Stíny a mlha

Allen je génius, ale tenhle film mám nejradši. Nikdy předtím ani potom nevdechl svému dílku takovou nepopsatelnou atmosféru - sečtělejší filmoví kritici by jistě přišli s pár trefnými adjektivy jako "kafkovská" nebo "surrealistická" - a takovou míru snové fantazie, aniž by to zároveň vypadalo jako další výkřik rozervaného režiséra, který chce světo něco nutně říci, ale neví jak. Naopak, od začátku do konce jsem byl naprosto pohlcen a uchvácen. Mia Farrow je kouzelná, Woody Allen prokázal hereckou klasu... no prostě treat. (28.12.2004)

NNevíím, cco bbych kk tomuto fifilmu řekl. V podobném stylu jsme mohli slýchat Woodyho skoro celý film. Chvílemi vtipné, chvílemi nudné. Jako kyvadlo, které je jednou dole, podruhé nahoře i tento film má své světlé chvilky i ty slabší. Z Allanovi tvorby dílo netypické, kterému ne každý na chuť přijde. Společně s hvězdným obsazením nic světaborného. Atmosféra sice hustá jak mlha, ale v některých záběrech dosti neprostupná naší mysli. Hvězda, kterou můžem denně na obloze sledovat, může být dávno zaniklá, jenže to světlo k nám putuje strašně dlouho... Snad proto 3*. Z méhlo pohledu už tato hvězda u tohoto snímku moc nesvítí... (15.05.2007)

Woody Allen je největším a nejzábavnějším filosofem 20. století, o tom už po tomto filmu není pochyb. Navíc je to i perfektní režisér, což tady dokazuje tím, jak dokáže kombinovat žánry a pohrát si se scénářem a vnímáním postav. Podařilo se mu kombinací detektivky, satirické komedie a artového snímku (s perfektní a nádhernou kamerou Carla di Palmy) složit poctu německému expresionismu (asociace s Murnauem a Langem mi vytanuly na mysl hned několikrát) a vytvořit jeden z nejosobitějších opusů existencialismu. Absurdno tady vede filosofické monology snad přesvědčivěji než u Kafky a Sartra. Nesmím zapomenout ale ani na herecké výkony, jelikož Woody předvedl možná svůj nejlepší výkon, ale hlavními hvězdami tady byly právě ony "hvězdy"- John Malkovich, Mia Farrow a John Cusack, a pak také několik dalších známých tváří v minirolích rozhodně neselhalo. Ale je dost pravděpodobné, že se mnozí ztratí když ne v klamavé hře stínů, tak v mlze... (17.08.2011)

Woody Allen je mistr filmových postav. A ukazuje to i zde. 1, Platí zásada, že představitelé vedlejších rolí musí být obzvláště výrazově silní, aby dokázali své postavě dát profil. Objeví-li se postava na plátně jen krátce, měla by být představována takovým hercem, jehož pouhá přítomnost a pohled přitahují pozornost publika. A Woodyho vedlejší postavy nemají chybu. Souvisí to s citlivým výběrem herců. A dále 2, s tím, že celá dramatická struktura tohoto filmu staví všechny hrdiny na jednu ekvivalentní úroveň. Příběh sice zřetelně nesou pouze postavy, ovšem platí, že vůbec není jasné, která je jak důležitá, která je určující a která dějem jen probíhá. Výsledkem je nádherná ne-důležitost vraha. Dobrá polovina postav s ním vůbec nekoliduje a žije si poklidně v příběhu filmu. Vrah pouze motivuje střetávání mezi různými postavami, ale sám o sobě není důležitý. Můžeme mluvit o kombinaci dvou technik: (i) MacGuffinu – nástroje scénáře, který spouští jednání, ale sám o sobě není podstatný. A (ii) omezené narace – vyprávěcí strategie, která vytváří napětí, neboť divák očekává, že mu film doplní na konci chybějící články (používáno hlavně u detektivek). Problém je, že, jak s překvapením zjišťujeme, vrah zde zas tak důležitý není. Proto je film v první půli ukázkou omezené narace (zajímá nás, kdo je vrah), kdežto ve druhé se překlápí do MacGuffinu (vrah už nás nezajímá). Výsledkem je to, o čem jsem mluvil předtím – často nevíte, jestli se zajímat spíš o osud vraha, nebo o osud postav. Což beru za doklad Allenova pronikavého scenáristického uvažování. 3, Ukázkové ztělesnění sukcesivity (následnosti) a simultánnosti (současnosti) představují dialogy více postav pohromadě. Kupříkladu přirozené rozmlouvání šesti kurev v bordelu. 4, Postavou Kleinmana zastupuje Woody tradiční cizorodý prvek ve svých vlastních (!) filmech. Zatímco všechny ostatní postavy odpovídají prostředí, v němž se nacházejí, a zužuje je konzervativně-pozitivistické jednání, Woody coby vetřelec svým přístupem a ironizací okolí rozkládá. Woody taktéž notně hláškuje. Tvrdím, že kdyby se udělal průřez kinematografií a vyhledal největší hláškař, Woody by vyhrál. ____ Abych to uzavřel: Myslím, že Allen vlastně velké příběhy vyprávět nechce. K filmům přistupuje jako k životu, tj. s nadhledem, s nadsázkou, s vědomou absurditou lidského počínání. Přesto mu z toho paradoxně velké příběhy často vylézají. Je to daný tou mimovolností a nenaléhavostí, tou souhrou dlouhých záběrů (každý dlouhý záběr v podstatě dramatizuje scénu, ať už je jakákoliv). Tím velice těžko padělatelným comedy-trademarkem. (06.10.2008)

Upraveno v říjnu 2020. Stíny a mlha jsou klaunovou variací na téma německé exprese. Nejpůsobivějším triumfem tklivého intelektuálního (míním jako místo jeho uličnických nezbedností) klauna je vizuální stránka, zkušený Carlo Di Palma zapsal notový klíč v esteticky stylizovaných obrazech a do choreografických obřadů světla se stíny. Klaunovým impulsem pohybu je hledání vnitřního naplnění a osobního štěstí, neváhá pro zdar věci obětovat ani sám sebe, nezapomíná na očekávání a morální licoměrnosti, neodpouští si nezdvořilé jízlivosti k vyššímu střednímu stavu. Klaun se zlomyslně všude ptá: co je to normálnost? Je úzkost způsobena procesem přizpůsobení se očekávání té škrobené ctihodnosti společnosti? Dostáváme se ke klaunově filozofické potměšilosti o svobodě, a proto za spásu s úlevou představuje vůli k osvobození vnitřních světů z nesnesitelných společenských okovů. Klaun se baví žánrově, esteticky i intelektuálně. Klaunovým nástrojem zaníceného provokování je Max Kleinman (velmi příjemný Woody Allen), obyčejný mužík v neúprosném tlaku okolí. Klaun si pohrává s Hitchcockem, s židovstvím i s tolikerou odezvou na něj. Nakonec jen světy bláznů, vyděděnců a hříchů noci jsou jedinými bezpečnějšími útočišti před hněvem pletich bigotní morálky. Hlavní ženskou postavou filmu je Irmy (příjemná Mia Farrow), cirkusová polykačka mečů v nejzásadnější životní situaci, seznamuje se více s vlastní intimitou i akutní potřebou vnitřního světa. Důležitější postavou je Paul (pozoruhodný John Malkovich), cirkusový klaun v životní a intimní krizi. Nespokojenost je vyvolána materialistickou podstatou života, ale i pocitem osobního selhání a neochotou přijmout osobní zodpovědnost. K výraznějším postavám tu patří také Jack (zajímavý John Cusack), student filozofie s hédonistickou zhýralostí, s níž život bez zábran neúnavně polyká. Z dalších rolí: vůdčí člen ostražitých hlídek, budící Kleinmana, Hacker (David Ogden Stiers), Kleinmana povzbuzující paní domácí (Camille Saviola), cirkusová ženská smyslnost Marie (Madonna), akutním přebytkem mrtvol zaneprázdněný lékař (Donald Pleasence), naprosto zásadově vstřícný policejní šéf (Greg Stebner), vilnější šmírák a Kleinmanův nadřízený Paulsen (Philip Bosco), jistý seznam sestavující kněz (Josef Sommer), knězův policejní asistent (Ira Wheeler), proslavený čmuchal Spiro (Charles Cragin), Kleinmanova v noci probuzená snoubenka Eve (Kate Nelligan), Kleinmanova bývalá snoubenka ve stavu nenávisti Alma (Julie Kavner), vysmívající se Kleinmanův rival v povýšení Simon Carr (Wallace Shawn), cirkusový kouzelník v obdivuhodném vzepětí tvůrčích sil Almstead (Kenneth Mars), s Maxem náhle vstřícná animírka Dorrie (Jodie Foster), posmutněle vážná animírka Jenny (Lily Tomlin), či původce hysterického strachu a znamení smrti (Michael Kirby). Film Stíny a mlha je estetickou lahůdkou intelektuálního klauna. Klaunovo niterné cítění tak nezbedně dování s přirozenou rozpolceností podstaty života lidí. Půvabné žánrové i myšlenkové hrátky! (18.05.2011)