Konec básníků v Čechách

Nechápu, jak se tady všichni přední intelektuálové tváří, že po předchozích dílech tohle byla "neskutečná píčovina, která neměla vzniknout". Sic trochu slabší, ale i tak mi to přišlo celkem v pohodě, zase se mi nejvíc líbila scéna, jak se Kříž přichomýtne k natáčení reklamy a Kendy mu pak vnutí ty prachy =). (65%) (02.03.2012)

Nechápu to nízké hodnocení. Ale je pravda, že na to koukám s odstupem 27 let a proto mě to vede k hodnocení jaké dávám. Pan doktor Štěpán Šafránek, zbaven iluzí, překročil třicítku a jak už to s příchodem dospělosti občas bývá, padnul na držku a musí si všechno pěkně vyžrat ode dna. A k tomu je svědkem nástupu kapitalismu v Čechách. A to je téma velmi nosné. Nejvíc totiž oceňuju Kleinovu kritiku počátků českého kapitalismu. On totiž satiruje skoro vše, co je na kapitalismu (a nejenom českém) špatně. (A nemyslím tím jen přejmenovávání ulic podle doby), ale ty ostatní nešvary. Pryč je krásné přehledné náměstí, všude reklamní poutače, snaživí podnikatelé a neony. Chcete si zajít na pivo? Pryč je hospůdka se štamgasty, kde Filipovský vyhrával na harmoniku. Mísot ní zaplivaný pajzl plný pochybných existencí a k poslechu vám hrají výherní automaty. Zlodějíčci, podvodníčci a nýmandi bez know how mají pré, a slušní lidi aby lezli kanálama. A v tomto rozpoležení se musí Štěpánek probít existenciální nejistotou a hledáním té pravé. Naštěstí zůstane svůj, a musí to zvládnout sám, protože nepodlehne tomu šílenství a zachová si mravní integritu. Ač bych příběhově snesl, i kdyby se naučil splynout s davem a šel do podnikání v soukromé praxi. Mimochodem první díl, kde si moc nelíbila animace a už vůbec titulní písnička. (23.03.2020)

Porevoluční budovatelské ještě větší vystřízlivění a podivný vztah s další dívkou, tedy pardon, v tomto životním stádiu už ženou. Jeden se ani nemůže divit, že všechno vyústilo do toho konce v pátém díle. Kvalitativní posun směrem dolů sice předznamenává už název filmu, ale čeho je moc, toho je cu fýl. 40% (12.02.2007)

Eine kleine Červená pustina. Před pár lety mě tento podivuhodný film neplánovaně zachytil ve svých spárech, ač bych tehdy přísahal, že bude mít nehty osekané jako pes. Až zarážejícím způsobem se mi zdá nedoceněna kombinace kleinovsko-básníkovského skanzenu se skanzenem raných 90s, přičemž obojího se podařilo nabrat lopatami doby sdostatek a promísit tak, že zadusit dvě hodiny časoprostoru není pro tento typický filmový doplněk/dodatek vůbec nemožné. Joška Vaniš sází na plátno jednu jadrnou barvu za druhou, občas prská jako Pollock, někdy vrství jako Rothko, ale přesto nebo právě proto kdesi vzadu čpí ona Krylova nakyslá sója bez sádla rozkvétající demokracie roku 1993. Pokud se k příjemci navíc dostane poněkud steroidová verze díla, filtrovaná skrze lehce přesaturovanou plazmovou televizi na straně jedné a mírně intoxikovaný mozek na straně druhé, nelze než i po letech konstatovat, že KBVČ si zaslouží své místo v panteonu raně devadesátkových podivností. (14.02.2023)

Nie je to určite také zlé, humor nechýba, akurát je trochu iný, ako v predchádzajúcich dieloch. Porevolučná doba bola rýchla, kto sa nechytil, všetko zmeškal a ani Básnici nechceli zaostať. Dobu vystihli, trochu predrevolučnej atmosféry tak stratili, ale pobavili. –––– Jediné auto, které vám nezestárne, je to, které si nekoupíte. –––– Kde se objeví peníze, tam se objevím já. –––– Tohle kdyby věděla maminka... (18.05.2014)