Zlý časy v El Royale

Když pominu ten absolutní clusterfuck, tedy chci říci galimatyáš, kterým je scénář/děj/pointa/plynutí/syžet, tak jako zásadní chybu vidím vedení herců a fakt, že vůbec z nikoho rejža nedokázal vytřískat patřičně charismatický výkon, který by mě jako diváka dokázal udržet v pozornosti a ulpět mi aspoň mírně v paměti. (12.01.2019)

Tak tento snímek se mi trefil jak do nálady, tak do vkusu. Svým pojetím opravdu připomíná Quentina Tarantina a není to vůbec na škodu. Neřekl bych, že je snímek příliš rozvláčný a dialogy zbytečné či o ničem, tedy i nudné. Naopak. Nejsou možná tak perfektní jako od zmíněného Tarantina, ale i tak velice dobře fungují, seznamují nás s postavami, pomáhají budovat atmosféru a často dobře oddalují finální rozuzlení. Rozčlenění vyprávění na příběhy ohledně jednotlivých pokojů, resp. postav, které se prolínají, je zdařilé a když přihlédnu k celkové atmosféře, nemohu hodnotit menším počtem hvězdiček. (21.01.2019)

Snad trochu moc dlouhé, ale jinak velmi, velmi, velmi dobré. Obsazení vévodí fantastický Jeff Bridges a supersympatická Cynthia Erivo, scénář je plný překvapení a díky té nepředvídatelnosti je i slušně napínavý (když se blížilo finále, říkal jsem si, že teď už se může stát ale opravdu cokoliv snad s výjimkou invaze mimozemšťanů), barevná kamera a různé režijní nápady ladí s písňovým soundtrackem a Giacchinovy instrumentálky dovedou patřičně zapůsobit. Doslova a do písmene jsem se zamiloval do scény se zpěvem a rozebíráním podlahy, nicméně není to zdaleka jediná skvělá scéna. Nespravedlivého srovnávání s Tarantinem vás ušetřím. (26.08.2019)

Někdo tady moc chtěl být Kventýn, ale zcela postrádá jeho dialogovou dickci i jakýkoliv sysel pro nějakou solidní pointu. A je z toho sice vcelku hlavopatoidní, ovšem předvídatelná, vleklá a ničím extra zajímavá žvanivka se zcela nevyužitým potenciálem solidního nápadu hraniční čáry mezi dvěma státy. Mohlo to být alespoň herecky bezchybné, kdyby nebyli výborný Tahoun junior, mimochodem je vidět, že ho Bill asi neadoptoval, a jako vždy famózní Džef Mosty téměř vymazáni odporným, prkenným a dokonale depilovaným metrobukanýrem Homotórem a peklotyčně slizkou a neméně „talentovanou“ Dakokotou, jež by udělala nejlépe, kdyby nadále výhradně setrvala s jezdeckým bitchíkem jen v šedi telenovelizovaných masturbačních fantazií otylých padesátek. Takže co s tím? Ve Zlejch časech mezi El filmy to byl vcelku jednooký král, nicméně je nutno být přísný, ale spravedlivý, a v krizích nesnižovat kulturní etalon. Hnusná znuděná trojka. (12.01.2019)

Drew Goddard si pomyslně postěžoval, že Quentin Tarantino se dal na umění, jeho Osm hrozných filmu posloužilo jako inspirace, a Robert Rodriguez přebujele koketuje s hlavním komerčním proudem. A ani James Mangold se svou Identitou nepřišel zkrátka. Drew tedy vzal věci do svých režijních rukou a natočil cosi, co jistým způsobem evokuje dřívější tvorbu obou zmíněných pánů. Do prapodivného hotelu, kde se to jen hemží šmíráckými praktikami, jménem El Royale ubytoval Jeffa Bridgese, Cynthii Erivo, Dakotu Johnson, Jona Hamma, z Lewise Pullmana udělal recepčního a v podstatě jediného zaměstnance hotelových prostor a navíc povolal Chrise Hemswortha coby šíleného vůdce kultu. Obsazení je tedy naprosto skvostné. Michaeli Giacchinovi přikázal, aby pro nadcházející hodně temné atmosférické hrátky složil patřičně drásavý hudební doprovod, načež se vše podtrhlo retro songy, které počátek sedmdesátek, kam je děj situován, skvěle dobarvují. Na postupech, které Goddard praktikuje, velké novátorství spatřit nelze, jsou to vesměs postupy známé a osvědčené, které rozhodně mají své zajímavé vzestupy a vrcholy. Na více jak dvě hodiny to má nepolevující poutavost a na napjatého diváka juká samé překvapení stran děje i postav. Postav je tak akorát, pochopitelně zásadou daného žánru je, aby žádné z nich nebylo dáno přílišné pozitivní vyznění, což je korunováno jejich mini příběhy/osudy, které v kostce pojednají o tom, co je do hotelu přivedlo a co před svým ubytováním (osudového) prožili. A rozhodně žádná z nich nemá předplacené přežití. Vrcholem filmu je pak kreace Chrise Hemswortha, který připomíná příbuzného Charlese Mansona. A slušně i hláškuje. Film mně velice svižně ubíhal a neobjevil jsem v něm nikterak zásadní rušivé elementy. Pokud se vám stýská po rané tvorbě výše zmíněných tvůrců, už nyní byste si měli zarezervovat pobyt v temném a mírně zvrhlostí páchnoucím hotelu El Royale. 10/10 (03.10.2019)