachbídného strádání a nepřekonatelného odporu se konečně objevil záblesk něčeho lepšího, vtipnějšího a stylovějšího. Na obyčejnou televizní pohádku málem zázrak. (27.12.2015)

Za devatero lány řepky a devatero lesy napadenými kůrovcem bylo nebylo (tady bohužel bylo) jedno království. Víc než zhrzený čaroděj, nenažraný drak či králův syn s nekalými úmysly to království trápily projevy demence.. Děrgel proplouvající příběhem s výrazem Oty Rákosníka (i v momentech bez amnézie), na pilu příliš tlačící druhorozený Hádek, jeho sluha vracející se z koncertu Visacího zámku či otráveně působící Pai Mei Abrhám s lachtaními penisy přišitými na kostýmu, ti všichni se dali přežít. Četné chvíle, kdy hoblující Janák pověsil na dřevec moudré pohádky bílou vlajku, už ne. Podej mi tu láhev, Karle, ať si cvaknu.. (30.12.2017)