Lesní rituál

„Nikto nikoho neoprcá.“ – „To sa ešte uvidí, čaká nás dlhá noc.“ Na jednej strane by som strašne rád dal 4*, ale proste je to od istého okamihu monotónne, postavy nie sú príliš zaujímavé, neustále vidiny a halucinácie (a flashbacky do obchodu) sú otravné + to obsahuje plno nudných scén, ktoré v iných filmoch končia na dlážke strižne. Na strane druhej oceňujem absenciu humoru, vážnu atmosféru a skvelú výpravu severských, megatemných, nechutne hustých lesov, kde vám nikto nepomôže aj kebyže ich zapálite. V nočných scénach je to „klasika“: pár stromov a nič nie je poriadne vidieť. Niekoľko s prižmúrenými očami parádne strašidelných scén (najradšej mám asi ten detail s rukou na kmeni stromu) a celkovo vcelku originálny scenár, kombinujúci viacero slávnych filmov resp. hororových pod-žánrov. Trocha ako The Hallow Corina Hardyho (partia civilizovaných, moderných ľudí v súčasnosti bojujúca o prežitie v prastarých, hlbokých európskych lesoch, v ktorých do dnešných dní prežívajú mystické povery). Ale lepšie. Produkcia: Andy Serkis. Nevillov román je prvú polovicu fantastický, ale ku koncu sa mi viac páčil film, ktorý mal relatívne o dosť iné finále. Rozdiely kniha/film sú početné, v románe by ste napr. márne hľadali traumu hrdinov z lúpežného prepadnutia, v knihe majú oveľa drsnejšie a naturalistickejšie zranenia a úmrtia, takisto lesy sú v knižke spracované lepšie, stále v nich prší alebo aspoň mrholí, vo filme sú to až na pár temných výnimiek skoro úplne obyčajné lesy. (19.02.2018)

Výborná první třetina nastaví laťku hodně vysoko – perfektně nasnímaný chladný les, sympaticky sžitá parta postav a také třeba existence i jiného tématu než obvyklého „všichni tu umřeme!“. I proto je druhá třetina trochu zklamáním. Postavy své chování hodně uzpůsobují scénáři, který nás potřebuju zatáhnout hloubš a hloubš do lesa, zmíněné téma se vytahuje na povrch rychle, a tím pádem uměle a chvíli to skoro vypadá, že tvůrci nevědí, co s navařeným koktejlem s výtažky z Blair Witch, Predátora a Wicker Mana. Na rozdíl od většiny ostatních komentujících jsem uvítal závěr, který se konečně nějakému stylu, navíc dosti nečekanému s ohledem k předchozímu směřování filmu, upsal a držel se jej. (07.02.2018)

Nedočkáme se sice kdovíjak objevného závěru a postavy působí odflákle, ale při sledování nás pročistí pořádně hutná atmosféra, koncept vyprávění je zmáknutý takřka na jedničku a z pohledu stylu se jen těžko hledají nějaká slabší místa. The Ritual je jak hororově efektivní a umí diváka vynervovat, tak i uvěřitelný v rapidně se měnící náladě ohrožované skupinky lidí, díky čemuž si v prvních dvou třetinách ponechává autenticitu a je v podstatě funkční i jako částečný lesní survival. A vysvětlující finále je s odstupem mnohem méně blbé a napoprvé si udržuje nepředvídatelnost.. Kvalitka (09.02.2018)

Tohle se dá snadno zařadit mezi kategorii filmů. Zaprvé – film, u kterého je lepší nečíst obsah a nekoukat na trailer. Zadruhé - film, který má perfektní atmosféru a posledních dvacet minut strašně pokazí. Zatřetí - ano, tady jsem si vzpomněl na Záhadu Blair Witch. Jednoduché, dostal jsem doporučení ve SCORE (tímto pozdravuji a moc děkuji!) a hned jsem se do toho na Netflixu pustil. Parta kamarádů ve Švédské přírodě. Ovšem to by jednoho z nich nesmělo napadnout to vzít zkratkou. Bum, pak už se to s nima veze. Hodina je napínavá jako kšandy a já chrochtám blahem, jaký je to skvělý horor. Nepotřebuje lekačky, nepotřebuje vraždění, nepotřebuje vlastně vůbec nic... Ta atmosféra by se dala krájet. Tak moc hutná a skvělá je. Ovšem konec mi vyskočilo obočí trošku nahoru a ve výsledku jsem z toho rozčarován až zklamán. Kdyby to zůstalo čistě u náznaků a nebylo to pak open-screen, tak bych šel s hodnocením výše. Na druhou stranu když si vzpomenu, jak jsem loni koukal na The Woods (2015) a vyklubal se z toho jeden z nejtrapnějších a nejhorší filmů, co jsem kdy viděl, tak Ritual mě vysloveně bavil. Skvělá atmosféra, jen v konci to ztrácí. Přesto mohu s klidným svědomím doporučit. (60 %) (31.05.2018)

Angláni umí i líp. Nepřišel jsem tomu na chuť. Film bojoval s trapnou realizací. Nakonec zvítězila. Bohužel(va). Řeč je o celém závěrečném úseku, v němž se zjevila lesní/mechová/kapradinová příšera, prostě naběhl na scénu Jan Roháč z Dubé. A bylo hotovo. Pokrčil jsem nos a atmosférické kouzlo bylo náhle pryč. Nehledě na to, že film mně připomínal Blair Witch, nedávnou Čarodějnici i Predátora. To tolik nevadilo, jen nutno dodat, že ty tři jmenované filmy vládly sevřenějším napětím, tenhle ho měl taky, jenže v něm polevil. Prostě do příšery to bylo jen mile přitroublé. S výskytem příšery už jen vyložená píčovina k smíchu. Vraždy žádná sláva, rituál bída, film je podle něj pojmenován, ze samotného Rituálu jsem si nezapamatoval vůbec nic. Dost sralo i neustále opakující se trauma hlavního maníka ze čtveřice kamarádů. Pořád se mu, v různých děsu-halucinogenně-paranoidních- verzích, vracela scéna přepadení obchodu, kde byl brutálně (nejlepší gore scéna z celého filmu) zabit jeho kámoš. Les je les. Vždycky zafunguje. A fungovalo to příjemně. Ohraně, ovšem obstojně. Příšeru si mohli nechat od cesty. Herci adekvátně hnusní. Otevřený konec nepotěšil. David Bruckner možná vylekal sebe, mě nikoliv. A po Soutboundu citelně vyměkl. 5/10 (14.02.2018)