Záhada hlavolamu

Z hereckého hlediska se nejedná o bůh ví co. Ale temná atmosféra, která z tohoto klučičího spíše dětského filmu čiší je obdivuhodná a přesto, že jsem Záhadu hlavolamu viděl naposledy jako kluk, tak nijak to ve mě pocit, že jsem viděl výborný film, nezměnilo. Opravdu jsem překvapen tím, že má tento skvělý film tak nízké hodnocení. (06.12.2020)

Tak jsem to ve Student Agency konečně dokoukal. Líbilo se mi to - kamera kouzlí, a je mi docela jedno, že ne všechny záběry jsou z Prahy, a třeba rozdělovací třída z Olomouce. Kluci mluví přesně jako ve foglarovkách, noční výpravy jsou skvěle napínavé, ten opuštěný kostel, kde se koná nakonec volba nového šéfa Vontů, dokonalý prostorami i atmosférou. Mám pár výhrad - ne vždy se povedlo dětské herce ukočírovat, a třeba Bohouš hraje jak poslední šmíra; hudba Petra Maláska je vykradená od Johna Carpentera z hororu Mlha; chorál Vontů je pateticky směšný; občas mi mírně haprovala vnitřní logika postav. Na druhou stranu mladý Hádek jako Losna, nebo Karel Zima (toho jsem vůbec nepoznal!) jako Dlouhé bidlo, a taky Čepkův hlas, který film uvozuje a ukončuje, mi společně s výše zmíněnou kamerou a skvěle vybranými lokacemi a s dodržením Foglarových atributů přinesly příjemné, lehce tajemné pokoukání v lehce starosvětském duchu, jakých moc v české tvorbě po roce 1993 není (snad jedině Maharal nebo další televizní Jandourkovy věci), které si rád znovu pustím. Mimochodem, zajímavé je, jak aktuální je film politicky po tak dlouhé době - "polovina Vontů odmítla volbu Losny přijmout a soudržnost se začala rozpadat..." (11.08.2018)

Herecké výkony mně přiměly napjatě sledovat, kdy nad hlavami Rychlých šípů zahlédnu provázky, na kterých je vodí Matěj Kopecký. Jenže je ze svého ansámblu nejspíše vyřadil, protože neobstály ani v konkurenci proti nim přirozeného a živého Škrholy. Nicméně temná atmosféra, zejména v retrospektivách a všudpřítomné napětí všechno bohatě vyváží a navíc mám pro Jestřábovy příběhy nostalgickou slabost. (26.06.2013)

Původní seriál je klasa, ale tenhle film se víc drží předlohy. Atmosféra je celkem slušně budovaná. Stínadelské uličky podbarvené hubou, píseň Vontů je učarující, ale herecké výkony mizerné. Za zmínku stojí Filip jančík, známý především jako dabér Couďáka ze sitcomu Krok za krokem, který si zde střihl roli Velkého Vonta. Za nejlepší scény vůbec považuji ty vzpomínkové s Janem Tleskačem. Ten kluk hraje bezchybně, funguje atmosféra a odpovídá mým představám, které jsem měl při čtení knížky. Je tam i pár dalších výkonů, až na úvodní pětici..:-) (29.06.2009)

Souborné vydání Foglarovy stínadelské trilogie je mojí nejoblíbenější knihou pro děti a mládež vůbec a její uvěřitelné a stejně působivé zfilmování považuju za úkol náročný i pro ostříleného matadora, natož pro snaživého debutanta. Kotkův film, hlavně kvůli typově dobrým, ale dřevěným dětským hercům, kteří se nedokázali porvat s archaickou mluvou postav, nízkému rozpočtu a rozhodnutí vycházet jen z prvního dílu, nepůsobí ani uvěřitelně ani patřičně hutně a epicky. Děj je totiž tím pádem chudý a na celovečerní stopáž násilně roztažený a snaha o epičnost neustálými podhledy, jízdami a jeřáby budí dojem studentského cvičení křečovitě jedoucího na efekt. Nicméně nutno uznat, že ty varhanami podbarvené záběry na polorozpadlé baráky nebo na Rychlé šípy utíkající stínadelskými uličkami popř. černobílé flashbacky jsou úžasně traumatizující. Stejně jako Dlouhé bidlo, s pedofilním úsměvem a hlaholivým "TAK CO, ČERVENÁČKU?" beroucí na dvoře Červenáčka kolem ramen jako vězeňské kápo nováčka. Vlastně ne, to byla spíš strašná sranda :) (15.09.2008)