Konec básníků v Čechách

Nevnímám toto čtvrté dějství o mnoho horším, než jeho předchůdce. Stále je to laskavé, jen s tou nenucenou lehkostí je to vachrlatější a vtipný nadhled ztrácí na své působivosti. Za klad naopak považuji skutečnost, že toto dějství předkládá reflexi nově nastolených podmínek a fungování státního útvaru. První polovina devadesátých let byla divočejší a nepřehlednější, kde se různé soukromé i veřejné zájmy střetávali, proplétali a vzájemně ohýbali ke spokojenosti nejblíže a nejpevněji zainteresovaných osob. Absurdita socialismu skončila, ale nahrazena byla jen líbivou podbízivostí a škvárem. Z hodnot se staly nejasné a vychvalované pseudohodnoty. Všechny stereotypy, představy, bláznivé naděje, idealistické prvorepublikové návraty a mámivé lži a napodobeniny jsou předhazovány divákům. Se snaživou hravostí a s tíhou nových a zavádějících poměrů. Hlavní postavou je samozřejmě lékař Štěpán Šafránek (příjemný Pavel Kříž), jehož bezstarostná prostořekost ho vrhá do víru nového řádu. Neschopen pochopit nové hodnoty, se pokouší najít své smysluplné místo v životě. Nemůže zde chybět nejlepší Štěpánův kamarád Kendy (sympatický David Matásek), a ten se zjevně dokáže s nově příchozí realitou vypořádat s mnohem větší úspěšností. Poetickou múzou je rýmující lékárnice Ute (šarmantní Tereza Brodská) a její cílevědomý a elegantní tah na branku. Z dalších rolí: stále starostlivá Štěpánova maminka (Míla Myslíková), zoufající si zdravotní setra Tonička (Jana Hlaváčová), bývalý gymnaziální profesor chemie a obecní předseda družstva Sokolů Ječmen (Josef Somr), Kendyho partnerka v osobním i profesním životě Vránová (Lenka Kořínková), poetická múza minulosti Píšťalka (Eva Vejmělková s hlasem Zlaty Adamovské), stále nenasytná a vnadami obdařená Bedřiška (Barbora Štěpánová), novodobý iluzionista a léčitel Písařík (Pavel Zedníček), bývalý referent s novou a úspěšnou etapou doby Nádeníček (Oldřich Navrátil), prozíravý ředitel novodobého druhu nemocnice (Josef Větrovec), nový a pragmatický ředitel starodobé nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), úspěšný provozovatel obchodu s auty Karabec (Ondřej Vetchý), spokojený lékař novodobého typu nemocnice (Marek Vašut), zesměšněný ředitel nemocnice (Antonín Procházka), či úspěšný snaživec nových časů Hanousek (Miroslav Táborský). Ta reflexe není vůbec špatná a umí ironickým způsobem veškeré bláhové snahy o zbohatnutí se současnou ztrátou citlivosti předkládat ve stále ještě příjemné podobě. Naštěstí, žít lze téměř za každých proměnlivých podmínek. (09.08.2016)

Oprotim prvním tře dílům značný pokles. První tři díly beru jako solidní nadprůměr na zábavné podívání. Tohle se ale moc nepovedlo. Prostě se snažili tvůrci navázat na úspěchu předešlých filmů a nedopadlo to úplně ideálně. Na film se dá dívat, ale je to hrozná nuda a ani není moc vtipných scén, ani scén, které by pobavili či zaujali. Takže hodnotím jen na 35% = ** (24.11.2012)

Tvůrci básníků se tak nějak utrhli z tvůrčího řetězu a napěchovali sem snad všechno, co po pádu bolševika bylo "moderní". Návštěva bordelu, reklamy, typická podnikatelská móda počátku devadesátých let a samozřejmě největší prostor je věnován husté vlně podnikání všeho druhu a ve všech dostupných oborech. Hodně filmům se to v té době nevyhnulo, stihlo to i básníky. Jenže všechno je to zoufale křečovité, fádní a nepříliš humorné. Tedy příjemný humor nahradily spíše hrubozrnné gagy nebo většinou dvojsmyslné narážky. Kříž a spol. podali v tom slepenci obstojné výkony. Kvalita však šla rapidně dolů. 40% (06.01.2012)

Hlavním kladem čtvrtého pokračování Básniků je zachycení začátků kapitalismu v Čechách. Bylo zajímavé sledovat osudy postav známé z již tří filmů volné série i v nové době, osobně pak pro mne cenné vidět, jak vypadal svět pouhých pár let před tím, než jsem se narodil. Lidé nadšeni z velkých společenských změn se hrnuli do podnikání, ale nebyli připraveni na novou dobu, s níž přišel problém nezaměstnanosti. Ještě nedávno oslavovanou manuální práci vystřídává propagace schopností "know-how", do popředí se dostává všudy přítomný fenomén reklamy, kde se nejednou stane, že autor krátkého sloganu nebo dobrovolník vystupující v reklamě obdrží za svůj podíl větší finanční odměnu, než doktor za záchranu lidského života (dnes bohužel aktuální snad ještě víc než před 25ti lety). . . . V tomto filmu se i popři hořkém příběhu párkrát zasmějeme, bohužel už nejde o tak skvěle propracovanou komedii, jak tomu bylo v předchozích dílů z roku 1984 a 1987. Šílenosti z reklamních vstupů, kde rytíř v středověkém kostýmu propaguje na náměstí kondomy, jsem schopen rozchodit, ale celkově dokumentární hodnota převážila humor a další diváckou atraktivitu, což považuju za výraznou slabinu tohoto filmu. A ubylo nejen humoru, ale i výrazných hereckých osobností jako Hrušínský, Suchařípa, Filipovský,... Jana Hlaváčová si už v roli svérázné sestřičky už jen štěkla, zůstal zde pak prakticky jenom Josef Somr, který to coby profesor "básniků" z gympla dotáhl i do dvou pokračování z dalších desiletí. Takže díky, ale s dovolením se do sledování zbylých dílů Kleinovy a Pecháčkovy série se zatím nedávám. (65%) (22.10.2018)

Eine kleine Červená pustina. Před pár lety mě tento podivuhodný film neplánovaně zachytil ve svých spárech, ač bych tehdy přísahal, že bude mít nehty osekané jako pes. Až zarážejícím způsobem se mi zdá nedoceněna kombinace kleinovsko-básníkovského skanzenu se skanzenem raných 90s, přičemž obojího se podařilo nabrat lopatami doby sdostatek a promísit tak, že zadusit dvě hodiny časoprostoru není pro tento typický filmový doplněk/dodatek vůbec nemožné. Joška Vaniš sází na plátno jednu jadrnou barvu za druhou, občas prská jako Pollock, někdy vrství jako Rothko, ale přesto nebo právě proto kdesi vzadu čpí ona Krylova nakyslá sója bez sádla rozkvétající demokracie roku 1993. Pokud se k příjemci navíc dostane poněkud steroidová verze díla, filtrovaná skrze lehce přesaturovanou plazmovou televizi na straně jedné a mírně intoxikovaný mozek na straně druhé, nelze než i po letech konstatovat, že KBVČ si zaslouží své místo v panteonu raně devadesátkových podivností. (14.02.2023)