Ad Astra

Vizuální pojetí snímku, dává celému filmu artovější opar. Vntiřní monology hlavního hrdiny se v některých místech vyplatí poslouchat, v jiných jsou trošku zbytečné. Přišlo mě, že film úplně neví čím by chtěl být, na jedné straně dlouhé záběry doplněné o hlasovou prezentaci myšlenek Brad Pitta, na druhé fight s opicema nebo přestřelka na měsíci. Hned úvodní scénu asi příliš neocení klaustrofobici ( viděno v Imaxu ) ovšem je fakt výstavně natočená. Líbí se mě, že film má svůj jedinečný filmařský rukopis, škoda, že se v některých chvílích bojí sám sebe. (13.09.2019)

Žádná sci-fi, ale sonda do nitra zlomeného muže, který neví, odkud a kam kráčí a vlastně jen doufá, že najde něco, co mu ukáže cestu. Klidně i zpátky na začátek. Pittova osobní zpověď v úchvatných kulisách, která se ale klidně mohla natočit někde v chatě a být o cestě na blízkou horu. Že z toho nakonec tvůrci udělali "malý krůček pro lidstvo" s vlnami ničícími celou zemi, to už je druhá věc. Ale vnitřně jsem se naladil a nakonec mi to spojení dvou žánrů vlastně vůbec nevadilo. (19.12.2019)

9/10 Meditativní scifi zážitek, ve kterém mě (100% přesný) Brad Pitt vzal na cestu, na jejímž konci jsem zůstal zcela opařen a beze slov. Audiovizuání porno. Prostý scénář, zaobalen do komplexního myšlenkového pochodu, jenž funguje jen v případě, zda přistoupíte na jeho hru. A já dychtivě souhlasil. (06.10.2019)

Jednoduchá zápletka zaobalená banálnou myšlienkou, množstvom nielen vedeckých nezmyslov a miestami i rušiacim voiceroverom ústredného protagonistu. Ak chcel James Grey nakrútiť film o komplikovanom vzťahu medzi otcom a synom, mohol ostať pokojne i na Zemi. Väčšiu prehru odvracia iba tradične spoľahlivé Pittovo herectvo a výborná kamera Hoyta van Hoytemu, no inak má Ad Astra, nefungujúca ideálne ani v rovine klasického blockusteru, ani ako hĺbavejší zážitok, poriadne ďaleko od inteligentnej snímky, ktorou by tak veľmi chcela byť. 50% (11.12.2019)

Audiovizuálně luxusní, Hoytema je prostě frajer. S pomalejším tempem jsem neměl problém, akční scény (pád z antény, honička na Měsíci, průlet prstencem) se povedly, stejně jako ty mírně hororové (tradiční průzkum opuštěné lodi) a tíživá melancholická atmosféra perfektní. A na podruhé ve mě rezonovalo i Pittovo vnitřní mudrování a celé poselství, u kterého jsem měl poprvé pocit banality a zahleděnosti do vlastních uměleckých ambic. (23.09.2019)