U brány věčnosti

» Je to totálny paradox, ale holandský maliar Vincent van Gogh bol počas svojho života - Nepochopeným Géniom « 『 Znovu som sa pozrel na jeho život optikou Juliana Schnabela, ktorá je v niečom - nadčasová 』Síce neobsahuje známe sekvencie - hádku s kolegom Paulom Gauguinom, po ktorej nasledoval veľký skrat v hlave van Gogha, keď si odrezal ucho, či ešte ako dodatok, že obsadenie bravúrneho hereckého predstaviteľa Willema Dafoea, vnímam nadmieru dobre, podobá sa, hodí sa, podáva neuveriteľne strhujúci herecký výkon, za ktorý je po práve nominovaný na cenu Akadémie, alebo získal na prestížnom benátskom filmovom festivale - ocenenie pre najlepšieho herca, a tak by som povedal, že je to už vyvážené, ale predsa, keď sa zamyslím nad skutočným vekom oboch, t.j. Willema a Vincenta, je tam dosť veľký vekový rozdiel. _Snímok sa občas vlečie, ale to je len malý nedostatok. Jednak ponúka zaujímavý koniec holandského maliara, alebo je nakrútený takým fyzickým spôsobom, že d.p. vás ručnou prácou naprosto prenáša do jeho existencie. To sú najväčšie klady filmu, t.j. Smrť van Gogha + vizuálny štýl, ktorý je neopakovateľný. _Atmosféra, výprava, herci, scenár, réžia, hudba, strih a kamera = excelentné !!! Rozmýšľal som nad plným hodnotením, ale Schnabelov film má pár nedostatkov, prečo sa tomu priečim, ale uvedomte si, že je vôbec obdivuhodné, ako v tejto „digitálnej dobe” sa dokážu tvorcovia popasovať s neľahkou látkou, na ktorú si hocikto len tak netrúfne, a tak i za to má tento film u mňa dlhšie uznanie, pretože ja skôr vidím pri súčasnom stave dnešnej kinematografie - dominanciu kvantity nad kvalitou, ktorej je „ako šafránu” . PS : Režisér má ešte pár filmov, ktoré som doteraz nevidel, a síce videl som iba tento, a tak mám čo do budúcna doháňať... ! (17.02.2019)

Blúdiť prírodou pomedzi lúky a polia. Prechádzať hájom popod tiene stromov, keď stromy, klasy či kvety náhle zalejú lúče Slnka. Zachytiť ten pocit. Neopakovateľný, jedinečný. Nenechať si ho v sebe. Potreba vydať zo seba to naj, nediktovaná ambíciami, peniazmi, snahou zapadnúť medzi komunitu. Komunitu, ktorej vadí a vždy vadila inakosť. Inakosť, ktorá až príliš často tvorivo hnala géniov, ktorých tvorbe sa dnes klaniame. O ich živote sa píšu fantastické výborné knihy, nakrúcajú filmy (napr. o van Goghovi napísal Irving Stone skvelý Smäd po živote; predlohu výborne zrežírovali V. Minneli s G. Cukorom s Kirkom Douglasom v hlavnej úlohe). Dnes, keď je všetko každému jasné, hodnota diel daná. Pán Schnabel zachytil ten pocit, to hmlisté videnie, skučanie ducha pri nemožnosti tvoriť zavretý v blázinci, v klietke nepochopenia, no milovaný oddaným bratom. Príkro odmietaný v túžbe po prirodzenom ľudskom kontakte - chápanom ako útok čudáckeho blázna, či neprimerané obťažovanie. A pri bráne večnosti, ktorou chudák Vincent každý deň prechádzal akoby turniketom, stále platia slová geniálnej českej verzie piesne Vincent naspievanej Pavlom Bobkom: "Stále stejnou tmou, stejné louky tu hoří dnes, mrak je láká do nebes, Kde Vincentovy modré oči sní. Jak jen pozmění barvy žhnoucích slunečnic, vítr v tváři má pár skic, to smýknul štětcem touhy van Gogh sám. Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc. Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal, snad dnes tu s tebou stál. A svět tě tak trýznil, Tvou lásku splácel zlým. Jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou. Svět nazval velkou vášeň šílenstvím. A já chci ti říct Vincente, že není nikde svět pro lásku Tvou, se kterou bdím.". (11.02.2021)

Tváří v tvář rovinaté krajině nevidím nic, než věčnost. Jsem jediný, kdo to vidí? Ne, nejste, pane Van Gogh, já to v ní vidím taky. A vůbec si po tomhle filmu myslím, že kdybych se s Van Goghem někdy potkal, evidentně bychom si měli co říct. Každopádně co se hodnocení filmu týče - představte si, že někdo natočí film o malíři , který má obrovskou lásku k přírodě a polím, celý ten film je plný hlubokých dialogů a vět, úžasných myšlenek, odehrává se v nádherné přírodě, celé je to až duchovní - ale celé je to naprosto příšerně natočené, že to celý film z části zabije. Já to chápu, někdy to experimentování rozhodně nebylo samoúčelné (třeba když si na začátku sundává boty, kamera zabírá zblízka podlahu a i když to vypadá hrozně, má to svůj účel, jelikož je to vlastně předzvěst obrazu, který Van Gogh o pár minut později namaluje), ale chvílemi se na to nedalo dívat. Navíc film o takovém malíři by měl být hlavně poetický, tohle experimentování se k němu nehodí ani náhodou. Je to jediná vada tohohle filmu, ale bohužel je obrovská. Jinak je ten film ale dost zdařilý, jsou v něm chytré dialogy, zahrané je to naprosto perfektně (a opět obdivuji Dafoea, protože opět, stejně jako třeba v The Florida Project, dokázal psychiku Van Gogha zahrát jenom mimikou - a po tomhle filmu si ho jdu přidat do oblíbených herců, protože kolik herců tohle svede?) a kdyby to nemělo tak příšernou kameru, tak se ani na moment nenudím. Dokonce je tam i pár skvělých scén, bohužel ne dobře natočené - hodně se mi líbila ta, ve které Van Gogh přijde poprvé na pole, je naprosto nadšený a sype na sebe hlínu. Dále se mi líbila s tím knězem a ta s nedomluvenou návštěvou školáků. Ale nejlepší jsou zde ty scény, ve kterých si Van Gogh užívá poetiku krajiny - to samé mám i já, protože já jsem schopný stát v poli třeba dvě hodiny, jen se rozhlížet okolo sebe a jsem šťastný. Blbě se to vysvětlujete, ale pokud to chcete nějak pochopit, koukněte na tenhle film, protože tady dostanete odpověď, proč to proboha dělám. Fakt škoda té kamery, protože ten film dost zkazila a i když se mi nakonec líbil, nevím, jestli bych si ho pustil znova. Silné 4* (21.03.2020)

Biografická dráma At Eternity's Gate, ktorá rozpráva o živote slávneho maliara Vincenta van Gogha, nie je úplne tradičným životopisom (čo sa však dalo očakávať od tvorcu, akým je Julian Schnabel). Oveľa viac, než na klasicky vystavanom a konvenčnom príbehu, stavia na atmosfére, meditatívnej až lyrickej nálade a podnetnom scenári a dialógoch (osobne ma najviac zaujal rozhovor s kňazom v podaní Madsa Mikkelsena). Willem Dafoe v hlavnej úlohe podáva maximálne sústredený výkon a právom si zaň odniesol nomináciu na Oscara. At Eternity's Gate je fascinujúcim ponorom do mysle trápeného umelca, ktorý zápasí s vnútornými démonmi aj nepochopením verejnosti. Silný film. (24.04.2019)

No konečně kurvadrát !!!.. Po asi deseti filmech se Van Goghův příběh konečně dočkal zpracování které není sentimentální, bulvární, ploché, necpe ho do stereotypní škatulky, neopakuje dávno zavrhnutou povídačku o sebevraždě atd.. Není to film o symbolu, archetypu, legendě či heslu v enciklopediích.. Tohle je prostě jen naturalistická a soustředěná studie duše člověka který toho vnímal jaksi více než mohl pobrat. Po povrchním a kýčovitém Loving Vincent jsem byl přesvědčený, že tento příběh je zase na dalších, minimálně deset let zabitý a jsem rád, že jsem se mýlil. Podobně úžasný a diváky poněkud chladně přijatý byl i Gauguin (2017). Holt, kde to jde opravdu na dřeň, tam je to náročnější (a tím automaticky nediváčtější). (09.02.2019)