Zlý časy v El Royale

Hned v úvodu, si dovolím udělat, malý (velký) SPOILER - režisér velice šikovně a zkušeně, odvede pozornost od úvodní scény, které dle mého je stěžejní a minimálně pro dvě postavy velice důležitá a rozhodující, v tom jak dál. Každá z postav, je něčím unikátní a každý její tajemství, je dobře schováno a některá tajemství, sou hodně temná, jiné je zase naprosto normální, ale v kontrastu s tím vším okolo, tak dotyčná osoba, působí že skrývá něco víc a jedno tajemství, u jedné z postav, nad kterou sem ohrnoval nos a smýšlel sem o ni, že je prostě slabošská, má tragické tajemství, takže pohled na něho se mi změnil. A pak je tady hlavní příběh, který se dotýká všech postav, ať už chtějí nebo ne, a to je příchod samotného boha hromu........tady jenom někoho, kdo si hraje na boha, ale je to šílený psychopat, který má v sobě kousek Charlese Mansona. A byť to neni tak krvavé a možná i někdo bude namítat, že to nemá tak temný konec, tak si vzpomeňte na úvodní scénu, na kterou jste málem zapomněli. A to všechno podtrhuje, naprosto dynamický a famózní soundtrack. Cynthia Erivo šup šup Oscar a každý film s Jeffem Bridgesem, je vždycky z neznámého důvodu cítit po whisky, tabáku a střelném prachu. (17.10.2018)

Ne že bych z toho skákal nadšením, ale tohle retro se mi strefilo do nálady a dlouhodobého vkusu. Kdybych měl sám schopnosti na to, abych psal i režíroval v Hollywoodu, podobné storky s nepředvídatelnými hrdiny a na malém, často symbolickém prostoru, by mě asi zajímaly ze všeho nejvíc. A to i díky soundtracku, s nímž si v tomhle případě Goddard náramně vyhrál a vytvořil dobovou kulisu, kterou musíte milovat. Scénář pravda jede spíše na efekt, postavy vyloží karty na stůl až příliš brzo a opravdu památných hlášek moc nenajdete, ale pořád je to rozkošně extravagantní filmařina, která dokáže bez problémů, jen správným načasováním vysvětlujících flashbacků, držet diváckou pozornost a nepřestává napínat, která ze zajímavě napsaných postav vyjde s hlavou na svém místě. Samotný hotel je boží a charakterní, herci přesní a docela stojí za obdiv, jak Goddard dokázal očernit morálku Ameriky jen s několika málo aktéry, jedním záhadným místem a ještě záhadnější filmovou páskou (přičemž není moc těžké odhadnout, který zámořský idol se na ní má zvěrstva dopouštět). Mohlo to být určitě více žánrově podvratné a v první polovině výrazněji gradované, za mě ale přesto spokojenost. 75% (17.10.2018)

Funkčnější a zábavnější než kterýkoliv Tarantinův film od doby Jackie Brownové. Tarantinovky, kde se nešetří násilím a mrtvolami, pro mě už dávno fungují líp ve snímcích jiných tvůrců. Solidně obsazené, moji pozornost si získal nejvíc veterán Jeff Bridges, ale nikdo netáhne snímek dolů. Nápaditý scénář, kterému bych vytknul snad jen to, že je účelovou hříčkou, která stojí na scénáristově fantazii. Mám raději filmy, které jsou schopné navodit dojem něčeho reálného, kde faktor náhody spustí lavinu šokujících událostí. Tady to setkání lidí se špinavou minulostí v jednom hotelovém komplexu představuje ujetost, která ale má svůj řád a v rámci možností i smysl. Celkový dojem: 75 %. (23.11.2023)

Trochu Tarantino, trochu McDonagh, trochu Coeni, a přesto jsou Goddardovy "Bad Times at the El Royale" jen slabým odvarem všech zmiňovaných. Postavy kněze a prodavače (nebo ne?:-)) film táhnou, zbytek jsou spíše přicmrndávači, kteří nás mají bavit do chvíle, než scénu ovládne mansonovský Hemsworth. Ale čekala jsem víc. (13.12.2018)

Není žádným překvapením, když v tomto bodě napíšu, že zážitky z filmů jsou citelně ovlivňovány způsobem a prostředím, kde/jak na ně koukáme. Zlý časy v El Royale těží převážně z interakcí postav a mrazivé atmosféry. Zážitek je ale snadno nabourán jakýmkoli rozptýlením, protože dialogy zdaleka nedosahují údernosti Tarantinovek a několik retrohumorných prvků zase zabrání tomu, abyste celý příběh brali vážně, neřkuli pociťovali strach. Byť tedy nechci filmu nic vyloženě vytknout a považuji jej za velmi dobrý, nemohu říct, že by mě dokázal nějak hlouběji penetrovat. 7/10 (01.01.2019)