Ad Astra

Sci-fi je rozmanitý filmový žánr. Rozmanitý filmový žánr, který má neomezené možnosti, může se vydat jakýmkoliv směrem a především může dodat skvělý filmový zážitek. Chce to ale nosný námět, následně fungující scénář, následně schopného tvůrce a následně i parádního protagonistu. Sci-fi navíc může být velkolepé a megalomanské, zároveň je tu ale cesta sci-fi, které bude spíše bez akce, více sázet na psychologii a inteligenci diváka a zároveň se pokusí prodat zajímavou myšlenku. A pak je tu ještě pár sci-fi, které dokážou být velké, drahé a megalomanské a zároveň být chytré. A to je ideální přirovnání k Ad Astra. Režisér James Gray mě se svým Ztraceným městem Z 2 roky nazpátek zklamal, i přesto jsem ale jeho novému filmu opatrně věřil. Zvláště když se kolem něj začali motat herci jako Brad Pitt nebo Tommy Lee Jones. Hned po trailerech jsem poté mohl slovo opatrně škrtnout a začít se vážně těšit na to až zase jednou snad dorazí sci-fi pecka, která bude šlapat ve šlépějích Gravitace nebo Interstellaru nebo snad alespoň ve stopách Marťana nebo Příchozích. A ve finále je Ad Astra vážně povedený filmový sci-fi zážitek. Dá se spekulovat o tom jak moc skvělý je a jestli by přece nepotřeboval ještě něco navíc, rozhodně se ale Ad Astra povedla. Především se musí ocenit fakt, že trailerová kampaň tak trochu táhla za nos. Trailery sázeli především na obrovskou osudovou sci-fi kde se bude bojovat o osud planety Země a bude lítat jedna akční sekvence za druhou. A neříkám, že by nešlo o osud Země nebo, že by film nebyl akční, spíše než o velkou akční sci-fi jde o pohled do nitra jednoho astronauta, který musí kráčet v otcových stopách, bojovat se svými démony a svého otce možná po letech potkat. A jen tak mimochodem také zachránit svět! Ad Astra je vlastně skoro 2 hodiny strávený čas s deprimovaným hlavním hrdinou. Svůj život bere jako jedno velké selhání, je rozvedený a bezdětný, otce od 16 let neviděl a po jeho odletu do vesmíru se musel starat o svou nemocnou matku.... Roy McBride to skutečně neměl v životě snadné a rozhodně se tak dá pochopit, že to není tak úplně pozitivní člověk. Roy McBride potřeboval skvělého hereckého představitele a naštěstí ho dostal- Brada Pitta! Brad Pitt už se letos neskutečně předvedl v Tenkrát v Hollywoodu a i v Ad Astře ukazuje, že je pořád jedním z nejlepších herců současnosti a na to aby herectví opravdu omezil nebo dokonce rovnou zarazil by byla škoda. Pitt totiž v AA předvádí pravděpodobně jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů v kariéře a ukazuje, že by ještě mohl v následujících letech předvést coby herec další velké věci. Tak snad to ještě není definitivní..... Kromě Pitta má ale film ještě jednu hlavní postavu- Vizuál! Ad Astra vypadá nádherně a to zrovna nemusíme být ani ve vesmíru. Ale samosebou hned jak jsme ve vesmíru vypadá to náramně. Neskutečně nádherný barvy a především boží kamera Hoyty van Hoytemy! Hoytema, kameraman filmů jako Interstellar, Spectre nebo Dunkerk se opravdu stává jedním z mých současně nejoblíbenějších kameramanů, dokáže totiž obrazem prodat nejen epické a obří scény, ale zároveň ty menší/komorní. Už jenom chůze kolem chodeb vypadá v Hoytemově podání nádherně a to už něco znamená. Hoytema si určitě dojde minimálně pro nominaci na Oscara. Především je tak trochu naznačena ona budoucnost a fungování 22. století a možná trochu zamrzí, že tvůrci nepřišli s více nálady a větším představením budoucího světa. Chápu, že na to nebyl při zápletce úplně čas, je ale škoda když se fungování světa budoucího naznačí a následně z toho nic není. Už ale nápad, že je z Měsíce takové vesmírné letovisko (kde navíc existujou vesmírní piráti) je hodně fajn. Ad Astra má i hezkej soundtrack od Maxe Richtera. Asi bych si ho nepouštěl v rámci soundtracku a jednoduše mě nechytl zase tak tolik, v rámci atmosféry a budování Ad Astry ale funguje a poslouchá se vlastně celkem hezky. Jenom to prostě nejsou ,,Zimmermriavky". Ve finále jsem byl pak už jen zvědavý jakou dohru bude mít celý vztah mezi Royem a jeho otcem, kterého 30 let neviděl. A byl jsem spokojen! Vlastně jsem nečekal žádné jiné vyvrcholení, i tak jsem byl ale v rámci možností překvapen jak moc povedenou dohru ten vztah odloučeného syna s otcem má. Především ona tečka je hodně povedená a funguje. A Tommy Lee Jones si to ve finále fakt strašně dává! Ve finále jsem jen nepochopil proč v půlce filmu bylo naznačeno, že je firma AVPV, která zaměstnala oba McBrideovi tak trochu podlá a nekalá když je následně celá tahle menší zápletka hned po pár minutách smazána a následně se opět pracuje s čistým štítem. Zároveň bych byl možná i radši kdyby byl film delší a trochu více bych se podíval do duše Roye. I takhle to stačilo a fungovalo to, rozhodně by ale stálo za to dostat se do nitra Royovy duše ještě trochu víc. A to nejen díky skvělýmu Pittovi. Jeho vnitřní monology jsou jinak ve scénáři jedny z nejlepších nápadů a i když chápu proč někomu ve finále vadili, právě ony cestu do hlubin astronautovy duše aplikují ještě o poznání lépe. Ve finále zase jednou chytrá, povedeně napsaná, poctivě natočená a celkově povedená sci-fi. S perfektním Pittem, kamerovým božanem Hoytemou a krásou samotného vesmíru. Jsme ve vesmíru skutečně sami? Těžko říct, Ad Astra si s touhle věčnou otázkou pohrává hodně povedeně. Možná tolik nepředstavila náčrtlý svět a občas nahodila téma, které nikam nevedlo, pořád to ale stálo za to. Jen čas ukáže jestli se podobně ambiciózních sci-fi v dohledné době dočkáme více něco méně, talentovaní tvůrci s jasnou vizí by ale snad měli peníze bez problémů dostat. Aby pak mohli vznikat filmy jako Ad Astra. A jinak práce se zvukem... To se nedá popsat- To se musí slyšet! Viděno v kině: 2x (19.09.2019) (méně) (více)