Noční zvířata

Když někdo obdrží román inspirovaný společným životem od bývalého partnera, bude mít obavy se do řádků začíst. Rozmazlená prachatá hrdinka, jejíž bývalý nezapadal do jejího společenského postavení, je toho typickým příkladem. Nakonec rozkrývá temný příběh jedné noční cesty spokojené rodinky, která se na opuštěné texaské silnici promění v tragédii. V pozadí vzpomíná na střípky ze společného soužití a přemýšlí, co jí má kniha naznačit. Prostor na různé výklady je patrný. Vnímá totiž paralely, jak kdysi autorovi řádků podkopla nohy. Ano, je to temné a postavy jsou osamělé a depresivní, nicméně může být k diskusi, co si z toho máme vzít. Tvůrci se otřou o to, že vždy máme možnost volby, ale většinou se rozhodneme špatně, snaží se ukázat cesty, jak z životní pasti nebo jak odčinit vinu. Není to žádná hloubavá nuda, stylový Tom Ford dokazuje, že si dokáže dupnout; kamera, střih, zvuk, výprava, herci, vše je na špičkové úrovni. Jenže když se na to divák podrobněji podívá, tak tahle trochu hra na umění postrádá celkovou sílu. Té symboliky je na mě prostě trochu moc, třeba hrdinčiny výseky do vzpomínek jsou místy povrchní, její nejistota je natolik patrná, že to divák nepotřebuje několikrát připomínat. Satira, melodrama, ostrý thriller. Klameme tělem, ale kolikrát blbě. Nebo jsem blbej já. (09.01.2017)

No popravdě jsem čekal, že tyhle "zvířata" budou o něco dravější. Ale, jo. Film má dvě linie vyprávění a to děj knihy a samotnej příběh filmu. Když se člověk vžije do příběhu knihy a měl by to zažít na vlastí kůži tak je to masakr a rozhodně nápor na psychiku. Za sebe musím říct, že zakončení knihy se mi nelíbilo tak jako zakončení filmu. Mnohým se asi bude zdát zakončení filmu nic nevysvětlující. Já jsem ho ale očekával a za mě je ten konec všeříkající. Na to si ale musí přijít každej sám. Slabší 4 hvězdy. PS: Už dlouho jsem neviděl takový WTF úvodní titulky. (02.12.2022)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)

Páčilo sa mi to! A dosť! Niektoré scény boli natoľko napínavé, emotívne a celkovo skutočne perfektne natočené, že som sa na pár krátkych chvíľ nachádzal vo filmovom nebi. No bohužiaľ prichádza povestné ale. ALE, snímku chýbala nejaká vyváženosť v striedaní reality a knižného príbehu, pretože som sa miestami nemohol ubrániť pocitu, že tvorcovia skáču od jedného k druhému príliš neuvážene a tým uberajú diváka o plnohodnotný zážitok. Malá výtka by ešte smerovala k literárnej časti story, v ktorej sa ku koncu (a nielen ku koncu) chovajú niektoré postavy nie zrovna príliš racionálne. No keď sa tak nad tým zamyslím, nikde nebolo vyslovene povedané, že sa Edward vo svojom písaní zlepšil a preto ani jeho knižka možno nie je práve dokonalá. A ak práve z toho dôvodu nechal režisér zámerne konať knižné postavy tak ako konali, potom je ozajstný génius. It was not perfect, but it was deep. (15.02.2017)

Nádherně nasnímané i stylizované, fenomenálně ohudebněné a skvostně odehrané nabubřelé snobské nic, na kterém je vůbec nejhorší to, že finální rozuzlení (a je úplně jedno, ke kterému z těch dvou či tří možných výkladů se ve výsledku přikloníte) nedává zpětně "opravňující štempl"/opodstatnění oné rádoby důmyslné formální výstavbě jakože mindfucku. Spíše naopak v plné nahotě ukazuje, že z každé z těch tří narativních vrstev by bohatě stačila pouze jedna stěžejní scéna, aby se docílilo shodného efektu i vyznění (a to pro všechna tři možná vyznění). Ovšem úvodní hardcore titulky ponechat; ty jsou na tom to vůbec nejlepší a nejpodvratnější. (21.11.2016)