Tajemství zlatého Buddhy

Československé krimi, natočené dle předlohy J. Nesvadby, dějově posazené na konec 19. století. Průmyslová revoluce je v plném proudu a dělníci požadují své jistoty. Samozvaný detektiv, původním povoláním učitel František Krasl, pátrá v rodném Svahově po vrahovi hokynáře Janaty. Skělý E. Cupák v roli kantora nakonec najde pravého pachatele, avšak brzy pozná, že detektivní aktivita se mu v tomto případě nevyplatila. Kromě titulní postavy můžeme zhlédnout výborné herecké výkony u mnoha vedlejších postav. Za velmi podařenou v prvé řadě považuji zdánlivě šílenou hraběnku B. Waleskou a dále hodnotím vysoko cynického hraběte Riessiga v podání hereckého aristokrata O. Brouska. Za zmínku stojí též obě krasavice, dcera oběti J. Preissová či komtesa von Waldberg v podání M. Dvorské. Domnívám se, že režiséru D. Kleinovi a scénáristovi L. Fuksovi se podařilo natočit lehce nadprůměrou kriminálku, přičemž o nadprůměrnosti se odvažuji hovořit zejména kvůli hereckému umění hlavní postavy, historickému rázu filmu a netypickému zakončení krimisnímku. (02.07.2013)

Zas tak tak hrozné jak tu někteří popisují, to nebylo. Po příběhové stránce to sice je podprůměrná záležitost, ale herecké výkony Cupáka a především mladé Jany Preissové (které to vážně slušelo) mi to vynahradili. Celou dobu jsem si říkal, jestli je vážně už těhotná (film je ze stejného roku jako Popelka, kterou musela Jana odříct kvůli těhotenství) – no a ona to ve filmu na konci sama vzpomene. Místy to mělo zajímavou atmosféru, místy se to trochu vleklo, ale průměr tomu přesto vlepím. (20.12.2020)

Dobově ideologický detektivní příběh zasazený do konce 19. století. Vykořisťování a dělnické stávky byli z tohoto období velmi oblíbené a tak není divu, že se to použilo i k detektivnímu žánru. Plejáda známých herců tu rozehrála vcelku zajímavý příběh točícího se kolem zlaté sošky Buddhy. Ona stávka tu samozřejmě zrealizována není, neboť s případem zase nemá pranic společného. Jen tu je zmiňována. Snímek bez napětí a nějak té atmosféry. Když se však vykašlu na nějakou ideologii, zbude mi docela zajímavý příběh s povedenýma hereckýma výkonama. Ne, tento snímek nezatracuji. Není proč. (13.11.2014)

Dušan Klein patřil v 70. letech mezi naše nejlepší režiséry detektivních filmů. Tentokrát mu za předlohu posloužila překvapivě netradiční kniha Josefa Nesvadby, která se vztahovala k době prvních dělnických bouří (rok 1871), které ještě často neměly pevnou organizaci a proti ní stály dělnické organizace (zde např. Oul), které byly svépomocnými družstvy na podporu nezaměstnaných, ale radikalizace dělnictva se báli stejně jako buržoazie. Sociální situace je zde vyjádřeně vcelku věrně, ale jádrem příběhu je ovšem vražda místního předsedy Oulu Janaty, která nemá prakticky s dělnickými bouřemi moc co dělat, takže by se mohlo zdát, že zde Klein použil nutného ideologického prvku. Ale taková byla doba. I ti přežívající šlechtici a šlechtičny k tomu patří; a ukazuje se, že mnohdy měli více rozumu než bezohlední kapitalisté neštítící se střeleb do dělníků a vražd. (10.04.2018)

Kleinův výlet na práh fin de siècle natočený na prahu normalizace, po dvou dosti slabých filmech, ještě čerpá z estetiky předešlé dekády, což mu ovšem usnadňuje především historický rámec a téměř arbesovsky prostínovaný příběh, který z Nesvadbova románu originálně vyčetl Ladislav Fuks, autor scénáře. Učitel Krasl, pokrokový mladý muž, jehož skvěle ztvárnil Eduard Cupák, se vrací do rodné vsi jako cizinec: svět, který znal, se změnil k nepoznání, a on pomalu snímá ze skutečnosti závoje. Nachází jen propletené osudy a masky – a pod nimi prázdno. Poslední rouška mu odhalí, že se mýlil již na samém počátku. Ideologická příměs je na svou dobu snesitelná, v podstatě se příliš nevymyká dobové realitě a artikuluje-li socialistické ideje Krasl, integrují se pevně s jeho vlastní cestou: jeho přese vše nepolevující víra v lepší, sociálně spravedlivou společnost překonává jeho deziluzi a na prahu sedmdesátých let dvacátého století, sto let po příběhu, adresuje staletí ještě vzdálenější. (22.12.2021)