U brány věčnosti

Duša umelca, a obzvlášť maliara je niekedy záhadou aj pre neho samotného. Preto sa pýtam. Komu je, kurva, tento film určený? Bezbrehá nuda, samoúčelné scény, kokotné dialógy o hovne, žiadna gradácia, proste nič, čo by vás na tom filme bavilo. Nič. Zhola nič! Vo veľmi slabom oscarovom ročníku by to možno, hovorím veľmi možno stačilo na sošku, ale tento rok, Dafoe sorry jako. Utrieš naprázdno. Neviem, možno len ja som divný a nepochopil som to, neprečítal som medzi riadkami tú emóciu alebo o čo tam išlo, ale ten film mi viac zobral ako dal. 1 z 5 (04.02.2019)

Další typicky přeumělkovaná verze příběhu Vincenta van Gogha, kde sice musím uznat, že Willem Dafoe se do hlavní role hodil naprosto perfektně, ale celkově se opět jedná o dalšího zástupce filmů, který přehnaně tlačí na uměleckou linku. Scénáristé se evidentně tolik nepředřeli a není čeho by se dalo chytit. Rozhodně se nejedná o film pro masy a já osobně jsem se s ním do nálady netrefil. Pár let zpátky Loving Vincent naproti tomu nabídlo neskutečný vizuál ve formě rozpohybovaného plátna ve stylu výše zmíněného známého malíře. (25.02.2019)

Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná. (31.03.2019)

Mám rád umění. Speciálně pak malířství a samozřejmě i životopisné filmy. Co ale rád nemám, to je kamera poskakující v patách herců, rozmazané a rozpité záběry, barevné filtry...rádobyumělecké pojetí. Zprvu mě to velmi iritovalo a zvažoval jsem, že si pustím něco jiného. Naštěstí jsem tak neučinil, takže jsem se dočkal druhé poloviny filmu, která obsahovala nemálo velmi dobrých dialogů, kterým vévodila rozprava s knězem, ve které zaznělo několik Goghových myšlenek, které stejně jako jeho obrazy předstihly dobu. A tak nakonec i ta hopsající kamera a filtry pomohly vytvořit obrázek o jinakosti člověka, který se narodil moc brzo na to, aby jeho vnímání svě(t)la někdo ocenil. Pro spoustu lidí je i dnes magorem, který si uřízl ucho a maloval divný obrázy. Tvůrci neměli ambice ukázat v čem byl vlastně Goghův dar/genius/prokletí. Zato se ale podařilo důstojně a s respektem ukázat tragédii Goghova bytí. (27.07.2019)

Tváří v tvář rovinaté krajině nevidím nic, než věčnost. Jsem jediný, kdo to vidí? Ne, nejste, pane Van Gogh, já to v ní vidím taky. A vůbec si po tomhle filmu myslím, že kdybych se s Van Goghem někdy potkal, evidentně bychom si měli co říct. Každopádně co se hodnocení filmu týče - představte si, že někdo natočí film o malíři , který má obrovskou lásku k přírodě a polím, celý ten film je plný hlubokých dialogů a vět, úžasných myšlenek, odehrává se v nádherné přírodě, celé je to až duchovní - ale celé je to naprosto příšerně natočené, že to celý film z části zabije. Já to chápu, někdy to experimentování rozhodně nebylo samoúčelné (třeba když si na začátku sundává boty, kamera zabírá zblízka podlahu a i když to vypadá hrozně, má to svůj účel, jelikož je to vlastně předzvěst obrazu, který Van Gogh o pár minut později namaluje), ale chvílemi se na to nedalo dívat. Navíc film o takovém malíři by měl být hlavně poetický, tohle experimentování se k němu nehodí ani náhodou. Je to jediná vada tohohle filmu, ale bohužel je obrovská. Jinak je ten film ale dost zdařilý, jsou v něm chytré dialogy, zahrané je to naprosto perfektně (a opět obdivuji Dafoea, protože opět, stejně jako třeba v The Florida Project, dokázal psychiku Van Gogha zahrát jenom mimikou - a po tomhle filmu si ho jdu přidat do oblíbených herců, protože kolik herců tohle svede?) a kdyby to nemělo tak příšernou kameru, tak se ani na moment nenudím. Dokonce je tam i pár skvělých scén, bohužel ne dobře natočené - hodně se mi líbila ta, ve které Van Gogh přijde poprvé na pole, je naprosto nadšený a sype na sebe hlínu. Dále se mi líbila s tím knězem a ta s nedomluvenou návštěvou školáků. Ale nejlepší jsou zde ty scény, ve kterých si Van Gogh užívá poetiku krajiny - to samé mám i já, protože já jsem schopný stát v poli třeba dvě hodiny, jen se rozhlížet okolo sebe a jsem šťastný. Blbě se to vysvětlujete, ale pokud to chcete nějak pochopit, koukněte na tenhle film, protože tady dostanete odpověď, proč to proboha dělám. Fakt škoda té kamery, protože ten film dost zkazila a i když se mi nakonec líbil, nevím, jestli bych si ho pustil znova. Silné 4* (21.03.2020)