Šok

Kombinace sedmdesátkové Itálie, posledního filmu Maria Bavy, psychologické duchařiny, skvělých herců, výborné kamery, opravdu děsivého malého kluka (s výborným šišlavým českým dabingem), naprosto skvělého hereckého výkonu nádherné Darii Nicolodi a hlavně posledních ultra psycho dvaceti minut mě dokázalo pohltit a uchvátit, jak už dlouho žádný film. Nicolodi svým hereckým umem, vytřeštěnýma očima a trhavými pohyby dokázala, že jsem se zcela vcítil do její postavy a skoro prožíval to, co ona. Zajímavá kamera, skvělá hudba. Naposled mě takhle vyděsil Session 9, Shock to ale na rozdíl od něj dokázal po celý film. Ty dvě zcela nečekané lekačky (jedna hned v úvodních minutách filmu) mě totálně rozsekaly a bylo jediné štěstí, že jsem byl na záchodě, než jsem si ten film pouštěl, jinak by bylo bláto na hřišti. Dariu Nicolodi jsem měl rád, po tomhle filmu ji miluju. 4,5*. (19.02.2011)

Pekne komorne ladený duchársky horor,ktorý za tie roky to čo zo svojej strašidelnosti postrácal ale aj tak na rok vzniku tam bolo viacero atmosferických vychytávok.Film stavia na D.Nicolodi tá v každom filme čo som s ňou videl bola vynikajúca a tu to nebolo ináč.Hudba bola silnou súčasťou tohoto filmu a postarala sa viac krát o silno mrazivý efekt. Ťažko sa mi to hovorí a to hlavne preto,že mám rád deti ale tu mi ten malí satan liezol pekne na nervy a sympatický mi tiež dva krát nebol.Remeselne veľmi dobre odvedená robota.Aj keď od Bavu mam radšej gotiku alebo gialla aj ducharčinu vedel točiť. (21.03.2015)

Vyloženě „šok“ se v mém případě nekonal, ale překvapení určitě ano. ​Tento film má nesmírně precizní výstavbu scén, kde se hororové momenty takřka pravidelně střídají s tradičním rodinným příběhem. Náběhy do surrealistických či hororových výjevů splývají s realitou a během jejich dění jen stěží odhadnete, jaký má jejich přítomnost význam. Až do samotného vyvrcholení tohoto neobvyklého mysteriózního kousku vás Mario Bava nechává na pochybách, zda sledujete opravdový horor o nadpřirozených silách nebo spíše psychologické drama z rodinného prostředí plné nočních můr, strašidelných snů i šíleného chování syna i matky pod vlivem následků tragické situace. Na to, že jde o nízkorozpočtový snímek na poli hororu, s výpravou spíše televizní, vnímám tuto velice nápaditou práci se žánrem teprve jako velké překvapení, stejně tak výrazné rozpracování psychologie postav nebo povedené herecké výkony hlavních protagonistů. Atmosféra i hororové scény byly občas na můj vkus možná více hnusné, než děsivé, ale vzhledem na tu pohltivou sílu, kterou se tvůrcům v tak skromných podmínkách podařilo vytvořit s neustále stoupající tendencí, nemám ve výsledku moc výhrad. Problém mám zejména se samotným tématem satanismu, které mě jakkoliv míjí a chybí mi zde v něm jakýkoliv hlubší přesah nebo přínos. A když už, 4 hvězdičky mám mezi horory s dítětem posledným ďáblem obsazené pro Exorcistu z roku 1973 a černobílá Neviňátka, oba na mě zapůsobily určitě o něco víc. I pan režisér má pro mě na kontě něco lepšího, byť za tuto labutí píseň se stydět Bava rozhodně také nemusí. 65% (30.04.2021)

Vynikajúci mysteriózny horor a viac než len dôstojná Bavova rozlúčka. Tento horor je ako nepríjemný tak aj desivý, je tu množstvo scén, pri ktorých divákovi "hrkne", či už hnusom alebo desom. Od začiatku sa tu buduje skvelá mysteriózna atmosféra za podpory výbornej práce so svetlom a tieňom. Herečka tu podala jeden famózny výkon, hádam aj porovnateľný s Isabelle Adjani vo filme Possession (1981). Jediná vec, čo mi troška vadila bola sprievodná hudobná zložka, myslím typickú hudbu v talianskych filmoch toho obdobia (mám ju radšej v gialle). Našťastie Bava od nej v kľúčových okamihoch upustil a vsadil na osvedčenú "škrípavú a dunivú" kartu. Hororovým fanúšikom by tento horor určite nemal ujsť. 85/100 (17.02.2015)

Největšími perlami od Bavy jsou pro mne Maska démona a Prokletí smrti, tedy gotické horrory. Po delší době jsem se vrátil k jeho Šoku a zpočátku si říkal, jak mě mohl tenhle film kdysi bavit...a přeci mne nakonec opět chytnul. Skvělá kamera, typická italská hudba přecházející v jistých momentech v disharmonii a nakonec jen směsici zvuků, pohledná Daria Nicolodiová a především představitel padouchů (navždy mi zůstane v paměti jeho slizká role v Bílém tesákovi) John Steiner. Uvítal bych bouři, mlhu a pavouky, vše nakonec vynahrazuje strašení, u kterého jeden zpočátku neví, zda je skutečné nebo nastražené. S dětmi je v horrorech potíž, a pokud je něco posedne, pak dvojnásobná. Film, který všechny současné Insidous a remaky Poltergeistů strčí hravě do kapsy - tady je totiž smrt opravdová. Pěkná práce nejen s vysunovacím nožem, ale i s krumpáčem... Závěr lahůdkový. (17.09.2015)