When We First Met

When We First Met jsem bral jako další podprůměrnou romantickou komedii od Netlixu, takže jsem zhlédnutí odkládal celé ty tři roky, co je film na světě. Musím ale přiznat, že jsem se spletl, a ač je film z pohledu romantické komedie poměrně standardní a ničeho extra zvláštního se nedočkáte, některé vtipy jsou fakt dobré, zápletka opakování jednoho dne nepůsobí lacině a celkově film zahřeje u srdíčka :) A Adama Devinea mám rád čím dál tím více, doufám, že ho uvidím častěji. (15.08.2021)

Zas raz cestovanie v čase? Zas raz v romantickej komédií? Zachránila to Saša, hviezda mokrých snov? Sama o sebe nie, no film má rýchly spád, minimum hluchých miest a dokonca aj morálne ponaučenie, ktoré znie... SPOILER ALERT! - Keď ťa nechce, naraz si jej kamarátku! - Štyri hviezdy sotva, ale za posledný rok som videl príliš veľa a oveľa horších komédií, takže k hodnoteniu pridávam bodík z milosti. (05.03.2018)

Pohodová romantická komedie. Nebyla příliš originální, ale vůbec mi to nevadilo. Vypnul jsem, nelámal si hlavu s logikou cestování v čase a krásně to plynulo. Ideální volba pro večer s partnerem - nebylo tam nic trapného, vulgárního či oplzlého, jak to u podobných komedií bývá. Mám rád myšlenky o co by kdyby a efektu motýlích křídel - a kupodivu to funguje i v takto neškodné komediální formě. (24.02.2019)

Nablblý scénáristický parakoncept o cestování v čase a tím pádem totální unlimited bullshit situace jsou po čase už na jedno brdo, jenomže to by tu nesměl hrát Adam Devine, který je kouzelník parodií, gagů všeho typu a zřejmě velmi v pohodě týpek, strhávajíc na sebe většinu pozornosti. Ten zbytek pak zůstává na Alexandra Daddario, ovšem tam už to tolik o herectví není. (21.07.2020)

Nesympatický a uječený hlavní hrdina, který vždy řekne víc, než by měl, balí v časové smyčce nejatraktivnější béčkovou herečku dneška, a já mu navzdory všem očividným indiciím začínám po chvíli fandit. Jednak je to asi dáno tím, že při přenášení mého šarmu na zástupce opačného pohlaví jsem sám zralý na nespočet resetujících opatření, jednak ale i tím, že koncept spirály je stále ještě docela osvěžující a tvůrci ho dokáží docela sympaticky vytěžit. Je to sice pořád mnohem víc pro puberťáky a na vypnutí mozku, než aby to dokázalo přinést hodnotné morální prozření ve stylu Na hromnice o den více, ale pro absenci jakýchkoli vyloženě trapných scén a vulgarit a pro snahu nezůstat u únavné repetitivnosti proti tomu nemůžu nic dramatického namítat. A navíc pozor, v pěkně rozvinuté vedlejší roli tu září Shelley Hennig, která Alexandře možná i ukradla korunku za nejpřirozenější sexappeal. 65% (11.02.2020)