Jak básníci přicházejí o iluze

Arnold Schwarzenegger v Československém filmu z roku 1984! Až dodnes jsem si toho nikdy nevšiml. Pro mě jednoznačně nejlepší díl série (ještě jsem tedy neviděl ten šestý, ale pochybuji, že by to překonal). Plně funkční skrumáž perfektně vystižených charakterů, komických postaviček a hlášek s velmi zábavným průnikem Járy Cimrmana. (05.05.2016)

Pokračovania úspešných filmov to majú ťažké. Ale básnici mali šťastie v tom, že kľúčové postavy boli k dispozícii. To umožnilo sledovať osudy známych postáv v novom prostredí a v nových situáciách. Preto nechápem dohadovanie sa o tom, ktorý diel básnikov je najlepší. Ja som to sám pre seba vyriešil všeobjímajúcimi troma hviezdičkami pre každý z troch autentických (nenadstavovaných) dielov a mám pokoj. (20.10.2010)

Jsi modrá jako hladina. Jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu. A věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení, na hříchy a odpuštění. Ať se v každé roční době prostíráš ve mně a já v tobě, krajino nejkrásnějších míst, knížko má, v níž se učím číst. Ať klín tvůj láskou nepohrdne, když nosíš roucho milosrdné. (17.02.2008)

Nejlepší díl série, alespoň mně to tak vždy připadalo...O prázdninách se na něj znova podívám a věřím, že si ho díky ukončení prvního ročníku medicíny užiju ještě víc...Tak jsem si ho zopakoval a musím říct jedno - co nejdřív si podejte přihlášku na lékařskou fakultu, pak dostane tahle komedie další rozměr ;) !!! (04.06.2004)

Druhý díl BÁSNÍKŮ je dnes komediálním historickým filmem o skutečné podobě vysokoškolského studia pozdního komunismu. Hravost a nadhled, které ho provázejí, nezmizely, dospělost a vážnost, kterým se při nejlepší vůli nemohl vyhnout, nepřevládají. Výhody, nabízené tehdejším režimem, musejí na jedné straně dnešním studentům připadat jako sen, na straně druhé však dnes musí stejně zákonitě šokovat úzkost obzorů, příznačných pro předlistopadovou dobu. Příběh o dospívání, který mi ve své komediální podobě připadá jako varianta obdobně komponované a postupně vznikající Truffautovy pentalogie, si pohrává s variantností budoucího života: tou slušnou a nezištnou a tou rvavě konzumistickou. Bezradnost, kterou vyzařuje, není v žádném případě autorským selháním; naopak skvěle postihuje skutečný ráz doby karikatur rezavějících ideálů. Nenápadnost kvality je nápadným rysem poctivého Kleinova i Pecháčkova umění. Tuto formu nenápadnosti jim lze jen upřímně závidět. (02.01.2008)