Něžný barbar

Snaha byla, ale to je tak všechno... Pokus zfilmovat nezfilmovatelné by samozřejmě dopadl poměrným nezdarem i v případě, že by jej režíroval zkušenější režisér než Petr Koliha. Potíž přitom netkví pouze v tom, že je nezfilmovatelný samotný Hrabal, ale taky v tom, že Hrabalova předloha je a zároveň není biografickou studií. Není to portrét Vladimíra Boudníka, jakkoli se snahám o postižení Boudníkova života a díla člověk, při snaze zfilmovat "Barbara", jednoduše nevyhne, nýbrž Hrabalova umná literární stylizace na téma "Vladimír Boudník". Přetavit pozoruhodnou osobnost Vladimíra Boudníka do podoby filmu, ještě k tomu zpracováním navýsost literární Hrabalovy předlohy, to znamená v podstatě trojí transformaci. Koliha přitom nezvládá ani čistě elementární, řemeslnou stránku věci. Herci před kamerou, při vší úctě, působí povětšinou naprosto prkenně. Menzel i Goldflam ve filmu hrají doslova jako ochotníci, Polívka je sice lepší, ale jenom o ten příslovečný chlup. Snad jedině skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušínského, žel v naprosto epizodní roličce, stojí za nějakou tu zmínku.. Snahy po výtvarně působivých obrazech tyhle handicapy nepřebijí, i když jsou působivé... Navíc je třeba dodat, že tvůrci se neorientují ani chronologii Boudníkova života a díla a "svobodně" patlají dohromady události a díla, vzdálená od sebe téměř dvacet let...Celkový dojem: 65% (18.02.2013)

Kurva fix, ten Goldflam se ale dokáže zaříznout do paměti. Stejně jako celý film. Bezbřehá fantazie a jedinečná osobitost lidská, uvězněné v šedi a hlouposti primitivního ranného socialismu, plného udavačů a aktivních blbů. Možná to není věrné předloze, ani skutečnosti, ale co na tom. Obojí je pro film jen odrazovým prknem k vlastní osobité variaci, prázdným rámem vyplněným vlastním viděním tématu, plným úžasnými drobností, skvěle čepované atmosféry a nezapomenutelných herecký etud, které fungují každá zvlášť a současně se skládají do vydařené mozaiky. Famózní živel Goldflam a výtečný Polívka, kteří jako dva protipóly společně odsouvají Menzela do role pouhého sběrače, nebo spíš podavače, míčků. Jeden z těch filmů, ze kterých si pro jeho náladu či poetiku čas od času vyzobávám jednotlivé momenty, nebo se zapomenu a zobu až do závěrečných titulků. (23.04.2016)

Československý film natočený podle stejnojmenné novely B. Hrabala vyprávějící o životě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Pan Boudník byl zakladatel uměleckého směru explosionalismu, tvrdící, že umění lze nalézt v předmětech běžného života a ke své originální tvorbě používal originální techniky a strukturální grafiku. Tohoto pražského intelektuála, jenž se stal slavným až po své dosud nevysvětlené smrti krátce po sovětské okupaci, ztvárnil přesvědčivě B. Polívka. Ve filmu se objevují kromě hlavní postavy i jeho nejbližší přátelé, již zmiňovaný B. Hrabal v podání J. Menzela a básník E. Bondy, jehož s jistou výstředností ztvárnil A. Goldflam. Snímek P. Kolihy se odehrává v 50. a 60. letech, avšak je od politiky dostatečně izolován, středem zájmu je ústřední trio kamarádů a jejich zážitky, které se nesou v typickém hrabalovském poetickém duchu. Film se zabývá i osobním Boudníkovým životem, kdy s ním fatálně psychicky zacloumal rozchod s družkou (I. Chýlková) či intelektuální spory ve sdíleném bydlení s Hrabalem. V dalších postavách v menších rolích se objevila V. Kaplanová, J. Hanzlík či P. Zedníček a v závěru dokonce i mistr R. Hrušínský, který vyprávěl Menzelovi zábavnou historku. V roli servírky v oblíbené hospodě se objevila i půvabná E. Steimarová, Bolkova bývalá manželka. Něžný barbar vznikl v roce 1989, tedy v roce, kdy byla natočeno spousta vynikajících filmů, jež bohužel v důsledku společenských a politických změn upadly v zapomnění. Snímek mě zaujal, jednak hereckými výkony hlavního tria intelektuálů, ale také již zmíněnou nesnadno definovanou atmosférou, při konkrétním udělení ocenění se však přikláním k průměru. (09.10.2022)

"Kurva fix doktore, vždyť já se na to nemůžu koukat…." Tak je mi líto, ale tohle nejen že není Hrabal se svou poetikou, jak jen ji člověk zná díky filmům Jiřího Menzela, ale tohle prostě vůbec nedává smysl. O čem to je? O absurdní době 50 let? Ta je z filmu možná slyšet (viz písnička ve stylu reálného socialismu znějící z rádia), ale děj téhle absurdity je tak nepřehledný a tak bláznivý (viz už počátek, když si ti tři "intelektuálové" natírají obličej pěnou od piva), že to s nějakou konkrétní historickou dobou nemá moc společného. Řada těch dialogů je přitom tak absurdních (třeba když postava Valerie Kaplanové říká malíři Vladimírovi "Vy byste se měl dát k nám…k nám k adventistům. Vy máte ve očích takovej žár a vůbec takovou celkovou vyzáž, že vy byste mohl bej u té naší víry od minuty knězem"), že z toho máte občas podobný pocit, jako kdybyste sledovali nějaká "zhulená" individua. Velmi z duše mi tak mluví jedna z postav filmu, když Vladimírův obraz hodnotí slovy: "Tohle nemůže být umění, protože v umění musí být něco krásného, dokonalého povznášejícího…Jenže tohle je mazanina."  Film není obraz, přesto mám tendenci tento film označit za filmovou "mazaninu"! (22.04.2022)

Mám to takhle: výbornej Goldflam, dobrej Polívka a tragicky napsanej i Menzlem zahranej Hrabal. Kdyby měl v reálu v rámci téhle trojice podobnou roli, tak by musel být Boudníkem a Bondym trpěnej ouřada. On byl ale ve skutečnosti jejich kumpán, věčně ožralý, špinavý hovado udivující tím, že sypal z rukávu nekonečný pasáže krásné literatury, což z něj dělalo to půvabný stvoření, ukrývající ohromující krásu pod slupkou zdánlivé ohavnosti. Kolihovi se to nepodařilo vystihnout, patří pro mě mezi režiséry, kteří Hrabala nezvládli. Neřekl bych, že si na něm vylámal zuby, a když, tak ne všechny, ale postrádá dar zprostředkovat filmovým divákům kouzlo Hrabalových knih. (18.11.2017)