Stíny a mlha

Připosraného (sorry za to slovo, ale jinak to vyjádřit nelze) úředníka Kleinmana (Woody Allen) uprostřed noci vzbudí, aby splnil svoji občanskou povinost a jako člen domovní hlídky pomohl chytit zákeřného vraha. Kleinman je celý rozespalý a zmatený, neví co po něm kdo chce, a tak jen zběsile pobíhá po ztemnělém městě, a hledá někoho, kdo by mu celou situaci vysvětlil. Potkává polykačku nožů Irmu, která utekla z blízkého cirkusu a od svého přítele, klauna. Životy obou se nenávratně protnou, a oba pospolu cítí vzácné souzení. Ale stále zde ve všudypřítomné mlze číhá vrah ... Hned zpočátku se přiznám, Woodyho Allena dvakrát nemusím - jeho filmy jsou povětšinou o dlouhosáhlých dialozích o nesmrtelnosti brouků, případně podobně záživných tématech, která mne dokáží dokonale uspat. Ke Stínům a mlze jsem se dostal náhodou, a bez toho abych věděl, že je to Allenovka - jinak bych se filmu asi vyhnul, a to bych udělal docela chybu. Hned od začátku se začíná rozehrávat docela napínavý příběh, který (naštěstí) neruší ani přihlouplý (ale roztomilý) Kleinman v podání Woodyho Allena. A snad jen Woody Allen si dovolí nacpat film spoustou známých hereckých hvězd, aby jim pak dal maličké role někde v pozadí (Kathy Bates, Jodie Foster i další). (28.07.2010)

Tak tohle je určitě jeden ze slabších Allenových filmů. Černobílá groteska Stíny a mlha, která si střílí zejména z Kafkova Procesu, vypadá totiž celá jako mírně nadprůměrná televizní inscenace. Hlavně scénář je odfkláknutý a zmatený, forma, kterou je film natočen, je pak nudná (ani žádné kameramanské exhibice se rozhodně nekonají). (13.09.2005)

Vraždy? Nevěstinec? Strach, úzkost, stíny a mlha? To že je Woody Allen? Ano! A znovu dokazuje, že je režiser, co dokáže fascinujícím způsobem natočit cokoliv - bláznivou parodii, společenskou satiru, vzpomínkový film, psychologické drama, romantickou komedii, muzikál, thriller a teď i kafkovský skorohoror o jednom křivě obviněném úředníčkovi. Spousta režisérů natočila jedno nebo dvě mistrovská díla. Na Allenovi je fascinující, že jich má celou nůši... (14.05.2007)

Woody Allen opět zaexperimentoval a tentokráte své filosofické myšlenky o smyslu života narouboval na estetiku černobílých expresionistických filmů. Stíny a mlha jsou dalším důvodem proč tohoto génia obdivovat. Stejně jako i v ostatních jeho snímcích i zde leží těžiště na posmuntělě vtipném scénáři a spontánních hereckých výkonech. Ty jsou zde navíc v některých momentech zesíleny prací s kamerou. Obzvlášť z rozhovorů v bordelu se díky tomuto přístupu stává lahůdka. Ve filmu nechybí typický allenovský humor a tentokráte mě potěšilo, že i přes veškeré to životní zoufalství je filmy o něco málo optimističtější než jsem zvyklý. (19.06.2012)

Kamera neni spatna, stejne tak ulicky v meste nahodily peknou atmosferu. Namet je take dobry a herecke vykony ve vedlejsich rolich take stoji za zminku. Tempo filmu i pres kratkou stopaz dost zadrhava. Nejvice mi vsak vadila postava samotneho Allena, malokdo je mi tak nesympaticky jako on, coz je asi jen muj problem. (20.08.2011)