Ad Astra

Filmový ekvivalent Frankensteinova monstra, které se na jednu stranu tváří oduševněle, na druhou je ale prosťoučké jako novorozeně. Jelikož ale Gray není režisérem, který by měl tendence být naivní či doslovný (viz. Ztracené město Z), připadá mi, že za ním během produkce přišel kokot-producent od Foxu a donutil ho do filmu nacpat akční scény se supergerojem Pittem a HLAVNĚ totálně lobotomický, mudrující a doslovný voiceover pro blbečky, v němž Pitt beze srandy popisuje, co udělal, co dělá a co hodlá dělat. Je to jako poslouchat audiobook, k němuž je Hoytemova okrasná kamera jako bonus. Ale nějaké super vyprávění za tím prostě není, protože tvůrce/producent divákovi a jeho inteligenci nevěří. Což nasere. (21.09.2019)

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace. (26.12.2019)

Brad sype životní moudra z rukávu, režisér James Gray předkládá svůj nejambicióznější projekt, Hoytemovy obrazy znovu berou dech a divák očekává nějaký twist, který ovšem nepřichází. Nevadí. Asi. Komorně laděné sci-fi z neblízké budoucnosti (kupříkladu Měsíc je tu plnohodnotnou lidskou základnou), které je nicméně staromilské i překvapivě přímočaré. Náš hrdina má skvělé výsledky a v americké kosmonautice je ideálním kandidátem pro ultra super tajnou misi, na které závisí budoucnost celé Sluneční soustavy. Kdesi u Neptunu dělá totiž neplechu někdejší vládní projekt: posádku dole považovali za mrtvou, jenže vše vypadá krapet jinak včetně toho, že kapitán výzkumné expedice je Bradův roky nezvěstný otec. Každopádně opakované prudké výboje energie mají katastrofální následky a je třeba zakročit. Jenže jak začneme, tak i skončíme. Moc vrcholů nepřijde, navíc patlání v problematickém vztahu s otcem je až příliš, navíc bez čehokoliv nového, jiného. A konečné rozuzlení jsme tak nějak očekávali. Mezitím potěší honička lunárních vozidel (ale je moc krátká a chybí nějaký wow moment) nebo střet s rozzuřeným primátem (ale je moc krátký). Asi je to celkovým pojetím, kdy tvůrci neustále tlumí zvuk, atmosféričtí, snaží se být nevtíraví i hudebním doprovodem Maxe Richtera. Brad Pitt, který prakticky nesleze z plátna, je tradičně spolehlivý, ale přes skafandr neměl moc příležitostí skutečně vyniknout. A hlavně: mluví o emocích, ale emoce přeci jenom chybí. To si na rovinu řekněme. (23.09.2019)

Ad Astra) Jak se asi může zvrhnout sáhodlouhá cesta vesmírem sociopatického bezemočního kosmonauta, trpícího samomluvou? Ano, hádáte správně. Ve dvouhodinové pičoidní rádoby existenciální blábolení deprivované Brady. (Astofyzikální dopad - mínus dvě hvězdy) Vždycky jsem si myslel, že astronautika a astrofyzika jsou téměř exaktní vědy, ovšem NASU 22. století zjevně povede partička vymatlaných kreacionistů a pro samé hřešící pomatené kudlanky na výletě do Ředitelovy kuchyně nebude ve vesmíru kam plivnout. Naštěstí tentokrát aspoň nechali HALa bezpečně zafajrvolovaného v Kubrikově serverovně a proložili to třemi vypečenými akčními scénami, tudíž to jednoho nenutí řezat si už po půlhodině nudou žíly, nehledě na očekávání, co se z toho nakonec vysvrbí. A tady přichází další, mimořádně zhnusená hvězda dolů, protože to, co se z toho vysvrbilo, byl řídký průjem scénáristické bezradnosti - (Bojlerový poplach!!!) - alias opravdu jen prachsprostý jeblý fotr na Neptunu. Což opravdu po těch spruzených oleženinách dost nasere! Ad Brada) Když už máš napiču scénáristu, zaplať aspoň Bradu, ten na to pár zoufalců určitě natahá. Satanžel nemá moc co hrát a celou dobu jen tak zádumčivě čumí jak Lajka do průzoru, což by zvládl kdejaký Patyzón za desetinu ceny. Ad HOMO) „Páči sa mi tento Martin Pomothy, pretože nehovorí ani česky ani slovensky. Presně jako ja.“ Major Terazky. Ak budeš naďalej pissať po česky a robiť si piču z toho uja z vedľajšej salaše, zoberie ťa na motýle a najebe ti EET aj na reklamy na žinčicu! (22.12.2019)