Hádej, kdo přijde na večeři

Nádherný, vřelý a proklatě moralistický snímek o chlapské tvrdohlavosti, rasismu a o síle ženské vůle. Má-li každý film, který je prostě totálně maximálně jeho, pak pro mě je to tento 42 let starý klenot americké kinematografie. Je v něm spousta pocitů, které jsem mnohokrát cítil, ale nikdy nikde nijak neprezentoval. Všichni se tam chovají tak idylicky a přesto tak typicky reálně - americky. Inteligentnější milostný příběh si nedokážu snad ani představit. Kam se hrabe Láska nebeská. Tohle je to pravé ořechové, co mi v tomto žánru až dodnes tolik chybělo. (15.11.2009)

Typický Hollywood zlaté éry, inteligentní, skvěle zahraný  a v mnoha ohledech takovým tím prostým a bezelstným způsobem upřímný.  Závěrečné rozhovory ultimátní. Jedinou nepříjemnou postavou je naivka Joey a tak moc potěšila věta jejího otce Spencera Tracyho: "Pro jednou sklapni". Téma, s kterým se Amerika nikdy nevyrovnala.. (23.02.2024)

Ačkoli na mě dýchla moje milovaná atmosféra klasických hollywoodských dramat, nakonec jsem se neubránil zklamání. Nechybí obvyklé krásné rozhovory, ale chybí dobrý příběh. Zcela chápu hrdiny v tom, co cítí, ale ačkoli zastávám názor, že milovat se musí naplno a bez přemýšlení, nechápu, proč se za každou cenu chtějí brát už po deseti dnech a důrazně odmítají jakýkoli náznak odkladu. Joey je pak i přes svou roztomilost a půvab neskutečně protivná svým přístupem "rychle nám to schvalte, my odlétáme za tolik a tolik hodin". Závěrečné rozřešení je sice milé, ale v rámci pochopitelného zachování nekonfliktnosti je celý problém příliš zjednodušen. Rasismus a etnicita nejde s romantickou komedií dohromady, zůstávají tak jen bravurní herecké výkony. (05.07.2007)

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)

Film, který už hodně zastaral. Jeho poselství je samozřejmě chvályhodné, ale jde se k němu až příliš nápadně a okatě, takže se nakonec nedostaví kýžený efekt - to se poté projevuje z závěrečném Traceyho monologu, který postrádá na údernosti a působí spíše nudně a zdlouhavě. V šedesátých letech možná pecka, dnes už jenom slušná konverzačka. Herecké výkony samozřejmě bez výhrad (Poitier se mi tady líbil mnohem více, než V žáru noci ze stejného roku, kde na mě často působil jako vyřezaný ze dřeva). (27.04.2009)