Veronika

Horor Verónica je voľne inšpirovaný skutočným prípadom asi 18 ročnej študentky katolíckej školy Estefanie Gutierrez Lázaro, ktorá často praktizovala hru Ouija v spoločnosti viacerých spolužiačok. Jedna z nich sa rozhodla skontaktovať s mŕtvym priateľom, ktorý zahynul na motorke. Študentky však pri hre prekvapila učiteľka, rozbila pohár a zlomila ouiju, z ktorej vyšiel zvláštny biely dym. Estefania ho vdýchla nosom a odvtedy nabrali hrôzostrašné udalosti v jej živote prudký spád. Dievča malo podivné kŕče, zmenené stavy vedomia a vízie tmavých tieňov bez tváre, ktoré ju volali k sebe. Počas šiestich mesiacov navštívila rôzne zdravotnícke centrá, no žiaden z lekárov nevedel stanoviť jej diagnózu. Zomrela v noci 14. augusta 1991. Podľa doktorov Pedra Cabezu a Gregoria Arroya „smrť bola náhla a podozrivá“. Paranormálne javy na ulici Luís Marín č. 8 na sídlisku Vallecas v Madride pokračovali aj po jej smrti. Cieľom útokov boli: matka (Concepcion Lázaro) a otec (Máximo Gutierrez) zosnulej a jej piati súrodenci. Rámus, kroky, škrabanie, otváranie skríň a dvier, lietanie predmetov, čierne tiene, éterické bytosti a samovznietenie fotografie Estefanie, ktoré sme videli vo filme (v reáli k nemu došlo 1. 11. 1992 na Sviatok všetkých svätých). Všetko sa stupňovalo, až raz nad ránom, 27. novembra 1992, okolo 02:30 hod. dostal komisariát vo Vallecas prekvapivý telefonát o sérii paranormálnych javov, ktoré sú zaznamenané aj v policajnej správe, podpísanej inšpektorom Josém Negrim a tromi policajtmi. Udalostiam sa už predtým venovala v hlavných správach televízia Antena 3. https://www.youtube.com/watch?v=7yenH60iVgs . Špekuluje sa, že za tým bol duch jej mŕtveho starého otca, ktorý ju neznášal pre liberálne názory. Pravdepodobnejšia je však verzia, že išlo davovú psychózu, ktorú vyvolala matka Estefanie, trpiaca epilepsiou. Telo mŕtvej dievčiny v roku 1996 dokonca exhumovali, ale prípad (známy ako El caso Vallecas) zostal nevyjasnený. Veľa úkazov, ktoré film zachytáva sa stalo až po smrti hlavnej aktérky, preto sa režisér Paco Plaza hrá s časom a príbeh chvíľami rozpráva retrospektívne a chvíľami chronologicky Oceňujem, že sa otrocky nedržal predlohy. Ďalej vo filme zaujímavo poskladal fragmenty skutočného príbehu Estefanie G. L. a spojil ich s mestskou legendou, na ktorú odkazuje názov Verónica. Je to vlastne taká španielska Bloody Mary, tá Verónica, preto nečudo, že epicentrom paranormálnych aktivít je vo filme kúpeľňa so zrkadlom. (07.01.2018)

Verónica nevydesí tak, ako človek očakáva, na záver úplne neprekvapí, ale prinesie dlhotrvajúce napätie a na záver si divák možno uvedomí, že sa bavil napriek tomu, že sa v podstate ani raz nezľakol, hoci pochcávajúci sa chlapec môže vyvolať údes ešte viac než fotrov popol na spodku matraca. A vlastne aj tá slepo vidomá mníška tam bola nielen na vyvolanie atmosféry a vysvetlenie pojmu metafora, ale práve pre to, aby divák dostal husiu kožu aspoň z niečoho, pretože majster sveta v maratóne okolo baráku začína trocha nudiť a okrem toho nie je celkom isté, že tá čierna postava je zo sféry nadprirodzena, keďže černochov poblízku si pamätá nejeden bungalov, o tom sú tiež policajné záznamy. Ale dobre, Paco dokázal z tieňa a pohyblivej skleničky urobiť celkom pôsobivý bič a ako sa ukázalo, na španielskych stredných je tých bitches plná prdel, no miestami to zbytočne zasieral hudbou ako z nejakého sci-fi filmu o vítaní zelených mužíčkov. (02.12.2023)

Paco Plaza je ostřílený hororový harcovník, však série REC svého času otřásla hororovou scénou a dovolím si tvrdit, že to byl právě Rec, co nastartovalo až nechutnej boom "found footage" subžánru. Člověk by čekal, že další hororovej zářez bude zároveň nářez, ale znalci už dávno vědí, že i Rec 3 trochu ztrácelo dech, takže ani Verča není žádnou výhrou. Popravdě, jedná se o solidní recyklát amerického exorcistického směru a pokud by tenhle film byl z US produkce, asi bych to hned vypnul. Takhle jsem se snažil dál Španělům šanci, neboť některé jejich filmy (speciálně pak detektivky) jsou věhlasné. Asi nejvíc styčných bodů vidím s Raimiho Drag me to hell, ale co do napětí, humoru nebo celkově zábavného feelingu se to nedá srovnat ani ve stavu posedlosti démonem :D. Pokud bychom byli ochotni postavit Stáhni mě do pekla jako určité měřítko, Veroniku bychom museli vypoklonkovat za hlasitého pokřiku "kšá, potvoro". Největším neduhem je rozvleklost filmu a spousta hluchých míst, napětí i v těch nejsilnějších momentech nulové, takže film se dá bez nadasázky odzívat. No nic, asi si na spravení půjdu pustit Rec 1 & 2... (07.09.2018)

Ani se mi nechce věřit, že ještě někdo skočí na obehraný trik - podle skutečné události. Na druhou stranu je to napsáno v úvodu i závěru tak opatrně, že i autoři dávají najevo - pozor, fikce. To ale není nejdůležitější, klíčové je, že tu máme další nudnou a nestrašidelnou duchařinu, což je smutné. Pokud staré španělské gotické horrory mají výbornou atmosféru, pak těm současným se ji navodit nedaří. Velmi slušná kamera se smyslem pro symboliku a detail a k tomu solidní španělská hudba jsou největšími klady snímku. Občas se najde nějaká pěkná scénka, i když nakonec připomene Freddyho (skutečnost-sen-skutečnost) nebo Hellraisera (matrace především). Za pochvalu ještě stojí šťastný konec pro hlavní hrdinku. Jinak ztráta času... (18.03.2018)

Původně jsem chtěl tuhle Veroniku, rovněž z roku 2017, ale ta   asi nemá ani titulky a tak jsem nakonec sáhl po této obyčejné duchařině.  Úvod pak sliboval alespoň standardní návštěvu zaručeně reálného světa tajemných sil Jamese Wana a ani následující události nenasvědčovaly, že bychom se vydali výrazně odlišnějšími cestami, ať už horšími či lepšími a jedna scéna byla dokonce i hororová! Zhruba po třičtvrtě hodiny sledování mi ale došlo, že po všech těch plesnivějících flecích po nočním pomočování na matracích a schizoidních epizodách hlavní hrdinky se události vlastně nikam neposunují a nikdo ani neumřel a pravděpodobně ani neumře a o slovo se přihlásila paní nuda a nezbylo než ji dát prostor. Dokoukáno tedy spíš z povinnosti než zájmu. Závěrečná scéna pak  měla být zřejmě děsivá, ale mě přišla jen děsná.  Hodně odřené dvě hvězdy a spíš za byt v celém patře, kdy mi to koukání do oken vlastního bytu došlo až někde v polovině filmu. (25.12.2021)