Island of Lost Souls

Kvalitní starší horor a první filmové zpracování Ostrova Moreaua. Nejdříve bych začal s pozitivama a to jsou jednoznačně masky které musí potěšit každého. Možná nejsou co do detailu extra propracované ale celkem mě učarovaly, další pozitivem je kvalitní herecké osazenstvo když nepočítám klasika Lugosiho tak ostatní herci se mi líbily a hrály přsvědčivě. Atmosféra některých scén neměla chybu. Co mě ale už moc neučarovalo byla strašně nekvalitní hudba která se mi do dané scény nehodila a i celkem to že občas se scéna zbytečně protáhla. Stejně tak jako mě nebavilo koukat na některé scény kde se odehrává jakási láska. Přišly mi zbytečné ale film to vyžadoval. Pro mělehce nadprůměrnej film kterej si snad v budoucnosti někdy pustím. (31.03.2012)

Mnohými opomíjená klasika se mi taky dost dlouho vyhýbala, ale narazil jsem na ní v seznamu 101 hororů, které musíte vidět, než umřete a tak jsem to hodlal co nejrychleji napravit. Novelu The Island of Dr. Moreau od spisovatele H. G. Wellse jsem bohužel nikdy nečetl, ale za to jsem viděl oba stejnojmenné filmy. Jak ten z roku 1977 s Michaelem Yorkem, tak i remake z roku 1996. Údajně se však předlohy drží jen okrajově. Erle C. Kenton byl prý „peskován“ samotným autorem knihy, kterému se nelíbilo, jak zde byl ztvárněn Dr. Moreau. Na tehdejší dobu však odvedl velice solidní práci, kterou dnes však ocení převážně milovníci starších filmů. Mezi které patřím samozřejmě i já. Příběh je nám zde presentován dosti odlehčeným způsobem, který nás zpočátku zaujme hlavně po dobrodružné stránce. Exotická zvířata, tajemní obyvatelé ostrova a lehce mysteriózní atmosféra, která začne nabírat na síle, téměř ihned po příjezdu hlavního hrdiny do domu uprostřed džungle. Jeho zvrácené experimenty zde sice nejsou tak podrobně nasnímány, jako v novějších verzích, ale i tak má tento „Dům bolesti“ své osobité kouzlo. Zvláště pak díky černobílé kameře a pak samozřejmě samotných masek „domorodců“.Navíc čím více se blížil konec, tím se mi zdála míra napětí větší a atmosféra získávala na ponurosti. Až jsem začal litovat, že to bylo tak krátké. Kenton si zaslouží za odvedenou práci uznání a samotný film mnohem větší pozornost. 70% (26.02.2015)

Wellsova klasika byla zfilmována hned několikrát, jsem rád, že jsem si pro první zhlédnutí filmové adaptace vybral zrovna tu první. Kouzlo černobílých filmů to má, obsazení a masky na svou dobu jsou fajn, ale celkově je to prostě přesně takové, jak jsem si z odkazů a informací o Wellsově příběhu vždycky myslel - kritickou výpovědí silné, celkově jako příběh ale slabší. 101 hororů, které musíte vidět než zemřete 83/101 (06.04.2022)

Jednoznačně nejlepší verze filmu Ostrov Dr. Moreau. Černobílá kamera dodává snímku na atmosféře a působivosti, masky jsou ze všech tří verzí nejpovedenější (což je trošku zarážející vzhledem k době vzniku obou remakeů) a i když zde není tak slovutný záporák, jakým byl Lancester či Brando - je Ostrov ztracených duší nesmírně zábavným filmem a dnes již obrovskou klasikou, která kdysi ležela hodně dlouho v trezoru (a to i v některých státech v USA). (26.12.2014)

Po poměrně doslovném začátku se z Island of Lost Souls stává spíše volná adaptace která se drží předlohy jen v několika nejzákladnějšch bodech. Na této kostře už si žije vlastním příběhem. To rozhodně není na škodu, ba naopak, některé inovace jsou velmi zajímavé. Jen původní vyznění Wellesovy novely se naprosto vytratilo a film je spíše povrchní dobrodružnou podívanou s mysteriozním nádechem. Za velké mínus považuji především ztvárnění Dr. Moreaua. Ač příběh není doslovným zfilmováním knihy, i tak by se sem více hodil tajemný, podivínský a především důstojně vypadající gentleman s bílým vousem a prošedivělou kšticí, nezájmem o všednosti a žijící jen vědou. Charles Laughton se však se svým kulatým úsměvěm, umaštěnými vousky a kulišáckou jiskrou v oku tváří jako cirkusák, který k bádání o životě nikdy ani nepřičichnul a více než o stvořní lidské bytosti má zájem dostat se Edwardu Parkerovi do kalhot. (30.06.2011)