Případ mrtvých spolužáků

Tři hvězdičky pro Milana Riehse. No uznejte, ty nesympatické chlapy, které střihal celou svoji kariéru, uměl na velmi slušné úrovni. Jistě, odmysleme si tendenční pohled na onen případ, popisovaný filmem. Odmysleme si prkenné policejní soudruhy. Ale "single" hysterka Slunéčková nebo bručoun Cupák, to přece zase nebylo až tak marné. Dnes večer jsem nějak pozitivně naladěn, takže hledám na filmu spíš to dobré... (09.08.2008)

"My v Čechách umíme zapomínat dokonale. Zvláště když z toho kouká nějaký profit..." Po Případu mrtvého muže jde o další z ideologicky zabarvených detektivek Dušana Kleina, i když bych řekl trošku vydařenější. Koukat na to docela i šlo, i to fiktivní propojení s případem Vyšší princip, geniálně zfilmovaným Jiřím Krejčíkem, mi zas tak úplně nevadilo. Je ale samozřejmě dost otázka, zda z hlediska vyššího principu mravního měl takovýto film o "zlém" západoněmeckém agentu s Smithovi alias Šmídovi vůbec vzniknout...Mě osobně to nedovolí než hodnotit pouze dvěma hvězdičkami. (28.06.2018)

Klein je zručný filmový řemeslník, ovšem z hledisla vyššího principu mravního asi tento film neměl vzniknout. Nicméně soudružského vysmívání se západním agentům je o poznání méně než v Případu mrtvého muže . Navíc aluze na film Vyšší princip je zajímavá - nejen scéna z televize, ale i dobové filmové plakáty. Jak napsal Nerajohn Vladimír Brabec působí jako major, ale Jaroslav Moučka a Václav Mareš jako soudruzi. (16.01.2011)

Hned jak jsem si na začátku filmu přečetl poznámku "tento film vznikl ve spolupráci s tiskovým odborem ministerstva vnitra", řek jsem si "ajéje". Nicméně hned na úvod musím říct, že se vůbec nejedná o špatnou kriminálku. Celý případ jsem sledoval ze své oblíbené pozice "dektektiva - diváka" a musím říct že mě celý řešení případu přišlo realný, ani ne tak napínavý, jako spíše zajímavý. Ano agitačka to jistě je, ale to není důvod mého odpadu. Ve studený válce byl prostě svět jasně danej a filmy na západ od našich hranic měli kladase v západních agentech a záporáky v komouších a a filmy východního bloku to měli hold zase opačně. Když mě nevadí jedna strana, nevadí mě ani druhá. Z tohoto hlediska je srovnávání s majorem Zemanem zcestné, major Zeman byla objednávka StB, která přelhávala historický fakta a ze slušných lidi dělala zločince a ze zločinců slušný lidi, tady se nic takovýho neděje a agitku, která je ve filmu zjevná nepovažuju za morálně urážející. Proč tedy odpad ? Ta agitka má totiž dvě větvě, jednu výše zmíněnou, jako že západ nám chce ublížit a bla blá, kterou považuju za neškodnou a vyrovnající západním agitkám, kde zase východ chce ublížit..., ale film má ještě druhou větev agitky, zákeřnou a plnou zloby. Ve filmu jsou totiž patrné silné protiněmecké nálady, tak silné, že jsem měl co dělat tohle nenávistné plivání dokoukat. (25.04.2010)

Když Jiří Suchý dnes mluví o KDYBY TISÍC KLARINETŮ, označuje toto dílo za semaforáckou úlitbu režimu, bez níž by jakékoliv působení divadlo bylo nepředstavitelné. Nesporně je to i diagnóza tohoto Kleinova filmu. Bezvýrazný námět, nenápaditý scénář, klišé a opisování jako základní pracovní postupy. Výsledek: režisér (nota bene židovského původu dráždícího normalizátory jako červený hadr býka) nemá co natáčet, herci nemají co hrát, ale potřebná čárka je získána a možnost tvořit a hlavně realizovat atraktivnější projekty s vyšší tvůrčí ambicí zachována. Zdá se to nehrdinské? Jistě. Ale atypické? Nikoliv. Proč? Cenzuru nahradili sponzoři a nedostatečné veřejné finanční zdroje, angažovanost natáčení sice vesměs ne příliš podařených, ale o výnosnějších reklam. Neboť žít a pokud možno smysluplně pracovat se chce. Vždy a za každého režimu. Každému. (06.01.2008)