Papírový dům (Netflix verze)

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5* (23.04.2020)

Uvnitř je 67 rukojmí, včetně 17 studentů britské školy na exkurzi. A banda lupičů, kteří si přišli pro své vlastní neoznačené peníze. Je jich osm, pojmenovaní jsou podle světových metropolí. Mozek celého geniálního plánu (El Profesor) ovšem tahá za nitky zvenku. Trochu podivín, přesto zaujme inspektorku Raquel, která má největší lup ve španělských dějinách na starosti. Mezi členy týmu to postupně jiskří, někteří se nebezpečně sbližují s konkrétními rukojmími. Objevují se flashbacky, díky kterým odhalujeme vztahové vazby a motivy jednotlivých postav. Ovšem mnohé telenovelácké velmi křehké vztahy v tiskárně jsou spíš otravné. A objevují se chyby. Mnohdy přímo totální hrubky. A bohužel i scénáristické berličky, kterým se hůř věří. Zatímco polovina první série šlapala skvěle, ta druhá dře. A to místy dost zoufale. Druhá série je pak děravá úplně, to už má štěstíčko úplně zelenou! A za mě je druhá série jen nedovařenou omáčkou s podivnými surovinami. Všechno bych ovšem tak nějak bral, nicméně až skoro otřesně tvůrci uchopili v druhé sérii postavu vyšetřovatelky Raquel. Tam si vzala logika dlouhou dovolenou. Idealistický závěr tomu všemu nasazuje korunu. Upřímně jsem rád, že to mám za sebou. První série ještě na čtyři hvězdy, druhá rozhodně na tři. A třetí sérii vážně ne! (03.09.2020)

Vymazlená lahůdka o jedné bankovní loupeži, jejíž organizátor počítal úplně se vším. Na jedné straně tu stojí skupinka různorodých loupežníků, které budete střídavě milovat i nenávidět a na té druhé sympatická policistka, která se jim marně snaží dostat na kobylku. Tady je všechno tak vypiplané, že tu člověk jen těžko najde nějakou scénáristickou mezeru. Jasně, občas si tvůrci vypomohou trochu lacinější berličkou, ale to jsou jen kapky v moři, které na celek nemají žádný vliv. jestli ale na něco seriál může sázet, tak jsou to geniálně napsané a zahrané postavy a luxusní dialogy. Vyjednávání mezi inspektorkou a šéfem lupičů patří k několika vrcholům, které tu Španělé nabízejí. Jedna z věcí, od které se člověk nedokáže odtrhnout. Třesu se na třetí řadu. 100% (26.08.2018)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)

Když jsem začínala s první sezónou, byla jsem fakt nadšená. To provedení, scénář, postavy, a celej heist byl tak skvěle udělanej. Druhá série to samý, neříkám, že tam nebyly kraviny, ty se tam samozřejmě našly, ale pořád to bylo uvěřitelný a podle mě si tvůrci dost zakládali na realističnosti. Ale potom přišel Netflix, a jak už to má ve zvyku, musí posrat všechno, na co sáhne, protože proč nezkazit seriál, kterej by za pár let mohla bejt kultovka pro pár doláčů na víc? ¯\_(ツ)_/¯ A tak bylo La Casa de Papel obnoveno na další sérii a kvalita šla tak rychle mezi půlky, že jsem myslela, že to ani není možný. S každou další sezónou to bylo čím dál horší. Nevím, jestli tvůrci fakt nevěděli, jak dál, tak si pro inspiraci dali trochu do nosu a psali to pod parou.. Každopádně jsem ráda, že to konečně skončilo a mám od toho pokoj, poslední tři díly se scénář konečně trochu vylepšil a byla tam cítit atmosféra prvních dvou sezón. Hodnocení: koukněte na první dvě sezóny a běžte od toho, věřte mi/10 (18.12.2021)