Papírový dům (Netflix verze)

Španělská expanze kvalitních filmových kousků doslova vtrhla do mého pokojíčku a usadila se na několik večerů na obrazovce mého domácího kina. Velice podrobný manuál, jak vykrást nějakou tu banku a odnést si nějaký ty drobný, ať člověk nemusí každodenně vstávat do nějaký tý práce. Hlavně mi to ukázalo na co si dávat pozor a že mi nestačí nějaká ta lopatička a sbíječka, ale hlavně používat mozek a mít náhradní plán, kdyby se něco pos.... Celkem sympatičtí hlavní hrdinové nás přenesou na místa zločinu, kde se samozřejmě to něco pos... a oni se s tím musí vypořádat po svém, většinou díky moudrým radám svého duchovního guru a strůjce veškerého plánu, kterého všichni přezdívají Profesor. Vidíme tam mnoho retrospektivních, někdy i zábavných momentů, jak všechno vzniklo a jak se partička zlodějíčků pojmenovaných po městech setkala. Bohužel musím konstatovat, že někteří mí favoriti a koně, kterým jsem fakt fandil mi tam zkapou a člověk pak musí uronit nějakou tu slzu. Ale také jsou mi tam dvě postavy nesympatické a někdy i odporné svými nelogickými výbuchy. Ty postavy nebudu jmenovat, ale napovím, že svou neloajalitou a výbušným a neprofesionálním chováním ohrožují sebe sama a i ostatní. Zatímco první dvě série byli takové seznamovací a řekl bych někdy až komorní odehrávajíc se na dvou až třech místech. Tak zatím třetí a čtvrtá série byla akčnější a z mého hlediska promakanější až by se dalo říci někdy až srdcervoucí a moc se těším na pátou sérii o které tak trochu tuším, jak skončí, ale možná se pletu a určitě se nechám překvapit. Prozatím po čtyřech zkouknutých sériích dávám něco přes 90%. (08.06.2021)

Vynikající seriál, který by měl každý vidět, bez ohledu na slabší místa. S01: Skvělá jízda, který vtáhne a díky Profesorovi (a jeho plánům za plány v plánech všech plánů) nepustí. Z pohledu prvních sezón konkurence pro s01 Prison Break. A to je samo o sobě velká pochvala! S02: Mírné zpomalení, ale stále kvalitní podívaná. Postavy se rozvíjí, některé zajímavým způsobem (Berlin), jiné ne (Helsinki) a u některých stále nevím, co tu dělají kromě koukání a vyprávění (Tokio). Finále potěšilo. S03+04: Vstoupit do stejné řeky znovu? Všeho je více a občas tvůrčímu týmu docházejí síly a nápady. Plány už nejsou tak zajímavé a často je vidět, že "takhle to určitě nenaplánovali...", ale scénáristé je zachraňují. Co je pro mě asi největší slabina 3 a 4 sezony je využití původních postav (Arturito) a rozvoj lupičů. Tým předtím fungoval na určité "nervózní" vlně, ale teď, když se všichni pomalu párují, přestává to být vtipné. Vždyť si sami vezměte, jak kdo dopadl a kam jeho příběh jde, ta podoba a neatraktivita zaráží. Navíc tu je zase víc cítit Netflix přidáním dalších LGBT+ postav, které nemají opodstatnění a příběh ani plány nepodporují. Ve chvíli kdy vidím Neymara jako mnicha mi dochází, tohle je fenomén, který si to uvědomil a chce být víc a víc, až sám sebe ztrácí. Přesto zábava tu je stále a akce a plány na televizní obrazovce nemají příliš konkurence. Jen toho povídání mezi páry a zbytečných postav, by mohlo být méně. (15.04.2020)

Precizně vysoustružený seriálový klenot ze Španělska, který Vás od první vteřiny vtáhne přímo doprostřed dění a už nepustí. Tak asi nějak takto lze velmi stručně popsat seriál La casa de papel, který mimoto zaujme také vrstevnatým komplexním scénářem, barvitými charaktery (Nairobi, Denver, Helsinki) či třeba úderným ikonickým soundtrackem. Tvůrci ze všech těchto ingrediencí vytváří chytrý a neuvěřitelně vtahující seriálový koktejl, u něhož budete po většinu času v němém úžasu nad propracovaným plánem loupeže v režii geniálního Profesora. Celý seriál je navíc koncipován tak, že si po skončení dílu zkrátka MUSÍTE pustit díl další, takže se mi mnohdy stalo, že jsem začal sledovat po obědě a končil až ve čtyři ráno. Ale nelituji, jelikož La casa de papel je na seriálovém poli neotřelým a dominantním hráčem, kterému byste měli věnovat svou pozornost. Vážně za to totiž stojí. Výborná práce! (Netflix) „Bella Ciao!” (29.08.2021)

Námět na seriál o vykradení španělské královské mincovny nezní špatně, ale všechny ty negativní věci v samotném provedení se asi přehlížejí, protože jinak by Papírový dům nikdy nemohl mít tak vysoké hodnocení. Neustále se tam opakuje, že to není film, ale přesně tak to vypadá. Když divák při sledování zůstává jen na povrchu, dá se u toho dobře bavit. Jakmile se jde hlouběji, narazíte na nesmysly a divné chování postav, které by vyjmenovat znamenalo několikanásobně prodloužit tento komentář. Spousta věcí jen na efekt. Často zbytečné plýtvání časem. Snaha působit vážně a reálně zde moc nefunguje. Od vznikajících milostných vztahů, až po akční scény. Neustálé míření zbraní, kde všichni dopředu vědí, že nikdo na nikoho střílet nebude. Pak jsou tam ale naopak příšerně umělé scény, kde salvy kulek netrefí nic. Občas je ale potřeba někoho trefit. Je jedno z jaké zbraně a vzdálenosti se střílí a kam, scénáristé milují, když kulka zůstane v těle a musí se vyndat. Do toho postřelené nebo jinak zraněné osoby ovládne sexuální chtíč, lidé od policie včetně rukojmích přecházejí na stranu zločinců a dál budují kariéru zloděje. Nikoho nezajímá jak moc nevěrohodně to působí. Stejně tak nikoho nezajímá, jak bude působit, když třetí a hlavně čtvrtou sérii ovládne korektní gender svět a najednou už tam nejsou jen homosexuálové, ale rovnou i transsexuál a kampaň metoo. I přes to všechno není problém pustit další díl a vydržet až do konce. To je asi tak nejzásadnější pozitivní věc, kterou můžu zmínit. (06.12.2020)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)