Šest žen pro vraha

Skvělý film, ve kterém Bava víceméně definoval giallo... Maskovaný vrah, černé rukavice a plášť, vražednou zbraní může být prakticky cokoliv, co je po ruce (nejčastěji nůž), kupa pěkných hereček, které umírají docela brutálním způsobem a vyšetřování, které postupně ukazuje na všechny důležité postavy, jako na vraha... Co však dělá z tohoto kusu naprosto jedinečný film, je vizuální stránka (barvy a celkové nasvícení jednotlivých scén)... Něco podobného později předvedl už jenom Argento v Suspirii a Infernu... Prostě Sei donne per l'assassino je naprostá lahůdka a povinnost pro každého hororového fanouška... (11.09.2012)

Noc, tma, cesta alejí, žena v červeném kabátku, světla zhasnou, stín za stromem, světla-stíny, strach, útěk, dopadení, brutální zardoušení.... Skvostné giallo si nese všechny znaky italské mysteriozní a horrorové školy. Maskovaný vrah, kožené rukavice, rozličné vražedné nástroje mezi kterými nachybí břitva. Skvělá práce kamery - kdyby film neměl nádech gotického horroru, napsal bych, že bohatě využívá barokní šerosvit. Barvy - červená, žlutá, modrá. Červená kraluje - deník, telefon, figuriny, závěsy, oblečení, světlo, krev. Smysl pro detail a patřičné vytvoření atmosféry - někdy stačí málo: noc, vichr, fontána a utržený vývěsní štít. Propracované obrazové kompozice - červená nasvícená figurina, příšeří, za ní matné sklo se siluetou muže volajícího telefonem. Bizarní interiéry bytů a skladišť. Krásné ženy. Permanentní napětí a řemeslo připomínající D.Argenta. Mario Bava byl mistrem ve svém oboru a tenhle snímek je radost sledovat. (17.12.2013)

Možná nejvlivnější Bavův kousek, základní kámen giallo filmů i prvního cyklu amerických slasherů. Nejenže barevností připomíná Minnelliho muzikály, muzikálová je také jeho vyprávěcí struktura. Nejde o oběti, k nimž se kdykoli může přidat prakticky kdokoli, takže by identifikace s libovolnou postavou neměla valného smyslu. Nejde ani o detektivy, kteří nic moc neodhalují, takže nás nečeká žádná velká potěcha z odtajňování nových souvislostí. Jde o vraždy a jejich okamžitý emociální účinek. Jednotlivé mordy jsou inscenované jako opulentní, pro vývoj vyprávění vcelku nepotřebná muzikálová čísla (kromě barevné symboliky v nich hraje významnou úlohu také hudba), ve kterých je esteticky uspokojivého dojmu docilováno kombinací nezvyklých pozic kamery (záběr z krbu), mnohoznačné mizanscény (děsivé figuríny) a extrémního násilí (které by bylo extrémní ještě dnes, jenom bychom toho více viděli). Mezi tím muži propadají frustraci, ženy kují pikle a paranoia stoupá. Barokní psychosexuální thriller se vším všudy. Amare o lasciare. 75% Zajímavé komentáře: obitus, Kangax (06.09.2015)

Jestlize v The Girl Who Knew Too Much stvoril Mario Bava novy subzanr, v Blood and Black Lace prakticky definoval jeho pravidla. Vrah, skryvajici svou tvar za bilou maskou, zabiji sve obeti rozlicnymi predmety (samozrejmne ma cerne rukavice), je dostatecne brutalni a mnozstvi indicii postupne ukazuje na vetsinu vystupujicich postav. Oproti svemu predchozimu giallu se Bava jeste zlepsil na vsech frontach, ale nejvyraznejsi je to jiste u vizualniho zpracovani. Prechod k barve mu umoznil hotova kouzla (neco takoveho lze najit jen u nejvetsich pecek Daria Argenta) a pohled na vrazdu ve starozitnictvi a ji predchazejici honicku je naprosto uchvatny. Jednou z mala slabin je dost nepresvedcivy herec v roli inspektora, ale to je opravdu jen miniaturni vytka. Giallo! (01.06.2005)

Napadá ma viacero štiplavých poznámok smerom k logike filmu, respektíve jeho scenára, respektíve k chovaniu protagonistov a vraha. Nejaké veľké prekvapenie nás nečaká, avšak odhalenie vraha nie je tak priamočiare ako sa na prvý pohľad zdá, ono je to s tými vraždami o niečo komplikovanejšie. Okrem Bavovej fascinácie mordami, farbami, hudbou a módou nás čaká aj (melo)dramatická polemika o jednej nešťastnej láske, respektíve o jednej veľkej ilúzii lásky. Aj preto nakoniec dávam 4 hviezdy pre vraha. (04.10.2021)