Tajemství zlatého Buddhy

Československé krimi, natočené dle předlohy J. Nesvadby, dějově posazené na konec 19. století. Průmyslová revoluce je v plném proudu a dělníci požadují své jistoty. Samozvaný detektiv, původním povoláním učitel František Krasl, pátrá v rodném Svahově po vrahovi hokynáře Janaty. Skělý E. Cupák v roli kantora nakonec najde pravého pachatele, avšak brzy pozná, že detektivní aktivita se mu v tomto případě nevyplatila. Kromě titulní postavy můžeme zhlédnout výborné herecké výkony u mnoha vedlejších postav. Za velmi podařenou v prvé řadě považuji zdánlivě šílenou hraběnku B. Waleskou a dále hodnotím vysoko cynického hraběte Riessiga v podání hereckého aristokrata O. Brouska. Za zmínku stojí též obě krasavice, dcera oběti J. Preissová či komtesa von Waldberg v podání M. Dvorské. Domnívám se, že režiséru D. Kleinovi a scénáristovi L. Fuksovi se podařilo natočit lehce nadprůměrou kriminálku, přičemž o nadprůměrnosti se odvažuji hovořit zejména kvůli hereckému umění hlavní postavy, historickému rázu filmu a netypickému zakončení krimisnímku. (02.07.2013)

Dobově ideologický detektivní příběh zasazený do konce 19. století. Vykořisťování a dělnické stávky byli z tohoto období velmi oblíbené a tak není divu, že se to použilo i k detektivnímu žánru. Plejáda známých herců tu rozehrála vcelku zajímavý příběh točícího se kolem zlaté sošky Buddhy. Ona stávka tu samozřejmě zrealizována není, neboť s případem zase nemá pranic společného. Jen tu je zmiňována. Snímek bez napětí a nějak té atmosféry. Když se však vykašlu na nějakou ideologii, zbude mi docela zajímavý příběh s povedenýma hereckýma výkonama. Ne, tento snímek nezatracuji. Není proč. (13.11.2014)

Povedený detektivní příběh z roku 1871. Otakar Brousek jako drsný baron a továrník. Eduard Cupák v roli učitele, který bravurně zvládá řemeslo detektiva. Vražda, vydírání, další vražda. Vše se točí kolem zlaté sošky Buddhy, která obsahuje cenné dokumenty pana barona. Ve snímku kromě Brouska a Cupáka vystupují další české herecké hvězdy, mlaďoučká Jana Preissová jako hokynářova dcera, Václav Postránecký jako její nápadník, starosta obce Illja Prachařa, komtesa Milena Dvorská a další. (26.06.2011)

Zas tak tak hrozné jak tu někteří popisují, to nebylo. Po příběhové stránce to sice je podprůměrná záležitost, ale herecké výkony Cupáka a především mladé Jany Preissové (které to vážně slušelo) mi to vynahradili. Celou dobu jsem si říkal, jestli je vážně už těhotná (film je ze stejného roku jako Popelka, kterou musela Jana odříct kvůli těhotenství) – no a ona to ve filmu na konci sama vzpomene. Místy to mělo zajímavou atmosféru, místy se to trochu vleklo, ale průměr tomu přesto vlepím. (20.12.2020)

Kleinův výlet na práh fin de siècle natočený na prahu normalizace, po dvou dosti slabých filmech, ještě čerpá z estetiky předešlé dekády, což mu ovšem usnadňuje především historický rámec a téměř arbesovsky prostínovaný příběh, který z Nesvadbova románu originálně vyčetl Ladislav Fuks, autor scénáře. Učitel Krasl, pokrokový mladý muž, jehož skvěle ztvárnil Eduard Cupák, se vrací do rodné vsi jako cizinec: svět, který znal, se změnil k nepoznání, a on pomalu snímá ze skutečnosti závoje. Nachází jen propletené osudy a masky – a pod nimi prázdno. Poslední rouška mu odhalí, že se mýlil již na samém počátku. Ideologická příměs je na svou dobu snesitelná, v podstatě se příliš nevymyká dobové realitě a artikuluje-li socialistické ideje Krasl, integrují se pevně s jeho vlastní cestou: jeho přese vše nepolevující víra v lepší, sociálně spravedlivou společnost překonává jeho deziluzi a na prahu sedmdesátých let dvacátého století, sto let po příběhu, adresuje staletí ještě vzdálenější. (22.12.2021)