Stíny a mlha

Typicky ukecaná huba W. Allena ma neprekvapila, skôr ma v priebehu filmu vždy prekvapila nejaká známa mladá tvár, ktorú som tu neočakával. Malkovich, Cusack, Madonna...Atmosféra sa vydarila, len som akosi od atratívneho obsahu filmu očakával niečo viac. Neurazí, nenadchne, taký priemerný W. Allen. 60%. (23.11.2014)

Vynikající film, ve kterém se děje tu to, tu ono, ale nade vším stojí chlapík se strunou v ruce. Černobílá atmosféra mlhou zastíraných stínů je pěkná a funguje. Co se týká herců, tak kromě inventární Miy Farrow tu jsou výborní Malkovich, Cusack, nebo Fosterová. Dohromady je to nadprůměrný Woodyho film - mezi jeho ostatními si ho budete snadno pamatovat. (15.05.2007)

Kdysi na první zkouknutí mi tenhle film přišel jakýsi nedopečený, ale v průběhu let se k němu s chutí vracím jako do známého města, kde jsem prožil cosi milého. Nejspíš za to nemůže ani slušivý expresionistický kabátek, ani rafinovaná hra s detektivním motivem, který se postupně rozpouští do naprosté bezvýznamnosti (odtud možná ten můj prvotní pocit neuspokojeného očekávání), ani kafkovská rovina, jakkoli je to vše povedené, ale hlavně dvě klíčové scény – ta v bordelu s atmosférou domácího krbu, svérázně filosofujícími nevěstkami a neodolatelně sympatickým „mravním pádem“ Mii Farrow, a pak závěrečné lapání vraha magickými prostředky a Kleinmanovo rozhodování o další kariéře. Obojí má v sobě tolik zcela neintelektuální lidskosti a hravé radosti ze života, že by to jeden až do Woodyho neřek'. (28.06.2011)

Až se budu muset jednou v noci rozhodnout, se kterou skupinou rozhádaných dobrovolníků půjdu lovit vraha, tak jim všem poklepu na čelo ostře nabroušenou sekerou a půjdu si zase lehnout. Na rozdíl ode mne je však Kleinman občansky odpovědný, odvážně vyrazil do šera splnit svůj utajený úkol a já musím konstatovat, že jeho mise je natolik absurdní, až je zábavná. Zejména mne pobavily ty narážky na církevní hodnostáře, kteří v touze po moci a majetku uplatňují vlastní právní názor na některá právní ustanovení Bible. (14.10.2014)

V jedné z epizod Hříšných lidí města pražského zpívá barová zpěvačka v podřadném pajzlu přítomným pasákům a jejich personálu tuto oddrhovačku: "Von porád čekal, že něco příde, von porád čekal, nepřišlo nic!" To je nakonec výsledný pocit z Allenova filmu, kterým režisér zabrousil na půdu experimentu a odklonil se od obvyklých intelektuálních konverzaček směrem k atmosférické poctě starých německých expresionistických filmů. Důležité v jeho snímku nejsou dialogy, i když i tady by se pár slušných míst našlo, to když např. hrdina v podobě nýmanda se židovským jménem přijde ke knězi a policejnímu úředníkovi jakožto autoritám a ti dotyční se evidentně věnují sepisování seznamu nepohodlných osob... Prostor má naopak hra se stíny, všudypřítomná mlha, temné dekorace a tajemné postavy, které se vynořují z uliček. Problém je v tom, že i když se film jenom hemží hvězdami, jejich využití je víc než skromné a celkově se Stíny a mlha řadí k těm filmům, které vzbuzují spoustu nadějí, které s postupem času nenaplňují. Chybí tomu správný dramatický oblouk, víc vtipných dialogů a nějaké smysluplné vyústění jednotlivých scén a vlastně i nějaký silnější příběh hlavního hrdiny. Celkový dojem: 55 %. (30.05.2010)